Hawker Tempest Mk.I
Hawker Tempest Mk.I
| Motor | : | Napier Sabre IV. o výkonu 2 240 hp |
| Rozpětí | : | 12,50 m |
| Délka | : | 10,24 m |
| Výška | : | 4,88 m |
| Nosná plocha | : | 28,84 m² |
| Hmotnost | : | 4 065 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 5 075 kg |
| Max.rychlost | : | 750 km/h |
| Výzbroj | : | Dva kanóny v křídlech typu Hispano Mk.V ráže 20mm |
| Dolet | : | 1 245 km |
| Dostup | : | 11 900 m |
| Posádka | : | 1 |
Postaven pouze jediný prototyp.
Sydney Camm, šéfkonstruktér firmy Hawker, byl po válce poctěn titulem Sir. Jistě si jej zasloužil a čtenářům je dobře znám výčet jeho typů, které se přičinily o vítězství Spojenců. Camm přišel k firmě v roce 1923 a za dva roky převzal vedení vývoje po W.G. Carterovi. Jeho osobitý rukopis lze od té doby sledovat na všech výrobcích této firmy.
Ani ten nejlepší konstruktér se během kariéry nevyhnul vlivu určitého stereotypu a návyků. Stalo se to i Sydney Cammovi, když v roce 1937 koncipoval stíhací letouny nové generace podle specifikací ministerstva letectví F. 18/37. Ty počítaly s vývojem přepadového stíhacího letounu, využívajícího nové motory o výkonu přes 1470 kW (2000 k), tehdy připravované. Rolls-Royce chystal čtyřiadvacetiválec do X, pozdější Vulture. Napier použil u stejného počtu válců uspořádání do H a tak vznikl Sabre. Vulture celkem zklamal a i když ani Sabre nebyl bez problémů, dobře se prosadil. V době projektování to ovšem Camm netušil, a tak navrhl typ R s Vulturem a N se Sabrem. Bojová jména zněla Tornádo a Typhoon. Typhoon se dostal do výroby a k jednotkám. Bylo to však zklamání - vzdor vysokovýkonnému motoru se nehodil k původně určené roli přepadové stíhačky, ale záhy se rehabilitoval jako vysoce účinný bitevní stroj. Důvod pro zklamání byl jednoduchý. Podle svého zvyku zvolil Camm u profilu křídla řady NACA 22 tloušťku 18% u trupu, aby se pod potah křídla vešel podvozek, zbraně i palivové nádrže. Ukázalo se, že při rychlostech nad 650 km/h - a ty se očekávaly - není takový profil vhodný a je zdrojem značného aerodynamického odporu. Typhoony se dostaly k řadové službě u RAF až v srpnu 1941. V té době si byl Camm vědom svého omylu a navrhl ministerstvu letectví zdokonalenou verzi, prozatímně označovanou jako Typhoon II. Měla mít zcela nové křídlo téměř eliptického půdorysu a s novým laminárním profilem řady NACA 61. Ten vykazoval u trupu tloušťku 14,5% a na koncích 10%. Znamenalo to ovšem, že palivo se muselo z křídla přemístit do trupu, který se měl prodloužit o 530 mm.
V nastalé situaci ministerstvo letectví skutečně rychle zareagovalo a zadalo vývoj specifikacemi F.10/41. Stroj dostal bojové jméno Tempest a počítalo se s pěti druhy prototypů. Tempest I měl dostat Sabre IV, Tempest II dvouhvězdicový Bristol Centaurus, Rolls-Royce Griffon IIB, Tempest IV Griffon 61 a Tempest V Sabre V; až v červenci 1945 začínala RAF dostávat ještě verzi VI se Sabrem VA. V napjaté válečné situaci bylo rozhodnuto zaměřit se na varianty I, II a V. Jako první z nich vzlétl 2.září 1942 Tempest V HM595, což byl jen upravený Typhoon. Tempest V se také urychleně dostal do sériové výroby a ke skutečnému bojovému použití. To pak bylo nesporně úspěšné, zejména proti V-1.
Tempest I však představoval zcela jiné řešení a proto si vyžádal delší vývojový čas. Dosud „umyvadlový“ chladič pod motorem byl odstraněn a chlazení kapaliny i oleje měly zajistit úzké chladiče vsazené do rozšířené náběžné hrany střední části křídla. Příď trupu tak získala aerodynamicky velice vhodnou linii. Výzbroj dvou kanónů Hispano Mk.V ráže 20 mm a se zásobou 150 nábojů na hlaveň měla být umístěna těsně u prvního žebra vnějšího dílu křídla. Hlavně čtyř kanónu, tak typicky vyčnívající u Typhoonů, se měly téměř úplně schovat v křídle. Prototyp však nejprve létal s maketami standardních zbraní a později i bez nich. První a jediný Tempest I HM599 s dostal do vzduchu poprvé až 24.února 1943. Jeho motor Sabre IV vyvíjel 1946 kW (2240 k) a během zkoušek ukázal ve spojení s vynikajícím drakem, že by vznikla stíhačka mimořádných kvalit. HM599 byl při rychlosti 750 km/h v 7500 m skutečně nejrychlejší ze všech Tempestů. Motorářská firma Napier však další vývoj motoru Sabre IV zastavila a zaměřila se především na verzi V. Sabre V se také dostal na prototyp Tempestů I v únoru 1944 a dokončil na něm i program letových zkoušek (to už měl letoun i novou kapkovitou kabinu); ten byl uzavřen v srpnu 1945. Demontovaný motor Sabre IV se pak na nějaký čas používal při zkouškách prototypu Tempest V, aby se porovnaly výkony letounu. Sériové Tempesty V však létaly s různými obměnami motoru Sabre II a Sabre V vyzrál sériově až pro zmíněné Tempesty VI.