Hawker Hurricane
Hurricane IIc
Motor | : | kapalinou chlazený řadový dvanáctiválec do V Rolls-Royce Merlin XX o výkonu 1 460 hp |
Rozpětí | : | 12,19 m |
Délka | : | 9,81 m |
Výška | : | 3,98 m |
Nosná plocha | : | 23,93 m² |
Hmotnost | : | 3 649 kg |
Max.rychlost | : | 547 km/h |
Cest.rychlost | : | 466 km/h |
Výzbroj | : | 4 kanóny Hispano, nebo Oerlikon ráže 20 mm a možnost nést 2 pumy po 113 kg nebo 226 kg |
Dolet | : | 720 km s přídavnými nádržemi až 1 540 km |
Dostup | : | 10 850 m |
Posádka | : | 1 |
Britský jednomístný stíhací letoun Hawker "Hurricane" patřil k nejznámějším a nejoblíbenějším strojům ve 2. světové válce. Jeho prototyp s označením F.36/34 (specifikace britského ministerstva letectví) byl zalétán 6. listopadu 1935 (prototyp budoucího "Spitfiru" startoval poprvé 5. března 1936 pod označením F.37/34). Letoun (s tov. číslem K 5083) hned zpočátku prokázal vynikající obratnost a ovladatelnost a výtečnou strukturální pevnost při všech režimech letu. S motorem Rolls-Royce Merlin "C" o výkonu 754 kW (1.025 k) ve výši 3.353 m a dvoulistou dřevěnou vrtulí dosahoval ve výši cca 6.100 m max. rychlosti 502 km/h (při hladině moře 434,5 km/h a ve výši cca 3.050 m 483 km/h). To byl na svou dobu skutečně výkon obdivuhodný. Přitom měl letoun úctyhodnou výzbroj 8. kulometů Browning ráže 7,7 mm s 334 náboji na zbraň. Není proto divu, že byl tento na svou dobu výtečný a moderní stroj přijat bezprostředně po úspěšných zkouškách do výzbroje Britského královského letectva (RAF) a zadána výroba na první velkou sérii o počtu 600 kusů. Výrobu urychlila i skutečnost, že - až na maličkosti - nebylo nutno na prototypu nic měnit a firma Hawker, která si byla velmi dobře vědoma vynikajících kvalit svého stíhače zahájila přípravné práce k sériové velkovýrobě ještě před podepsáním oficiální objednávky. A tak již 12. října 1937 startoval první sériový Hurricane I. (s tov. číslem L1547). Prvním útvarem RAF, který dostal nový stíhací stroj do výzbroje, byla 111. stíhací peruť v Northoltu (přezbrojení bylo ukončeno již v lednu 1938). Letouny měly po-dcbnci konstrukci jako předcházející stíhací dvojplošníky firmy Hawker (např. "Fury"). Celokovová konstrukce letounu (včetně příhradového trupu) byla potažena plátnem. Přední část trupu až za kabinu byla zakryta odnímatelnými kryty z hliníkových slitin (obdobnou konstrukci měl i čs. stíhací letoun B-534). Protože plátnem potažená křídla byla pro letoun s tak vysokou rychlostí technologicky nevhodná, byla v roce 1938 zkonstruována křídla celokovová. První Hurricane s celokovovým křídlem vzlétl 28. září 1939 a již 29. září byl předán RAF. Protože celokovová křídla byla pro další vývoj stroje nezbytná, přešla veškerá výroba na tuto konstrukci.
Ke 3. září 1939, kdy vstoupila Velká Británie do války s Německem, měla RAF celkem 18 stíhacích perutí vyzbrojených "Hurricany" Mk.I. Dvě z nich (a později postupně ještě dalších deset) bylo odesláno do Francie s britským expedičním sborem. První střetnutí s nacistickou "Luftwaffe" nebylo příliš úspěšné a ztráta cca 195 Hurricanů (čtvrtina celkové síly) představovala v té době citelné oslabení britského stíhacího letectva. Své kvality prokázaly však Hurricany velmi brzy po pádu Francie - v bitvě o Anglii, kde zejména v prvním období nesly hlavní tíhu vzdušných bojů. Těmito stroji byla vyzbrojena i 310. a 312. čs. stíhací peruť (310. čs. stíhací peruť od července 1940 do listopadu 1941 - verzemi Mk.I, Mk.IIA a Mk.IIB, 312. čs. stíhací peruť od srpna 1940 do prosince 1941 - verzemi Mk.I a Mk.IIB).
V té době však zasáhly do bojů i další - zdokonalené verze letounu. Původní Hurricane Mk.I měl motor Rolls-Royce Merlin II o výkonu 757 kW (1 030 k) a dvoulistou dřevěnou vrtuli. Pozdější verze Mk.I dostaly motor Merlin III. o přibližně stejném výkonu, ale s třílistou stavitelnou vrtulí De Havilland nebo Rotol. Zlepšila se i ochrana pilota zavedením pancéřového skla a pancéřového opěradla jeho sedačky.
