Vasilij Fjodorovič Golubev
| Narozen | 16.listopadu 1912 | |
| Místo | Kamenka | |
| Hodnost | generálporučík letectva | |
| Kampaně | SSSR | |
| Sestřely celkem | 16 | |
| Úmrtí | 17.dubna 2001 |
Narodil se 16.listopadu 1912 ve vesnici Kamenka (nyní Volchovský okres Petrohradského kraje) v rodině rolníka. Dokončil sedm tříd. V letech 1933 až 1935 jako dobrovolník sloužil v Rudé armádě. Po službě nastoupil do kluzákové školy Osoaviachima. Poté pracoval jako vedoucí instruktor ve Volchovském leteckém kluzákovém klubu. V roce 1938 skončil v letecké škole Osoaviachima. Poté pracoval jako instruktor v aeroklubu města Mineralnye Vody, pevně se snažil stát vojenským letcem. V roce 1939 se Vasilij Golubev zapsal (hned do 3 kursů) v Ejské vojenské námořní letecké škole. Po jejím skončení odešel k Baltskému loďstvu. Kde začal sloužit u 13.zvláštní letce.
První bojový let uskutečnil po rozednění 22.června 1941. Již 28.června získal svoje první vítězství, na I-16 sestřelil německý Junkers. Do srpna měl již více než 100 bojových vzletů. Na začátku října byl Golubev spolu se šesti piloty odvelen na poloostrov Chanko, aby tam chránil loďstvo a Kronstadt před přepady finského a německého letectva. V této těžké době vstoupil do komunistické strany.
V říjnu roku 1941 byl přeložený k 13.stíhacímu leteckému pluku, který se změnil v 4.GIAP. V sestavě tohoto pluku prošel celou válku až do jejího posledního dne, od řadového letce až po velitele pluku. Účastnil se všech operací vojenského letectva Baltského loďstva. Golubev byl jedním z nejdůslednějších stíhacích letců VVS KBF.
V lednu roku 1942 byl Vasilij Golubev jmenovaný velitelem 3.letky. Od tohoto okamžiku mohl uvádět do života vlastní taktické ideje, při nichž se projevil talent vůdce. Brzy se jeho letka stala nejlepší u pluku. V březnu roku 1942 se pluk stal gardovým. V létě roku 1942 byli tři letci letky navrženi na titul Hrdiny Sovětského svazu. Byl to její velitel, její komisař P.P. Kožanov a zástupce velitele letky A.J. Bajsultanov.
Do června roku 1942 kapitán V.F. Golubev uskutečnil 339 úspěšných bojových vzletů. V 61 vzdušných bojích sestřelil samostatně čtyři letadla nepřítele a ve spolupráci dalších 23 letadel.
Nařízením Prezidia Nejvyššího Sovětu SSSR byl 23.října 1942 velitel letky 4.gardového stíhacího leteckého pluku, gardový kapitán Vasilij Fjodorovič Golubev poctěn titulem Hrdiny Sovětského svazu a byl mu předán řád Lenina a medaile Zlatá hvězda (№722).
Na podzim roku 1942 byl V.F. Golubev jmenovaný zástupcem velitele 4.gardového stíhacího leteckého pluku. V lednu roku 1943 dostal pluk nová letadla La 5. Skóre baltského esa neúprosně roste. V létě roku 1943 nejlepší letci pluku dostali pojmenované letouny. Za peníze kolchozníků byla postavena letka La 5 Valerij Čkalov. Na konci roku 1943 V.F. Golubev přijal velení pluku a jemu jako jednomu z důsledných letců byl předán řád Britského impéria 4.stupně. Na rozdíl od mnohých dalších velitelů, pokračoval v pravidelných letech na bojové úkoly. Svoje poslední boje vedl již na stíhačce La 7.
28.června 1944 získal svoje poslední vítězství. Válku skončil gardový podplukovník Vasilij Golubev jako velitel 4.gardového stíhacího leteckého pluku. Za bojové zásluhy byl vyznamenán řádem Ušakova 2.stupně.
Do května roku 1945 V.F. Golubev uskutečnil 589 úspěšných bojových vzletů, v nich se účastnil 133 vzdušných bojů, v nichž samostatně sestřelil 16 letadel nepřítele a dalších 23 sestřelil ve spolupráci.
Po válce prodloužil odvážný stíhací letec službu v námořním letectvu. V roce 1951 dokončil Vojensko-mořskou akademii, poté velel letecké divizi v Severním loďstvu. Později sloužil v dalších odpovědných postech v jednotkách VMF, vojsku PVO a za hranicemi vlasti. Po pozvání vládou Egypta byl hlavním poradcem PVO Egypta v letech 1968 až 1970. Od roku 1971 byl V.F. Golubev hlavním přednášejícím na Vojenské akademii Generálního štábu. Obhájil kandidátskou disertaci.
Od roku 1975 byl generálporučík letectva V.F. Golubev v záloze, později odešel do důchodu. Nacházející se na zaslouženém odpočinku prodloužil si aktivní práci. Setkával se s mládeží, vyprávěl o postupech vojenských letců v letech Velké Vlastenecké války. V poslední době se zaobíral literární tvorbou. Bylo mu vydáno 11 knih. Práci na poslední knize dokončit již nestihl. 17.dubna 2001 V.F. Golubev zemřel. Pohřbený je v Moskvě na Vvedenském hřbitově.
Je čestným občanem osady Sjasstroj ve Volchovském okrese Petrohradského kraje (dříve Leningradský kraj).
Vyznamenán byl dvěma řády Lenina, sedmi řády Rudého praporu, dvěma řády Vlastenecké války 1.stupně, dvěma řády Rudé hvězdy, řád Ušakova 2.stupně, medailí Za službu vlasti v ozbrojených silách SSSR 3.stupně, vysokými vojenskými řády Egyptské republiky a Velké Británie a dalšími medailemi.