Pavel Michajlovič Kamozin
| Narozen | 16.července 1917 | |
| Místo | Bežica | |
| Hodnost | gardový kapitán | |
| Kampaně | SSSR | |
| Sestřely celkem | 35 | |
| Úmrtí | 24.listopadu 1983 |
Narodil se 16.července 1917 ve městě Bežica (nyní čtvrť města Brjansk) v rodině dělníka. Člen VKP(b)KPSS od roku 1943. V roce 1931 zakončil šestou třídu a nastoupil do tovární výrobní učiliště (FZU), poté pracoval jako zámečník v závodě Krasnyj Profintern (nyní OAO Brjanská strojírna). Od roku 1934 se učil v aeroklubu. V Rudé armádě byl od roku 1937. V roce 1938 dokončil Borisoglebskou vojenskou leteckou školu pro piloty.
Velká Vlastenecká války zastihla P.M. Kamozina v Kyjevském zvláštním vojenském okruhu, transformovaným na jihozápadní front. Svůj první bojový vzlet na stíhačce I-16 uskutečnil v druhý den války 23.června 1941. Zranění chodidla, to byl žalostný výsledek bojového křestu budoucího stíhacího esa.
Spolu se svojí jednotkou zamířil k přeškolení na LaGGy, poté se stal instruktorem a na frontu se vrátil až za rok.
Svůj první bojový let v sestavě 246.stíhacího leteckého pluku 236.stíhací letecké divize 5.letecké armády Zakavkazského frontu uskutečnil jako velitel roje a hned v něm zaznamenal vítězství. Ve vzdušném boji v tuapsinském směru, u Šaumjanu sestřelil německou stíhačku Messerschmitt Bf 109. V prvním měsíci bojů sestřelil čtyři nepřátelské letouny, mezi kterými byl i čtyřmi kanóny a šesti kulomety vyzbrojený bombardér Dornier Do 217. Bojovému mistrovství se mladý letec učil u excelentního stíhače majora D.L. Kalaraše, se kterým letěl několikrát na bojový úkol. Po jeho smrti v listopadu roku 1942, sestřelil v jednom boji hned tři messerschmitty, dva Bf 109 a jeden Bf 110.
Do konce dubna roku 1943 zástupce velitele letky 269.stíhacího leteckého pluku podporučík P.M. Kamozin uskutečnil 82 bojových vzletů na doprovod bombardérů, k ochraně pozemního vojska, na průzkum a k bitevním úkolům. Ve 23 vzdušných bojích samostatně sestřelil 12 nepřátelských letadel.
Nařízením Prezidia Nejvyššího Sovětu SSSR byl 1.května 1943 za odvahu a statečnost projevenou v boji s německým fašistickým uchvatitelem Pavlu Michajloviči Kamozinovi udělen titul Hrdiny Sovětského svazu a předán řád Lenina a medaile Zlatá hvězda (№1148).
Po přesunu k záložnímu pluku se nadporučík P.M. Kamozin přeškolil na americkou stíhačku P-39 Airacobra. Po tomto přeškolení byl převelený k 66.stíhacímu leteckému pluku 329.stíhací letecké divize 4.letecké armády, kde se brzy stal velitelem letky.Při prvním bojovém letu u 66.IAP sestřelil Kamozin průzkumný letoun Focke Wulf FW 189, ale jeho stíhačka byla v boji poškozena od palby protiletadlových dělostřelců. Odvážný letec se snažil letadlo dostat alespoň do pásma nikoho, co nejblíže okopům vlastních vojsk, která by mu poskytla ochranu.
V bojích u Sevastopolu letci Kamozinovi letky sestřelili 64 nepřátelských letadel, z toho jich 19 měl na svém kontě on sám. 31.prosince 1943 letěl Kamozin se svým číslem Ladykinem na průzkum. Při návratu na své letiště v prostoru nad vesnicí Sem Kolodezej zpozorovali dopravní letadlo doprovázené šesti stíhačkami Bf 109. Kamozin se rozhodl zaútočit z chodu a maximální rychlostí se přibližoval k cíli a sestřelil dopravní letadlo. Když byl Krym osvobozen od okupantů zjistili, že se na palubě tohoto letounu nacházelo 18 německých generálů, kteří vezli vyznamenání a novoroční nadílku pro své mužstvo a důstojníky.
Do poloviny léta roku 1944 velitel letky 66.stíhacího leteckého pluku kapitán P.M. Kamozin uskutečnil 131 úspěšných bojových vzletů, účastnil se 56 vzdušných bojů ve kterých samostatně sestřelil 29 letadel nepřítele a dalších 13 ve spolupráci.
Nařízením Prezidia Vrchního Sovětu SSSR byl 1.července 1944 Pavlu Michajloviči Kamozinovi udělen druhý titul Hrdiny Sovětského svazu a medaile Zlatá hvězda.
20.ledna 1945 velitel letky 101.gardového stíhacího leteckého pluku gardový kapitán P.M. Kamozin uskutečňoval pravidelný bojový vzlet, ale pro poruchu se motor jeho Airacobry zastavil a stíhačka se zřítila na zem. Naštěstí dvojnásobný Hrdina Sovětského svazu P.M. Kamozin zůstal na živu, ale byl vážně zraněný a léčba si vyžádala dlouhý čas. Den Vítězství gardový kapitán Kamozin prožil v nemocnici.
Za léta války P.M. Kamozin uskutečnil okolo 200 bojových vzletů, účastnil se 70 vzdušných bojů, samostatně sestřelil 35 letadel nepřítele a dalších 13 ve spolupráci.
Po válce byl od roku 1946 P.M. Kamozin v záloze. Vrátil se do rodného Brjansku a pracoval v civilním letectvu. Poté pracoval ve státních úřadech. Zemřel 24.listopadu 1983 v Brjansku, kde byl i pohřbený.
Vyznamenán byl řádem Lenina, dvěma řády Rudého praporu, řádem Aleksandra Něvského, řádem Vlastenecké války 1.stupně a dalšími medailemi.
Byl mu udělen titul čestného občana města Brjansk. V parku u Dvorce Kultury brjanských strojařů byla postavena jeho bronzová socha. Kamozinovo jméno nese i jedna ulice v Brjansku. V brjanské střední škole №11 bylo muzeum Hrdiny.