Boeing B-29 Superfortress
Boeing B-29 Superfortress
| Motor | : | čtyři hvězdicové Wright R-3355-23 Duplex Cyclone o výkonu 2 200 hp |
| Rozpětí | : | 43,05 m |
| Délka | : | 30,18 m |
| Výška | : | 9,02 m |
| Nosná plocha | : | 161,27 m² |
| Hmotnost | : | 34 020 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 62 560 kg |
| Max.rychlost | : | 575 km/h |
| Výzbroj | : | 8 až 10 kulometů ráže 12,7 mm ve střeleckých věžích, v zadním střelišti dvojice kulometů ráže 12,7mm a kanón ráže 20 mm |
| Nosnost | : | 9 070 kg pum - 20 pum po 227 kg a 4 pumy po 907 kg |
| Dolet | : | 3 138 km |
| Dostup | : | 11 150 m |
| Posádka | : | 11 |
Celkem bylo postaveno 17 prototypů a 4063 sériových letadel všech verzí.
Boeing B-29 Superfortress patřil k vrcholům letecké a bojové techniky vyvinuté za války. Svou úrovní naznačoval cestu daleko kupředu a do značné míry ovlivnil vývoj bombardérů do padesátých let.
V roce 1939, tedy v době, kdy se situace v Evropě vyhrocovala, vytvořily US Army Air Corps tzv. Killnerův výbor, který zpracoval specifikace moderního superbombardéru pro operace daleko mimo území USA. V prosinci 1939 dostaly firmy Boeing, Consolidated, Douglas a Lockheed zadání kódované jako Data R-40B. Požadoval se dolet 8600 km, doprava 1000 kg pum na 4000 km a rychlost 640 km/h. Douglas a Lockheed posléze odpadly a k realizaci byly přijaty Model 345 Boeingu jako typ XB-29 a spíše jako záloha Consolidated Model 33 (XB-32). Boeing dostal zakázku na dva prototypy a drak pro pevnostní zkoušky dne 24.srpna 1940. Hodnota 3615 miliónů dolarů byla tehdy neslýchaná. V prosinci 1940 byla rozšířena na třetí prototyp. Všechny se stavěly v Seattlu a první z nich vzlétl dne 21.září 1942.
Letové vlastnosti se hodnotily jako dobré, ale potíže byly s nevyzrálými motory Wright R-3355-13 Duplex Cyclone, osmnáctiválci po 1617 kW (2200 k). Druhý prototyp s nimi smrtelně havaroval 18.března 1943 a to značně zpomalilo vývoj. Přesto se dávno před záletem připravovala sériová výroba mimo mateřský závod v Seattlu, aby se nenarušila produkce typu B-17 Flyingfortress. V červnu 1941 bylo objednáno 14 kusů ověřovací série YB-29 a v září prvních 250 sériových kusů B-29. Po Pearl Harboru následovala zakázka na 1499 strojů a postupně se rozšířila na 5000, konec války tento počet značně zredukoval. Produkce probíhala v závodech uvedených dále. Dodávky začaly v září 1943.
B-29 Superfortress byl na svou dobu nesmírně komplikovaný. Určení pro výškové dálkové bombardování přineslo nutnost přetlakových kabin a dálkového ovládání obranné výzbroje. Jedenáctičlenná osádka pracovala ve třech oddělených kabinách. Přední byla určena pro piloty, navigátora, radistu, mechanika a střelce, střední pro střelce - tyto dvě kabiny spojoval průlezný tunel nad pumovnicí. Třetí kabina tvořila ocasní střeliště. Ve střední kabině byla čtyři lůžka pro odpočinek osádky. Kulomety ráže 12,7 mm se ovládaly dálkově systémem General Electric z přední a střední kabiny. Na hřbetě byly dvě věže, pod trupem rovněž dvě, každá s dvojicí kulometů, výrobní bloky 25 až 90 nesly v přední horní věži čtyři zbraně. Střelci si mohli cíl „předávat“ do jednotlivých stanovišť a ostřelovat jej po celou dobu pohybu okolo letounu z jednotlivých věží i z několika najednou. Ocasní střeliště ovládal tamní střelec přímo - zahrnovalo dvojkulomet 12,7 mm a kanón 20 mm. Zásoba nábojů byla 1000 u přední horní věže a 500 u dalších, později také 1000. Čtyřkulometná věž nesla 500 a pak 875 nábojů, zadní střeliště 1000 a 600 až 100 pro kanón. Náklad pum dosahoval maximálně 9070 kg. Typická kombinace byla 20 pum po 227 kg v přední a čtyři po 907 kg v zadní pumovnici.
Výcvik osádek B-29 v USA probíhal v důsledku pomalého rozběhu výroby pozvolna. V rámci 58. bombardovacího křídla (Bomber Wing) se B-29 připravovaly k náletům na Japonsko, zprvu ze základen v Číně. V dubnu 1944 přilétl první B-29 do Indie, kde vzniklo několik základen. První nálet odtud na cíle v Makasanu a Bangkoku 5.června 1944 skončil fiaskem, 5 ztracených a 14 zbloudilých strojů při 100 zúčastněných. Vzdor obtížím při dopravě přes himalájský „hrb“ byly v Číně vybudovány základny, odkud 15.června podniklo 68 B-29 první nálet na ocelárny v Jawatě v Japonsku. Nad cíl se dostalo 47 strojů a výsledek nebyl valný. Od konce roku 1944 byly postupně předávány horečně budované základny na Mariánských ostrovech (Guam, Saipan a Tinian), odkud se mohla zahájit ofenzíva bez omezení daných zásobovacími potížemi v Číně. Zároveň generál Curtiss LeMay zásadně změnil taktiku, snížil letovou hladinu, protože motory příliš trpěly a přesnost zásahů nebyla valná. Preferoval zápalné pumy napalmového typu a začal operovat více v noci. První ohnivou spoušť zažilo Tokio v noci z 9.března na 10.března 1945 - 80 000 mrtvých, 40 000 raněných a 42 km² vypálené plochy.
Změna taktiky znamenala i možnost odlehčení letounů. Postupné se zmenšoval počet kulometů, až zůstalo jen ocasní střeliště, zbavené kanónu a někdy opatřené třetím půlpalcovým kulometem (verze B-29B). Od října 1944 operovaly také fotoprůzkumné B-29, značné F-13, s baterií kamer K-18 a K-22 v pumovnicích. Činnost B-29 vyvrcholila akcí stroje „Enola Gay“ dne 6.srpna 1945 svržením atomové pumy „Little Boy“ na Hirošimu. O tři dny později dopadla na Nagasaki puma „Fat Man“ z B-29 pojmenované „Bock´s Car“. Tím pádem válka s Japonskem skončila. Celková bilance B-29 nad Japonskem činila 60 zničených měst, 330 000 mrtvých během devíti měsíců ofenzívy a 390 km² vypálené plochy. Ze 400 ztracených B-29 jen 147 padlo za oběť nepřátelské obraně. Přes 3000 mužů osádek bylo zabito, zraněno nebo se pohřešovalo.
Boeing B-29 Superfortress Enola Gay
Boeing B-29 Superfortress Bock´s Car