Bristol Blenheim IV
Bristol Blenheim IV
| Motor | : | dva hvězdicové vzduchem chlazené devítiválce Bristol Mercury XV o výkonu 995 hp |
| Rozpětí | : | 17,18 m |
| Délka | : | 12,99 m |
| Výška | : | 3,90 m |
| Nosná plocha | : | 43,63 m² |
| Hmotnost | : | 4 450 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 6 585 kg |
| Max.rychlost | : | 428 km/h |
| Výzbroj | : | jeden pevný kulomet Browning ráže 7,7 mm, jeden pohyblivý kulomet Vickers ráže 7,7mm a dva pevné kulomety Browning ráže 7,7 mm pod přídí |
| Nosnost | : | 454 kg pum |
| Dolet | : | 2 350 km |
| Dostup | : | 6 710 m |
| Posádka | : | 3 |
Celkem bylo postaveno u všech výrobců 3 933 letadel.
V den, kdy Británie vstoupila do války, 3.září 1939, vykonal jeden letoun Bristol Blenheim IV (N6215) fotoprůzkumný let ke zjištění pohybu německých válečných plavidel z Wilhelmshavenu. To byla první bojová akce typu, v nějž RAF vkládalo mnoho nadějí, protože to byl ve své kategorii lehkého bombardéru a průzkumného stroje její nejlepší model.
Vznikl vlastně z iniciativy lorda Rothermera, který v roce 1934 podroboval technický stav britského letectva ostré kritice ve svém listu Daily Mail. Nakonec zadal z vlastních prostředků vývoj dvoumotorového dopravního stroje Bristol 142, který potom pokřtil Britain First a věnoval své vlasti.Ta jej nevyužila pro dopravu, ale stal se základem vojenského typu Bristol 142M Blenheim I. Vyznačoval se krátkou tupou přídí s výborným výhledem pro pilota, ale nevhodným pracovním prostorem navigátora/bombometčíka. Blenheim I byl objednán ve značných sériích a stal se chloubou RAF.
Osádky však nebyly tak jednoznačně nadšeny, již v roce 1936 se pracovalo na prodloužení přídě s odpovídajícím prostorem pro bombometčíka/navigátora. Blenheim I sériového čísla K7022 létal od 24.září 1936 s přídí původního tvaru, ale značně protaženou, pilot si stěžoval na pokažený výhled. Zkoušky s maketami stupněné přídě také nedávaly dobré výsledky, až teprve nesymetrické snížení levé poloviny přineslo uspokojivý výsledek.
V tomto provedení K7022 létal od června 1939. Další podobně upravený stroj (L1222) dostal navíc i větší nádrže. Ty však působily problémy při přistávání se zvýšenou hmotností a proto se instalovalo zařízení pro nucené vypouštění paliva za letu se dvěma šikmými rourami pod vnějšími částmi křídla. V tomto provedení se z verze I stal typ Bristol 149 (někdy se uvádí jako 142L) a RAF pro něj zvolilo jméno Bolingbroke, zakrátko změněné na Blenheim IV, u kanadských licenčních strojů však zůstalo. Vzhledem ke zhoršující se situaci po Mnichovu, byla ihned objednána velká série, jejíž první bloky začaly z Filtonu vycházet na jaře 1939.
Blenheim IV byl celokovový třímístný letoun s motory Bristol Mercury XV na stooktanový benzín. Měly výkon po 665 kW (905k) při vzletu a 730 kW (995 k) maximálně. U prvních kusů přitom sloužily ještě Mercury VII z Blenhei-mu I po 617 kW (840 k). Výzbroj tvořil jeden pevný kulomet Browning 7,7 mm v kořeni levé poloviny křídla a jeden pohyblivý Vickers stejné ráže ve věži na trupu. Náklad pum činil až 454 kg.
První bojovou akcí Blenheimů IV byl nálet tří squadron na německé lodě na kotvišti Schilling dne 4.září 1939 s nevalným výsledkem. Z deseti strojů se čtyři nevrátily. Vysoká zranitelnost Blenheimů se projevila naplno při akcích v rámci Advanced Striking Force vyslané do Francie v roce 1939. V zoufalých bojích s německou přesilou ve vzduchu a velmi účinnou pozemní palbou byly ztráty typu 8:5, 9:7, 24:10 či 71:40 běžné. 114.squadrona byla například celá vymazána.
Po ukončení této mise se Blenheimy IV nezbytně modifikovaly.
Dostaly alespoň nejnutnější pancéřování, věž měla dvojkulomet Vickers nebo Browning, pod záď trupu se montovaly pomocné závěsníky pro malé pumy nebo světlice. Improvizovaně si dílny montovaly pevné kulomety do zádí gondol motorů či do zádě trupu pro střelbu dozadu. Oficiálně se nakonec projevil výstupek pod přídí pro dva kulomety střílející vzad.
Objevily se i řezače lan balónových baráží a zdokonalily se nouzové výstupy pro osádku.
Výroba se zvětšila na 100 kusů měsíčně počátkem roku 1941. Velmi náročné a plné ztrát byly akce spojené s boji v Norsku v roce 1940 a při denních útocích na cíle v obsazené západní Evropě. Blenheimy se nasazovaly i na klamné nálety k odlákání německých stíhačů. Zapojily se i do akce Channel Stop v létě 1941, což bylo vyčištění průlivu La Manche od německých plavidel. V severní Africe byly Blenheimy IV zprvu úspěšné, ale s příchodem německých sil se jejich hodnota snižovala. Poněkud úspěšněji si vedly u Coastal Command, čtyřka potopila první německou ponorku U-31 dne 11.března 1940. Koncem roku 1941 se však ukazovalo, že Blenheim IV přestává být přestává být typem pro první linii. Již v létě RAR snížilo počet jejich squadron ze 49 na 8 a přemisťovalo je na Střední a Dálný východ.
Během roku 1942 se začaly objevovat ve větším počtu Douglas Boston a Lockheed Ventura z Lend-Leasu. Poslední akce Blenheimů IV v Evropě se uskutečnila v noci 17.srpna 1942. Stroje však zůstaly ještě v podružných rolích. Na Dálném východě se stáhly o rok později. Bilance Blenheimů u RAF byla úctyhodná, svědčila ovšem o tvrdé zkoušce typicky předválečné konstrukce v náročných podmínkách moderního vzdušného boje. Blenheimy IV se dostaly také do služby finského letectva (tam se stavěly v licenci), používali je také Řekové a de Gaullovi Svobodní Francouzi.