Hawker Tempest Mk.V
Hawker Tempest Mk.V
| Motor | : | Čtyřiadvacetiválcový řadový do "H" typu Napier Sabre II. A, B nebo C o výkonu 2 604 hp |
| Rozpětí | : | 12,50 m |
| Délka | : | 10,26 m |
| Výška | : | 4,90 m |
| Nosná plocha | : | 28,06 m² |
| Hmotnost | : | 4 082 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 6 150 kg |
| Max.rychlost | : | 685 km/h |
| Výzbroj | : | 4 kanóny v křídlech typu Hispano Mk.V ráže 20mm |
| Nosnost | : | 2 pumy po 227 kg (500 lb), nebo 545 kg (1 000 lb), nebo 8 leteckých protizemních neřízených raketových střel po 27,2 kg |
| Dolet | : | 2 460 km |
| Dostup | : | 11 125 m |
| Posádka | : | 1 |
Hawker „Tempest“ (bouře) patřil k nejlepším a nejvýkonnějším stíhacím letounům druhé světové války. Vznikl dalším vývojem na svou dobu velmi moderního a výkonného stíhače Hawker „Typhoon“ z roku 1940. Původně se nový stroj označoval jako Typhoon II, ale v důsledku výrazných konstrukčních změn byl jeho název brzy po zahájení konstrukčních prací změněn na „Tempest“. Nový letoun se od „Typhoonu“ lišil především zcela novým poloeliptickým křídlem relativně velmi tenkého profilu s charakteristikami, blížícími se profilu laminárnímu. Trup s motorem, kabinou a kormidly byl u prototypu zpočátku totožný s Tyhoonem. Brzy po zalétání však byla kormidla překonstruována a zejména svislá ocasní plocha dostala pro všechny verse Tempestu charakteristický protáhlý kýl.
Šéfkonstruktér továrny Hawker Aircraft v Kingstonu Sydney Camm zahájil práce na dalším vývoji Typhoonu již v roce 1941 - záhy po zjištění nevhodných vlastností příliš tlustého profilu NACA 22 u jeho lichoběžníkových křídel (které byly hlavním důvodem změny původního určení Typhoonu ze stíhacího na stíhací bombardovací letoun). Bylo vypracováno několik verzí Tempestu lišícím se především použitými motory. Prototyp stíhače Tempest I (sériové číslo HM 599) měl řadový motor Napier Sabre IV. Verze s dvojhvězdicovými motory Bristol Cantaurus IV měla označení Tempest II (prototypy sériových čísel LA 602 a LA 607). Další obměny označené Tempest III a Tempest IV. měly mít opět řadové motory Rolls Royce Griffon II. B a 61 - nebyly však realizovány (stroj s motorem R. R. Griffon 61 se stal později jedním z prototypů stíhacího letounu Hawker "Fury").
V důsledku neustálých potíží s motory Sabre IV (prototyp Tempestu I. byl zalétán až 24. 2. 1943!) byl nakonec jako první realizován stíhací letoun Tempest V s osvědčeným řadovým čtyřiadvacetiválcem Sabre II. používaným u sériových Typhoonu. Jeho prototyp (sériové číslo HM 595) vykonal první start již 2.9. 1942. Letoun vykazoval podstatně vyšší výkony a lepší vlastnosti než jeho předchůdce a byl dán proto urychleně do sériové výroby. První sériově vyrobený stroj poprvé vzlétnul již 21.6. 1943. Letouny první série měly ještě 20 mm kanóny Hispano Mk. II s poněkud vyčnívajícími hlavněmi před náběžnými hranami křídel. Do pozdějších sérií Tempestů byly zabudovány speciálně upravené 20 mm kanóny Hispano Mk. V, jejichž konstrukce umožnila jejich úplné zakrytí v tenkých křídlech. K bojovým útvarům se Tempesty V. dostaly již v lednu 1944 a bojových akcí se zúčastnily od dubna téhož roku. Jejich značný dolet jim umožňoval bojové lety ze základen v Kentu i nad Severní Francií a Holandskem. Po invazi Spojenců v Normandii a po následném nasazení německých letounových střel V 1 proti cílům v Anglii byly Tempesty s velkým úspěchem použity k jejich ničení ve vzduchu. Od června do září 1944 (hlavní úder střelami V 1) bylo z celkového počtu 1 771 letounových střel V 1 zničeno Tempesty 638! (První letounová střela V 1, tovární označení Fi 103, dopadla na Londýn 13.6. 1944, poslední 25.3. 1945).
Po ukončení bojů s letounovými střelami V 1 (jejich prvním - a hlavním náporem od 13. 6. 1944 do 5. 9. 1944; druhý nápor let. střel. V 1 probíhal od 3. 3. 1945 do 25. 3. 1945) byly Tempesty s velkým úspěchem nasazeny zejména při podpoře spojeneckých vojsk ve Francii a Belgii. Útočily na nepřátelské pozemní cíle nejen palubními zbraněmi, ale také leteckými protizemními raketami a pumami. Velká rychlost a vynikající letové vlastnosti Tempestů umožnily účinně bojovat i proti nejmodernějším německým reaktivním letounům Me-262, kterých sestřelily přes 20. Na Tempestech bojovali mnozí vynikající spojenečtí piloti - mezi nimi i nejlepší francouzský stíhač 2. světové války Pierre Clostermann. Jako čtyřiadvacetiletý provedl přes 2 000 bojových letů proti nepříteli a dobyl 33 vítězství ve vzdušných bojích a jako nadporučíkovi mu byla udělena hodnost „komandéra Řádu Čestné legie„.
Tempesty létaly ještě několik let po skončení 2. světové války (ve verzích Mk. V, Mk. II a Mk. VI). Celkem bylo vyrobeno (včetně prototypů) 1 418 strojů (z toho 800 sériových MK. V). Poslední verzí byl Tempest VI. (zalétán 9.5. 1944 - upravený prototyp Mk. V sériového čísla HM 595 s motorem Napier Sabre IV). Byl vyroben v celkovém počtu 142 strojů a zařazen do výzbroje po 2. sv. válce.
Hawker Tempest V. byl jednomístný, jednomotorový stíhací dolnoplošník celokovové konstrukce. Poloeliptická dvounosníková křídla byla při pohledu zpředu lomena do "U". Přední a střední část trupu měla kostru z ocelových trubek s panelovým potahem, zadní část byla skořepinová. Kapkovitá kabina byla odsunovatelná dozadu. Zatažitelný robustní podvozek o velmi širokém rozchodu byl ostruhového typu.