Dne 11. června 1942 startoval poprvé Hurricane Mk.II s výkonnějším motorem Merlin XX. o výkonu 927 kW (1 260 k), třílistou automaticky stavitelnou vrtulí Rotol a zesílenými křídly pro instalaci účinnější výzbroje. Postupně tak vznikly verze II. A s 8 kulomety Browning ráže 7,7 mm (u útvarů RAF zavedena od 4. září 1940) a verze II.B s 12 kulomety stejného typu (zavedena od října 1940).
Začátkem února 1941 byly ke zkouškám připraveny čtyři první Hurricany Mk.IIC (tov. čísel V 2461, Z 2588, Z 2885 a Z 2891) se čtyřmi kanóny Oerlikon (nebo Hispano) ráže 20 mm s celkem 364 náboji (91 na zbraň). První z nich letěl poprvé již 6. února 1941 a od konce května téhož roku byly Mk.IIC dodávány let. jednotkám RAF. Tato verze patřila k nejúčinnější a bylo ji také ze všech Hurricanů vyrobeno nejvíce. V době jejího vzniku však význam Hurricanů jako stíhacích letounů rychle klesal a jejich roli přebíraly rychlejší a modernější Spitfiry. Tato skutečnost však rozhodně neznamenala konec jejich bojové činnosti - pouze její změnu do funkce především stíhacího bombardéru. Zejména verze Mk.II se zesílenými křídly, které umožňovaly montáž pumových závěsníků pro dvě pumy o váze 113 kg (250 lb) nebo 226 kg (500 lb) se pro tuto bojovou činnost výborně hodily. Nejúčinnější a nejobávanější v tomto směru byla právě verze Mk.IIC. Hurricany v roli stíhacích bombardéru si záhy vysloužily přiléhavý název "Hurribomber" a zahájily svou velmi účinnou bojovou činnost proti fašistické dopravě v okupovaných státech 30. října 1941.
Vývoj Hurricanů pokračoval dalšími obměnami. Především v severní Africe se osvědčila protitanková verze Mk.IID, která poprvé startovala 18.září 1941 a která byla vyzbrojena dvěma protitankovými kanóny Rolls-Royce B.F. ráže 40 mm s 12 náboji na zbraň (později se dvěma kanóny Vickers S s 15 náboji na zbraň). Poslední sériovou verzí Hurricanu byla Mk.IIE, zalétána y roce 1943 a určena (podobně jako Mk.IID) výhradně k útokům na pozemní cíle. Byla vyzbrojena 8. neřízenými protizemními raketami o hmotnosti 27,2 kg (60 Ib). Po vyprodukování 270 strojů byla verze Mk.IIE přeznačena na Mk.4. Letoun měl univerzální křídlo s možností montáže dvou kanónů Vickers S ráže 40 mm, 8 raket (neřízených protizemních), závěsníků na 2 pumy 113 kg nebo 226 kg, nebo 2 přídavných nádrží. Sériové stroje měly motor Merlin 24 (nebo 27) o výkonu cca 1 192 kW (1 620 k). Hurricanů Mk.IV bylo vyrobeno 524 (mimo uvedených 270 strojů původní verze Mk.IIE). Poslední postavenou verzí Hurricana byla Mk.V, postavená jen ve dvou kusech, z nichž první byl zalétán 3.dubna 1943. Oba letouny odpovídaly v podstatě verzi Mk.IV., byly však vybaveny motory Merlin 32 o výkonu 1 202,5 kW (1 635 k) a čtyřlistou vrtulí.
Hurricany byly produkovány také v Kanadě (Canadian Car and Foundry) - celkem 1 451 strojů a v Jugoslávii (Rogožarski a Zmaj) - 18 strojů (do přepadení země němci). Celkem bylo vyrobeno 14 251 Hurricanů (10 030 v mateřské továrně Hawker, 2 750 vyrobil Gloster, 1 451 bylo vyprodukováno v Kanadě, 2 letouny zhotovila firma Avions Faisey a 18 vyprodukovali v Jugoslávii).
Hurricany bojovaly prakticky na všech frontách 2. světové války. Poměrně značné množství jich bylo dodáno i do SSSR - celkem 2 592 strojů verzí Mk.IIA, IIB, IIC, IID a IV. (ne všechny však přišly na místo určení v důsledku potopení některých nákladních lodí německými ponorkami nebo letadly při útocích na spojenecké konvoje). První Hurricany se objevily na Východní frontě v prostoru Murmanská již v létě 1941 (v rámci britských perutí č. 81 a 134), tedy nedlouho po přepadení SSSR fašistickými vojsky. Další dodávky následovaly ze středního východu (Mk.IIB a IIC) - proto mají tyto stroje tropické chladiče. Poměrně velký počet Hurricanů byl do SSSR přesunut také z Kanady (přes Island, odtud konvoji do SSSR). Hurricany tak úspěšně bojovaly proti němcům i na sovětsko-německé frontě.