Boeing B-17 Flying Fortress
Boeing B-17G Flying Fortress
| Motor | : | 4 devítiválcové hvězdicové motory Wright R-1820-97 s turbokompresory o výkonu 1 200 HP |
| Výrobce | : | Boeing Airplane Company |
| Rozpětí | : | 31,60 metrů |
| Délka | : | 22,60 metrů |
| Výška | : | 5,80 metrů |
| Hmotnost | : | prázdný 14 až 16 t, maximální 29 t |
| Max.rychlost | : | 462 km/h |
| Cest.rychlost | : | 293 km/h |
| Výzbroj | : | 11 až 13 kulometů ráže 0.50 palce , dvojice půlpalcových kulometů Browning byly umístěny v každé ze střeleckých věží dva kulomety ve výklencích na přídi a ve střelištích na bocích trupu, pumovnice pro max. 8 tun pum |
| Dolet | : | 6 035 km |
| Dostup | : | 10 670 m |
| Posádka | : | 9 členů posádky |
V roce 1935 navrhuje společnost Boeing americkému armádnímu letectvu novou koncepci čtyř motorového bombardéru schopného nést vyšší náklad pum s větší rychlostí a ve vyšší výšce, než bylo v té době obvyklé. Úkolem pro požadované letadlo byly nálety během dne, při kterých se bombardovací perutě s ohledem na vlastní bezpečnost musely pohybovat vy výškách blížících se k deseti kilometrům. Peruť těchto letadel byla schopná zasahovat cíle s mnohem vyšší přesností než v noci.
Po několika letech zkoušek získal prototyp B-17 výkonnější motory s turbokompresory, které mu umožnily dosahovat požadovaných výšek. Do prvních bojů B-17 nasadila RAF, Její 90. peruť byla vybavena dvaceti letadly využívaných především během denních náletů. Charakteristický tvar doznal během válečných let řadu změn v oblasti přídě, směrových kormidel a klapek. Jednou ze základních modernizací bylo připevnění pryžových pásů na místa, kde vznikal v průběhu letu ve výškách led. K odmrazování tak docházelo pomocí pulzního nafukování horkovzdušných pryžových pásů podél křídel.
Verze B-17C měla již spodní střeleckou vanu, kterou musel střelec v případě nouzového přistání opustit. Dále získal nové boční střeliště a pancéřované palivové nádrže. Denní bombardér B-17F měl již prodlouženou příď a vrtule se stavitelnými listy. Definitivní verze B-17 s označením G přilétá na bojiště koncem roku 1942. Tato verze již měla přepracované střeliště v podpříďové věži. Verze G se vyrobilo více jak 8 600, celkový počet všech vyrobených B-17 dosáhl téměř 13 000 kusů. Zajímavostí je, že první série neměly žádný nátěr, aby nebyl jeho hmotností snížen výkon bombardéru, až poslední řady získávaly typické zabarvení.
Bombardéry B-17 byly používány RAF v nočních náletech a USAAF je používala především pro denní nálety. Právě ztráty denních svazků stály na začátku změny výzbroje B-17. Bombardér byl vybaven až 13 kulomety, které sice zajišťovaly jeho lepší ochranu, ale svou hmotností měly podstatný vliv na výkon letadla.
Pumovnice
Kabina navigátora a bombometčíka
Střed trupu se střelišti
Pilotní kabina
Radiokabina
Ocas letounu
