Curtiss AT-9 Jeep
Curtiss AT-9 Jeep
Motor | : | dva hvězdicové vzduchem chlazené Lycoming R-690-13 o výkonu 295 hp |
Rozpětí | : | 12,29 m |
Délka | : | 9,65 m |
Výška | : | 2,99 m |
Nosná plocha | : | 21,64 m² |
Hmotnost | : | 2 011 kg |
Vzletová hmotnost | : | 2 750 kg |
Max.rychlost | : | 317 km/h |
Dolet | : | 1 210 km |
Dostup | : | 7 590 m |
Posádka | : | 2 |
Celkem bylo postaveno 791 letadel.
Jméno Jeep bylo přiděleno rovněž malého pokračovacímu cvičnému letounu firmy Curtiss, jehož vývoj započal v roce 1940. Americké armádní letectvo tehdy procházelo mohutným rozvojem pod dojmem válečných událostí v Evropě a s perspektivou blízkého zapojení USA do války. Připravovaly se velké dodávky moderních bombardérů North American B-25 Mitchell a Martin B-26 Marauder, o nichž se vědělo, že jejich vysoká hmotnost na jednotku plochy a s ní spojená velká přistávací rychlost značně ovlivní dosavadní návyky pilotů. Bylo třeba naučit starší personál i nově získané piloty zacházení se stroji takových vlastností.
Armádní letectvo USAAC proto v roce 1940 zadalo firmě Curtiss vývoj specializovaného dvoumotorového dvoumístného letounu, jehož vzletové i přistávací a přirozeně i letové vlastnosti by se co nejvíce blížily chystaným typům. Firma vypracovala projekt celokovového jednoplošníku CW-25 dosti nezvyklých tvarů. Při rozpětí na úrovni například Hurricanu měl stroj dva hvězdicové motory Lycoming R-690-9 po 217 kW (295 k) stlačené poměrně blízko k sobě. Mezi nimi nepřečnívala jejich linii krátká tupá příď trupu, rozšiřující se nápadně do poměrně prostorné kabiny se dvěma sedadly vedle sebe. Celek působil poněkud nevyváženě, ale vše se podřizovalo účelu.
Uprostřed vývojových prací přišly problémy. Mohutně expandující americký letecký průmysl stál před problémem nedostatku některých surovin a zejména kritická situace se jevila okolo hliníku a jeho slitin. Šéf-konstruktér G.A. Page Jr. tedy musel zasáhnout do konstrukce CW-25 a přepracovat trup. Měl tedy kostru z ocelových trubek, doplněnou lehkou tvarovou karosérií a celek pokrývalo plátno. V této podobě vzlétl v roce 1941 první prototyp s vojenským označením XAT-9. Zprvu se pro něj razilo jméno Fledgling, což bylo už tradiční pojmenování některých starších lehkých letadel firmy, ale pak zvítězil Jeep.
Armádní letectvo zadalo bezprostředně výrobu 490 sériových AT-9, protože se mezitím situace v zásobování barevnými kovy zlepšila, vrátila se firma k původnímu celokovovému provedení a nevzhledné tvary kabiny se značně zdokonalily. Vstup na sedadla byl na bocích dveřmi automobilového typu. Uvnitř měl místo pilotní žák a jeho instruktor za druhým řízením. AT-9 měl přirozeně zatahovací podvozek a vztlakové klapky.
Dalších 300 strojů AT-9A následovalo v roce 1942. Vykazovaly některá menší zdokonalení, zejména v podvozkové části, a poháněly je motory Lycoming R-690-11 nebo -13 o stejném výkonu. Stroje přešly bezprostředně do výcvikového programu, ale ukázal se jeden problém, AT-9 byly příliš specializované, mohly cvičit pouze jednoho pilota a takové tempo nestačilo rychlému nárůstu armádního letectva. Navíc v období 1942-43 továrny produkovaly dostatečný počet bojových strojů, takže nebyl problém dodávat jejich cvičné varianty, na nichž se mohla komplexně zaškolovat celá osádka. AT-9 a AT-9A tedy postupně přecházely k jiným než cvičným úkolům, zejména ke spojovací a kurýrní službě.
Když válka končila, bylo na skladě dost Jeepů a také ony dostaly tzv. Limited Type Certificate No.L-31-2, tedy uvolnění pro civilní provoz při poválečném rozprodeji armádních přebytků. Znovu se projevila přílišná specializace AT-9. Dva motory pro dvousedadlový letoun bylo příliš mnoho a třebaže cenově vycházely AT-9 příznivě, zájem o ně nebyl, respektive byl minimální.