Jakovlev Jak 7 M-82
Jakovlev Jak 7 M-82
| Motor | : | vzduchem chlazený dvouhvězdicový čtrnáctiválec Švecov AŠ-82 o výkonu 1 630 hp |
| Rozpětí | : | 9,74 m |
| Délka | : | 8,17 m |
| Výška | : | 2,75 m |
| Nosná plocha | : | 17,15 m² |
| Hmotnost | : | 2 745 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 3 370 kg |
| Max.rychlost | : | 615 km/h |
| Výzbroj | : | dva pevné kanóny ŠVAK ráže 20 mm a jeden synchronizovaný kulomet UBS ráže 12,7 mm |
| Dolet | : | 893 km |
| Dostup | : | 10 000 m |
| Posádka | : | 1 |
Postaven byl jediný prototyp s motorem M-82.
Konstrukční systém, který si na počátku své konstruktérské činnosti v oblasti stíhacích letounů zvolil A.S. Jakovlev. byl praktický při zavádění do sériové výroby v nových závodech a osvědčoval se zejména v době evakuace sovětského leteckého průmyslu na východ. Technologii svařování trupové příhrady a výroby celodřevěných křídel bylo možno zvládnout i za ztížených podmínek, zacvičit schopné pracovníky nedělalo velké obtíže a rovněž oprava poškozených dílů ve frontových dílnách mohla být zvládnuta poměrně snadno. Jinou stránkou Jakovlevovy smíšené konstrukce byla možnost stavět Četné varianty základního schématu a tak nejen zvyšovat výkony, bojové vlastnosti a využitelnost strojů za různých mimořádných podmínek, ale i konat experimenty a připravovat se k řešeni dalších, výkonnějších typů.
Jak známo, ze základního stíhacího letounu Jakovlev Jak-1 se vyvinul dvoumístný cvičný stroj Jak-7UTI, zalétaný v létě 1940 ještě jako I-26UTI a pak sériově vyráběný s označením Jak-7V. Jeho jednomístné stíhací varianty Jak-7A a Jak-7B se rovněž stavěly v sérii a osvědčovaly se stejně dobře, jako původní Jaky 1. Díky robustnější konstrukci draku mohly sedmičky nést účinnější výzbroj a staly se později základem vysokovýkonných Jaků 9.
Na jaře 1941 začal sovětský motorářský průmysl dodávat první série nových dvouhvězdicových motorů A.D. Švecova, označených M-82 (později AŠ-82). Tyto robustní motory měly výkon 1250 kW při vzletu (1700 k) a ve výšce 6500 m byl největší výkon 978 kW (1330 k). Předpoklad byl a praxe to později potvrdila, že mají značnou rezervu pro zvyšování výkonu. Skutečně se pak v roce 1942 stavěly verze AS-82FN, jejichž vzletový výkon byl 1360 kW (1850 k) a nejvyšší ve výši 4500 m 1103 kW (1500 k).
Již výkonnost z jara 1941 značné převyšovala to, co nabízely tehdy zaváděné řadové dvanáctiválce M-105P (později VK-105P) konstruktéra V.K. Klimova, totiž 772 kW (1050 k). Navíc konstruktéry i velitele vojenského letectva lákala jednodušší montáž a obsluha motoru, který nepotřeboval těžký a citlivý chladič kapaliny. Motor měl ovšem větší čelní plochu než řadový motor, nikdo však nepochyboval, že konstruktéři a aerodynamici tento problém zvládnou.
V roce 1941 se možnost aplikace dvou hvězdicového motoru AŠ-82 probírala ve všech konstrukčních kancelářích, zabývajících se stíhacími letouny s řadovými motory. Jako první se s tímto problémem setkala konstrukční kancelář Lavočkina, Gorbunova a Gudkova. Jejich LaGG-3 trpěl počátečními obtížemi, byl značně přetížen a montáž výkonnějšího motoru by mu jisté prospěla. M.I. Gudkov jako první začal v březnu 1941 montovat motor M-82 na drak LaGG-3, ale letoun nazvaný Gu-82 nebyl do počátku války hotov. Koncem roku 1941 zkoušeli motor M-82 na draku MiGu 3 konstruktéři Mikojan a Gurjevič.
Konstrukční kancelář A.S. Jakovleva se rovněž zapojila do této akce a v létě 1941 začala vyvíjet letoun Jak-7 s motorem M-82. Značil se Jak-7 M-82. Jakovlev si od modifikace sliboval, že stroj vykáže vysokou obratnost zejména ve vertikálních manévrech a ponese těžší výzbroj než obvyklé Jaky 7. Evakuace vývojového závodu A.S. Jakovleva z Moskvy dále na východ zdržela poněkud práce na nové verzi sedmičky. Prototyp mohl proto vzlétnout až 28.února 1942. Jeho pilotem byl P.J. Fedrovi. Dvou hvězdicový motor pod mohutnou kapotou typu NACA značné změnil vzhled letounu. Křídlo zůstalo celodřevěné dostalo však automatický slot na náběžnou hranu na úrovni dvoudílných křidélek. Vztlakové klapky měly větší plochu. Trup zůstal na stejné technologii jako ostatní Jaky. tedy se svařovanou základní trubkovou příhradou, avšak tvarová karosérie byla objemnější, aby navazovala na průřez motorového krytu. V křídle byly vestavěny dva pevné kanóny ŠVAK ráže 20 mm, střílející mimo okruh vrtule. Na levém boku přídě trupu byl ještě synchronizovaný kulomet UBS ráže 12,7 mm.
Při letových zkouškách se plně potvrdily předpoklady konstruktérů, zejména vysoká obratnost ve vertikálních manévrech a celková snadnost pilotáže. Jak-7 M-82 se přesto do sériové výroby nedostal. Mezitím totiž dovršila kancelář S.A. Lavočkina velmi úspěšné vývoj nového letounu La-5 se stejným motorem a tak nebylo účelné měnit sériovou výrobu Jakovlevových strojů pro dvou hvězdicový motor. Klimovova konstrukční kancelář navíc již úspěšně dokončovala vývoj řadového motoru VK-107 s výkony na úrovni AŠ-82.