Alexej Vasiljevič Aleljuchin
| Narozen | 30.března 1920 | |
| Místo | Kesová Gora | |
| Hodnost | Generálmajor letectva | |
| Kampaně | SSSR | |
| Sestřely celkem | 40 | |
| Úmrtí | 29.října 1990 |
Alexej Vasiljevič Aleljuchin se narodil 30.března 1920 ve vesničce Kesová Gora, nyní je to sídliště městského typu v Tverském kraji v rodině dělníka. Člen VKP(b) KPSS od roku 1941. Dokončil základní školu. Pracoval v Moskevské továrně na kancelářské zboží a současně se učil létat v plachtařské škole na větroních.
V Rudé armádě byl od roku 1938, odvedený byl Mytiščinskou oblastní vojenskou správou Moskevského kraje. V roce 1939 dokončil Vojenskou leteckou školu V.P. Čkalova.
Velké vlastenecké války se účastnil od prvního dne bojů. Bojovou dráhu začal na nebi nad Oděsou na letadle Polikarpov I-16 Rata. Zde otevřel účet sestřelených nepřátelských letadel a dostal své první vyznamenání, řád Rudého praporu.
V jednom z bojových letů byl raněný, zalitý krví dokázal dotáhnout svoje letadlo zpět na letiště. Na podzim 1941 byl 69.stíhací letecký pluk v němž sloužil Alexej Aleljuchin přezbrojený z letadel Polikarpov I-16 na nové stíhačky LaGG 3. Na typu LaGG 3 získal v boji řadu dalších vítězství.
Vyznamenal se i na nebi nad Stalingradem, nad Kalačem sestřelil čtyři nepřátelské bombardéry a nad Kotelnikovem sestřelil dva Junkersy a jeden Messerschmitt. Za tyto vítězství byl vyznamenaný řádem Lenina a řádem Rudého praporu.
Vyznamenal se jako mnoho sovětských es během bojů nad Melitopolem, řekou Moločnoj. V jednom z bojů Aleljuchinova devítičlenná skupina směle zaútočila na 50 německých bombardérů, letících pod ochranou stíhačů. Sovětští letci sestřelili vedoucího a zanesli do německého svazu chaos a paniku. Prchající němci shodili pumový náklad na pozice vlastní armády.
Titul Hrdiny Sovětského Svazu velitel letky 9.gardového stíhacího leteckého pluku (6.gardové stíhací letecké divize, 8.letecké armády, jižního frontu) gardový kapitán Aleljuchin obdržel 24.srpna 1943 za 265 bojových letů a účast v 65 leteckých bojích v kterých sám sestřelil 11 letadel nepřítele a ve skupině sestřelil dalších 6 letadel.
Druhou medaili Zlatá Hvězda obdržel 1.listopadu 1943 za 410 bojových letů a účast v 111 leteckých bojích, ve kterých samostatně sestřelil 26 letadel nepřítele a za příkladné plnění bojových velitelských úkolů při osvobozování Donbassu.
Potom přišlo ještě mnoho bojů a vítězství. Na konci války létal Aleljuchin už na stíhacím letadle Lavočkin La 7 s nápisem na boku Alexeji Aleljuchinovi od kolektivu podniku N: 41 NKAP. Poslední boj uskutečnil na nebi nad Německem, ve vzdušném boji sestřelil Focke Wulf Fw 190.
Celkem za léta války Alexej Aleljuchin uskutečnil 601 bojových letů, provedl 258 leteckých soubojů a samostatně sestřelil 40 letadel nepřítele a dalších 17 letadel sestřelil ve skupině.
Po válce odvážný stíhací letec prodloužil službu v ozbrojených silách SSSR. Pracoval ve velitelské funkci. V roce 1948 dokončil vojenskou akademii M.V. Frunze. V roce 1954 dokončil Vojenskou akademii Generálního štábu. Od roku 1985 byl generálmajor letectva Aleljuchin ve výslužbě.
Zemřel 29.října 1990. Pohřbený je ve městě hrdinovi Moskvě na Novoděvičském hřbitově. Bronzová bysta je vystavena v jeho rodišti a Aleljuchinovo jméno nese i ulice ve městě Lvov (Ukrajina).
Byl vyznamenán třikrát řádem Lenina, třikrát řádem Rudého praporu, řádem Suvorova 3.stupně, řádem Alexandra Něvského, řádem Vlastenecké války 1.stupně, řádem Pracovního Rudého praporu, dvěma řády Rudé hvězdy, řádem Za službu vlasti v ozbrojených silách SSSR 3.stupně a mnoha dalšími medailemi.