Vasilij Nikolajevič Kubarev
| Narozen | 30.ledna 1918 | |
| Místo | Něnajedovo | |
| Hodnost | generálplukovník letectva | |
| Kampaně | SSSR | |
| Sestřely celkem | 18 | |
| Úmrtí | 17.listopadu 2006 |
Narodil se 30.ledna 1918 ve vesnici Něnajedovo v Rževském okrese Tverského kraje v rodině rolníka. Členem KPSS byl od roku 1942. V roce 1938 byl odvedený do Rudé armády. V roce 1938 dokončil Oděsskou vojenskou leteckou školu pro piloty a poté v ní zůstal jako letec instruktor. Byl velitelem roje v Konotopské a poté Armavirské vojenské letecké škole pro piloty. Do bojů Velké Vlastenecké války se dostal v listopadu roku 1941.
Jeho pluk bojoval na Krymu. V březnu roku 1942 na stíhačce I-15bis sestřelil kapitán V.N. Kubarev německý messerschmitt. Z Krymu se pak pluk přesunul na Kalininský front, a přešel pod velení 1.gardového stíhacího sboru. Zde kapitán V.N. Kubarev velel letce, dostal hodnost majora, byl jmenovaný zástupcem velitele pluku pro letovou přípravu.
Během plnění bojových úkolů, několikrát přelétal nad svojí vesnicí Něnajedovo. A v říjnu roku 1942 přiletěl na Po-2 domů, přistál se letadlem na poli u vesnice a byl radostně přivítán vesničany. V rodném domě se shromáždilo mnoho vesničanů - hlavně ženy, staří lidé a děti. Poseděli za stolem, vypili pohárky na vítězství a hodně si popovídali.
Viděl a slyšel nadšení, poté se vrátil k pluku, kde předal pozdravy od rodáků a jejich přání hubit fašistického uchvatitele na zemi i ve vzduchu. Vojenští letci takto postupovali. A příklad mistrovství a odvahy jim ukazoval major V.N. Kubarev.
V létě roku 1943 s plukem bojoval v Kurském oblouku. Létal na Jakách a za den uskutečnil i několik bojových vzletů. Sovětští stíhači se směle vrhali na nepřítele, spolehlivě chránili vlastní bombardéry a bitevní letadla, vnucovali nepříteli svůj styl vzdušného boje.
Major V.N. Kubarev vodil větší skupiny letadel a jak se říkalo, první začínal útok. Jednou sestřelil německý Ju 88, ale sám byl raněn na noze. Úspěšně přistál s letadlem na svém letišti, vyléčil se a znovu se vrátil do vzduchu. V bojích v Kurském oblouku samostatně sestřelil 13 letadel nepřítele.
Nařízením Prezidia Nejvyššího Sovětu SSSR byl 28.září 1943 za odvahu a hrdinství, projevené ve vzdušném boji s německým fašistickým uchvatitelem gardovému majoru Vasiliji Nikolajeviči Kubarevovi udělen titul Hrdiny Sovětského svazu, předán řád Lenina i medaile Zlatá hvězda (№1120).
Kubarev se stal prvním hrdinou u pluku. Gardisté byli tehdy pod Serpuchovem. Kubareva pozvali do Kremlu, kde M.I. Kalinin předal hrdinnému letci řád Lenina a Zlatou hvězdu. Šťastný a zotavený se vrátil k pluku. Po návratu letci vzali Kubareva mezi sebe a vyhazovali ho vysoko do vzduchu. Veselý a smějící se Kubarev padal „bez padáku“ do rukou kamarádů.
V poslední etapě války Kubarev mistrovsky řídil vzdušné boje, vodil letku na bitevní úkoly. Poslední vítězné lety uskutečnil Kubarev na nebi nad Berlínem. Do 5.května 1945 uskutečnil Kubarev okolo 300 bojových vzletů, v nichž sestřelil samostatně 18 letadel nepřítele, s úspěchem provedl 36 bitevních letů na přední linie nepřítele, zničil desítky kusů nepřátelské bojové techniky a hodně živé síly.
V roce 1951 dokončil Vojensko-vzdušnou akademii. V roce 1960 dokončil Vojenskou akademii Generálního štábu. Úspěšně postupoval ve služebním žebříčku, velel letecké divizi, poté sboru PVO. V roce 1957 dostal hodnost generálmajor letectva. V roce 1961 byl jmenovaný velitelem vzdušné armády. V letech 1973 až 1981 byl v čele Vojenské inženýrské radiotechnické akademie protivzdušné obrany.
V roce 1981 generálplukovník letectva Kubarev odešel z ozbrojených sil pro vysoký věk. Odcestoval do Leningradu a stanul v čele katedry Akademie civilního letectva, obhájil kandidátskou disertaci, stal se kandidátem vojenských nauk. Byl autorem vojensko-teoretických prací a knihy Útočící gardisté. Byl předsedou výboru válečných veteránů. Žil v Petrohradu, kde i zemřel 17.listopadu 2006. Pohřbený je na Nikolském hřbitově v Petrohradu.
Vyznamenán byl dvěma řády Lenina, řádem Říjnové revoluce, šesti řády Rudého praporu, dvěma řády Aleksandra Něvského, dvěma řády Vlastenecké války 1.stupně, dvěma řády Rudé hvězdy a mnoha dalšími medailemi.