Ivan Nikitovič Sytov
| Narozen | 13.června 1916 | |
| Místo | Linovka | |
| Hodnost | staršij lejtěnant | |
| Kampaně | SSSR | |
| Sestřely celkem | 34 | |
| Úmrtí | 16.října 1943 |
Narodil se 13.června 1916 ve vesnici Linovka (Bazarnokarabulakský okres, Saratovského kraje). Členem VKP(b) byl od roku 1943. V roce 1931 po smrti otce odcestoval do Astrachanu. Vystudoval tovární výrobní učiliště a poté pracoval jako soustružník, současně se učil létat v aeroklubu. V Rudé armádě byl od roku 1938. V roce 1940 dokončil 7.Stalingradskou vojenskou školu pro piloty, poté v ní sloužil jako pilot instruktor.
V letech Velké Vlastenecké války od 19.listopadu 1942 do října roku 1943 bojoval na Jiho-Západním frontu. Účastnil se bojů u Stalingradu a při osvobozování Ukrajiny. V průběhu bojů byl řadovým letcem, velitelem roje a zástupcem velitele letky. Celkem za léta války uskutečnil více než 250 bojových vzletů, ve vzdušných bojích sestřelil samostatně 34 letadel nepřítele, z toho dva taranem, ve spolupráci sestřelil další čtyři.
Ve vzdušných bojích s nepřítelem Ivan Sytov vynikal prudkými útoky, smělostí a přesností úderů. Byl to letec vysoké třídy což dosvědčovalo mnoho případů.
3.dubna 1943 gardový poručík Sytov velel čtveřici stíhaček La 5, na ochranu pozemních vojsk při přepravě přes řeku Severnyj Doněc. Od západu letěla větší skupina bombardérů He 111. Odvážným útokem narušili stíhači bojovou formaci němců a sestřelili čtyři bombardéry. Sytov se přiblížil k pátému Heinkelu a prošil ho dlouho dávkou. Podle všeho byl střelec mrtvý při prvních výstřelech a na pokračující útok totiž nereagoval. Německý pilot začal manévrovat, poté odhodil pumy a dal se na ústup. Sytov ho opět dohnal, dostal do zaměřovače a přesnou dávkou prošil křídlo a trup bombardéru. Po této dávce letoun vzplál a začal se rozpadat. Ale i přes toto poškození letoun pokračoval dál v letu. Sytov na něj ještě jednou zaútočil, stiskl spoušť, ale nedošlo k obvyklému zavibrování stroje, došlo střelivo. Tehdy se letec rozhodl bombardér srazit taranem. Přidal plyn a dohonil ho, svým křídlem udeřil do směrovky bombardéru. Německý letoun se naklonil a přešel do strmého pádu na zem.
Druhý den Sytov na cestě do zadaného hlídkového prostoru narazil na dva stíhací Bf 109 a zaútočil na ně. Dobře mířenou dávkou ze vzdálenosti 40 až 50 metrů sestřelil jeden Bf 109, který se poté ve vývrtce zřítil k zemi. Druhá stíhačka se dala na ústup, ale Sytov jí vytrvale pronásledoval a v prostoru nad Charkovem jí sestřelil.
8.června 1943 skupina čtyř lavočkinů pod Sytovým velením poblíž vesnice Volkov Jar potkala skupinu pěti Messerschmittů, které letěli na přepad sovětského letiště. Sytov na ně zaútočil a donutil je odhodit pumy a bez úspěchu otočit zpět. Poté se pustili do jejich pronásledování, když v tom se nečekaně z mraků vynořilo dalších šest Messerschmittů. V následném boji sestřelili sovětští letci dva Messerschmitty. Jeden padl na konto Ivana Sytova.
Zvláště ukázal Sytov své velké letecké mistrovství ve vzdušném boji 17.července 1943 na nebi nad městem Izjuma. Vedl čtveřici lavočkinů proti svazu 43 bombardérů Ju 88 a šesti FW 190. Zatímco kamarádi Sytova bojovali se stíhači, on sám se drzým útokem pustil do bombardérů a narušil jejich letovou sestavu, jeden za druhým sestřelil tři Junkersy. Němci odhodili pumy ještě na svém území a otočili se zpět.
Nařízením Prezidia Nejvyššího Sovětu SSSR byl 8.září 1943 Ivanu Nikitoviči Sitovi udělen titul Hrdiny Sovětského svazu, řád Lenina a medaile Zlatá hvězda (№1094), za 150 bojových vzletů, 19 samostatně sestřelených letadel nepřítele a při tomto projevenou odvahu a vysoké letecké mistrovství.
Gardový staršij lejtěnant I.N. Sytov 16.října 1943 vzletěl v čele skupiny stíhaček Lavočkin La 5 na ochranný doprovod bitevních letadel. Nad Dněprem u města Záporoží podstoupili boj s německými stíhači. Po spotřebování veškerého střeliva Sytov dál řídil boj za pomoci rádia. Když mu začalo docházet pomalu palivo zahájil svůj poslední útok. Taranem srazil německou stíhačku, ale sám se dostal do palby druhého němce a v boji zahynul. Pohřbený je ve městě Záporoží.
Vyznamenán byl řádem Lenina, řádem Rudého praporu (rok 1943), řádem Vlastenecké války 1.stupně (rok 1943) a medailí Za obranu Stalingradu.
Na hrobě hrdiny je postaven památník. Jeho jménem je pojmenována ulice a škola ve městě Záporoží. Ve vesnici Linovka je v rodišti hrdiny vystavena jeho bysta.