Hawker - Hillson FH 40 Hurricane
Hillson FH 40
| Motor | : | řadový kapalinou chlazený dvanáctiválec do V Rolls-Royce Merlin III o výkonu 1 030 hp |
| Rozpětí | : | 12,20 m obě křídla |
| Délka | : | 9,59 m |
| Výška | : | 3,96 m |
| Nosná plocha | : | 47,86 m² |
| Hmotnost | : | 2 220 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 3 328 kg |
| Maximální vzletová hmotnost | : | 4 950 kg |
| Maximální rychlost | : | 468 km/h |
| Cestovní rychlost | : | -- km/h |
| Výzbroj | : | byla demontována |
| Dolet | : | 800 km |
| Maximální dolet | : | 2 300 km s 1 682 litry paliva |
| Dostup | : | -- m |
| Posádka | : | 1 |
Na začátku 40.let byli konstruktéři firmy Hillson, zaneprázdněni problémem s vytvořením stíhačky se zkráceným vzletem a přistáním. K pracem přibrali W.R. Chowna, který předtím pracoval ve firmě Blackburn Aircraft. Chown zaměřil pozornost na podle některých překonaný dvouplošník. A důvod byl, že takové letadlo mohlo využívat letiště s malou vzletovou dráhou. Pro práce na tomto typu bylo letadlu dáno označení Bi-Mono, jednalo se o malý jednomístný dolnoplošník s pomocným odhazovatelným křídlem. Letadlo bylo poté zkoušeno v aerody-namickém tunelu Royal Aircraft Establishment ve Farnborough a letové zkoušky proběhly v roce 1941 v Boscombe Down.
Po všech těchto zkouškách Air Ministry předalo v roce 1942 firmě Hillson na přestavbu stroj Hurricane Mk.I. Šlo o stroj s křídlem potaženým plátnem, který byl v roce 1939 prodaný do Kanady a v roce 1940 se do Velké Británie vrátil s 1.squadronou kanadského letectva. Měl kanadské evidenční číslo 321. Firma Hillson postavila druhé celodřevěné křídlo s téměř shodným půdorysem a stejným profilem jaký mělo původní křídlo Hurricanu. Nemělo však klapky a křidélka. Na trupu a křídlo Hurricanu byla přidělána kování s pyrotechnicky rozpojitelnými úchyty, do nichž se upevňovalo odhoditelné druhé křídlo se vzpěrami. Po odhození mělo přistát na zem na padáku a být znovu použito. Tento přestavěný Hurricane dostal označení FH 40 Slip Wing Hurricane Mk.I. Po potřebných pracech a montáži pomocného křídla narostla vzletová váha stíhačky o 314 kg. Počítalo s tím, že přetížený Hurricane by při vzletové hmotnosti 4950 kg mohl dosáhnout doletu téměř 2300 km a vytrvalosti 6 hodin s 1682 litry paliva.
Dvouplošný Hurricane však nedostal mimořádnou prioritu vývoje a tak stavba pokračovala velmi pomalu. Letové testy začaly až koncem května 1943 na letišti Sealandu zkušebními letci A&AEE. Po zalétání se Slip Wing Hurricane dostal do Boscombe Down do zkušebního střediska. Tam jej testovali až do jara 1944 kdy letadlo prodělalo havárii a již nebylo opraveno.
Letadlo bylo na horních a bočních plochách nastříkáno standardní kamufláží pro denní stíhací letouny RAF. Která se skládala z ploch tmavé zelené a tmavé modrošedé s rozdělením podle schématu A. Kamufláž na pomocném křídle shora odpovídala kamufláži na křídle a části trupu Hurricanu. Na pomocném křídle nebyly žádné výsostné znaky. Spodní plochy letounu a vzpěry měly žlutooranžovou barvu, stejně jako písmeno P v kruhu na obou stranách trupu. Stroj nenesl žádné sériové číslo. Vrtulový kužel měl červenou barvu. Výsostné znaky, shora na hlavním křídle byly pouze modročervené.