Ivan Nikitovič Kožedub
| Narozen | 8.června 1920 | |
| Místo | Obražejvka | |
| Hodnost | maršál letectva | |
| Kampaně | SSSR | |
| Sestřely celkem | 62 | |
| Úmrtí | 8. srpna 1991 |
Narodil se 8.června 1920 ve vesnici Obražejvka (ukrajinské národnosti). V roce 1939 ukončil předvojenský letecký výcvik v šostinském aeroklubu na cvičném letounu U-2. V únoru 1940 byl povolán do Rudé armády a nastoupil do Čugujevské vojenské letecké školy. Po jejím absolvování byl jmenován pilotním instruktorem a po dobu dvou let v ní působil při výcviku dalších pilotů. Ve škole létal na letounech typu UT-2 a I-16. Tato okolnost byla důvodem toho, že po rozpoutání válečného konfliktu s Německem nebyl bojově nasazen, což mu možná zachránilo život. Ve zmíněné funkci instruktora totiž dosáhl nesmírné výhody. Získal nemalé pilotní zkušenosti a byl tak ve výhodě oproti většině svých kolegů, kteří takovou možnost neměli a po vyřazení z leteckých škol byli ihned posláni na frontu.
V listopadu 1942 byl převelen k 240.IAP vyzbrojeného Lavočkiny La-5, kterému velel veterán občanské války ve Španělsku major Soldatěnkov. Po přeškolení na La-5 létal se strojem s trupovým číslem - "bílá 75". Na frontu se dostal ve funkci staršího pilota k 240.IAP až v březnu 1943. V tu dobu operoval na středním úseku fronty. V průběhu prvního bojového letu byl ale zaskočen. Ze zadní polosféry na něj zaútočil dvoumotorový stíhací Messerschmitt Bf 110 z I./ZG 1 a s poškozeními po zásazích se mu naštěstí podařilo doletět se svým La-5 na vlastní letiště pluku. Své bojové skóre otevřel dne 6.července 1943 v bitvě u Kurska, kde sestřelil Ju 87. Hned druhého dne poté sestřelil další Stuku a 9.července poslal k zemi 2 Bf 109. Nadále létal už jako velitel letky ve stavu 240.IAP. Proslavil se v leteckých bojích nad Dněprem, kde ve druhé polovině října 1943 sestřelil v průběhu jedenácti dnů 10 německých letadel. Na konci října 1943 měl na svém kontě 20 sestřelů a byl navržen na vyznamenání titulem Hrdiny Sovětského svazu. Svou první Zlatou hvězdu byl dekorován až k 4.únoru 1944. V květnu 1944 létal na La-5FN s trupovým číslem bílá 14 S novou stíhačkou sestřelil Ju 87 a v průběhu dalších šesti dnů 7 letadel, mezi nimi 5 Fw 190. V polovině roku 1944 dosáhl 48 vítězství.
Podruhé byl titulem Hrdiny Sovětského svazu vyznamenán k 19. dubnu 1944. Na konci léta 1944 létal v hodnosti gardový kapitán jako zástupce velitele pluku ve stavu 176.GIAP v oblasti Baltského moře, kde jeho soupeři byli stíhači z JG 54. V tu dobu byl 176.GIAP vyzbrojen nejmodernějšími Lavočkiny La-7. 12.února 1945 v průběhu jednoho bojového letu se mu podařilo sestřelit 3 Fw 190. Ve svém posledním leteckém souboji 17.dubna 1945 nad Berlínem sestřelil 2 Fw 190. To již zastával funkci zástupce velitele 176.GIAP. Potřetí byl Zlatou hvězdou Hrdiny Sovětského svazu dekorován k 18. srpnu 1945.
Rovněž se proslavil svým sestřelen proudového stíhacího Messerschmittu Me 262 Schwalbe. Celkem vykonal 326 bojových letů a na své konto si v průběhu 120 bojových letů, za necelé dva roky svého frontového nasazení, připsal 62 sestřelů. Z toho celkového počtu bylo 22 Fw 190, 10 Bf 109, 18 Ju 87, 2 He 111, 1 Me 262 a 1 letoun FARR (rumunského letectva).
Po skončení války sloužil nadále ve vojenském letectvu. V roce 1949 absolvoval Vojenskou leteckou akademii a v roce 1956 Vojenskou akademii generálního štábu. V průběhu války v Koreji velel 324.GIAD vyzbrojeného proudovými Migy-15 na kterých létali jeho piloti a v průběhu svého bojového nasazení podle oficiálních zpráv sestřelili 239 letounů vojenských sil OSN. Sám Kožedub do bojových akcí ale nezasáhl. Jako trojnásobnému Hrdinovi Sovětského svazu to prostě velením VVS SA nebylo povoleno.
V roce 1964 byl jmenován prvním zástupcem velitele Moskevského vojenského okruhu. V roce 1970 byl povýšen do hodnosti generálplukovník letectva a od roku 1971 působil na hlavním velitelství VVS SA. V roce 1978 byl zařazen do Skupiny generálních inspektorů Ministerstva obrany SSSR.
Kromě třech Zlatých hvězd HSS byl vyznamenán dvakrát Řádem Lenina, sedmkrát Řádem rudého praporu, Řádem Alexandra Něvského, Řádem Vlastenecké války I. a II. stupně, a medailemi, včetně řady zahraničních. V poválečném období pak Řádem Za službu vlasti v Ozbrojených silách SSSR III. stupně Dosáhl hodnosti maršál letectva.