Ivan Nikiforovič Stěpaněnko
| Narozen | 13.dubna 1920 | |
| Místo | Nechajki | |
| Hodnost | generálmajor letectva | |
| Kampaně | SSSR | |
| Sestřely celkem | 33 | |
| Úmrtí |
Narodil se 13.dubna 1920 ve vesnici Nechajki (nyní Drabovský okres Čerkazského kraje na Ukrajině) v rolnické rodině. Členem VKP(b)KPSS byl od roku 1942. Dokončil 7 třídní školu. Pracoval jako zámečník v továrně v Dněprodzeržinsku a současně se učil létat v aeroklubu. V Rudé armádě byl or roku 1940. V roce 1941 dokončil Kačinskou vojenskou leteckou školu.
Velké Vlastenecké války se účastnil od roku 1941. Působil jako velitel roje, poté jako zástupce velitele letky a jako velitel letky 4.stíhacího leteckého pluku na Jižním, Stalingradském, Severo-Kavkazském, Brjanském, 2.Přibaltském a Leningradském frontu. Ve vzdušných bojích byl odvážným stíhačem. Zvláště se vyznamenal během bojů nad Stalingradem, při osvobozování Severního Kavkazu a sovětského území u Baltského moře.
Do srpna roku 1943 zástupce velitele letky 4.stíhacího leteckého pluku (11.smíšeného leteckého sboru, 15.vzdušné armády Brjanského frontu) nadporučík I.N. Stěpaněnko uskutečnil 232 bojových vzletů, účastnil se 75 vzdušných bojů a sestřelil 14 letadel nepřítele.
Nařízením Prezidia Nejvyššího Sovětu SSSR byl 13.dubna 1944 za bojové hrdinské činy, statečnost, odvahu a hrdinství, projevené v boji s německým fašistickým uchvatitelem, Ivanovi Nikiforoviči Stěpaněnkovi udělen titul Hrdiny Sovětského Svazu, předán řád Lenina a medaile Zlatá hvězda (№3617).
Mistrovsky ovládal svoje letadlo. I.N. Stěpaněnko bojoval na nebi odvážně a směle. Miloval čelní útoky.
Velitel letky 4.stíhacího leteckého pluku (185.stíhací letecké divize 14.stíhacího leteckého sboru 15.vzdušné armády 2.Přibaltského frontu) kapitán I.N. Stěpaněnko za léta války uskutečnil 414 bojových vzletů, v kterých samostatně sestřelil 33 letadel nepřítele a ve spolupráci dalších osm letadel.
Nařízením Prezidia Nejvyššího Sovětu SSSR byl 18.srpna 1945 za úspěšné velení letky, nové hrdinské bojové činy, sebezapření, statečnost a hrdinství, projevené v závěrečné etapě války, Ivan Nikiforovič Stěpaněnko vyznamenán druhým titulem Hrdiny Sovětského svazu a medailí Zlatá hvězda.
Po válce působil v různých velitelských funkcích ve vojenském letectvu SSSR. V roce 1949 dokončil Vojenskou akademii nesoucí jméno M.V. Frunze. V roce 1957 dokončil Akademii Generálního štábu. V roce 1958 byl I.N. Stěpaněnko povýšen do hodnosti generálmajor letectva. V roce 1966 byl vyznamenaným čestným titulem Zasloužilý vojenský letec SSSR. V roce 1976 odešel do zálohy a poté do výslužby. Žije ve Lvově.
Byl vyznamenán řádem Lenina, třemi řády Rudého praporu, řádem Aleksandra Něvského, řády Vlastenecké války 1. a 2.stupně, pěti řády Rudé hvězdy, řádem Za službu Vlasti v ozbrojených silách SSSR 3.stupně a mnoha dalšími medailemi.