RWD RWD-8
RWD RWD-8 PWS
| Motor | : | řadový vzduchem chlazený čtyřválec PZInz Junior 4I o výkonu 120 koní (licenční Walter Junior 4) |
| Rozpětí | : | 11,00 m |
| Délka | : | 8,00 m |
| Výška | : | 2,30 m |
| Nosná plocha | : | 19,54 m² |
| Hmotnost | : | 500 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 748 kg |
| Maximální rychlost | : | 170 km/h |
| Cestovní rychlost | : | 140 km/h |
| Maximální rychlost stoupání | : | 240 m/min |
| Dolet | : | 500 km |
| Dostup | : | 4 200 m |
| Posádka | : | 2 |
Celkem bylo vyrobeno 600 letadel, PWS bylo vyrobeno 500 kusů a DWL 100 kusů.
RWD 8 vzniklo jako ohlas na vyhlášený konkurs na školní letadlo, zadaný na konci roku 1931. Předběžný návrh byl zpracovaný na konci roku Inženýrem Stanislawem Wigurou. Na základě tohoto projektu začali v první polovině roku 1932 Stanislaw Rogalski, Stanislaw Wigura a Jiří Drzewiecki zpracovávat dokumentaci pro výrobu v leteckém oddělení KMSPW v Okecie ve Varšavě. Letadlo získalo podobu hornoplošníku s malým zkosením křídla, toto usnadňovalo výhled z kabiny. Jako pohon byl vybrán řadový vzduchem chlazený motor. Projekt překonal všechny své konkurenty a na podzim byla zadána výroba dvou prototypů firmě DWL (Doswiadczalne Warsztaty Lotnicze).
První prototyp RWD 8 byl postavený na počátku roku 1933 a obdržel číslo 63 a registrační označení SP-AKN, jako motor obdržel Cirrus Hermes II o výkonu 110 koní. Druhý prototyp měl řadový motor de Havilland Gipsy III o výkonu 120 koní a obdržel číslo 61 a registrační označení SP-AKL. Oba prototypy měly křídla, trup a ocasní plochy potažené plátnem. Během letových zkoušek se ukázalo, že účinek křídel je malý a k řízení bylo třeba vynaložit příliš velkou sílu na pohyb řídící pákou. Tento problém byl řešen na prototypu SP-AKL, byly odříznuty vnější části křídel a byly zaměněny za křídla s menším zkosením, tyto konce křídel pocházely z RWD 5. Tento zákrok poopravil vlastnosti letadla, získala se tím také dobrá stabilita při maximální rychlosti. RWD 8 po získání způsobilosti bylo schváleno k leteckému výcviku, tréninku, vleku kluzáků, skoky s padákem, noční lety a přistání v obtížném terénu.
V roce 1934 RWD 8 obdržel řadový motor Walter Junior, nová křídly typu Friese a dostal se do konkursu na vojenské školní letadlo, ve kterém překonal dvouplošníky PZL 5bis a Bartel BM-4h. Uznali, že je letadlo stabilní, dobře ovladatelné a spolehlivé při pilotáži. Díky tomu bylo vybráno jako hlavní vojenské školní letadlo a také pro vojenskou přizpůsobivost.
Sériová výroba letadla RWD 8 byla zahájena v roce 1933 v dílnách DWL na objednávku LOPP a v témž roce bylo vyrobeno 5 letadel. Na konci roku 1933 byl zaměněn starý typ křídla Friese za nový typ křídla Friese. Letadlo s novým typem křídla bylo zalétáno v únoru roku 1934. Letadlo brzy vykazovalo dobré letové vlastnosti a stalo se vzorem pro další sériovou výrobu. Dříve postavené letouny dostaly také nové křídlo.
Po vítězství v konkursu na vojenské školní letadlo nastala nutnost vyrobit větší počet letadel, zvláště když se letouny měly dostat i do výbavy aeroklubů. Protože DWL měla omezené výrobní kapacity, armáda rozhodla zavést výrobu letadla u národní firmy PWS a jako vzor jim dát prototyp s poznávacími znaky SP-AKL. DWL předala armádě licenci na výrobu letadla zadarmo, jediné co armáda zaplatila byly náklady na zpracování letadla. Od té doby letadla vyráběla PWS a vyráběla i malý počet letadel pro aerokluby, DWL vyráběla letadla jen pro aerokluby.
V září roku 1934 bylo zalétáno první sériové letadlo vyrobené v PWS. Letadla vyráběná v PWS pro armádu, se málo odlišovala od letadel vyráběných v DWL, jednalo se hlavně o přepážku mezi kabinami, jiným tvarem a neprofilovanými tlumiči podvozku, byly také o něco těžší. Letadla produkovaná v PWS měla označení RWD 8 PWS nebo RWD 8 pws, letadla z produkce DWL měla označení RWD 8 DWL (RWD 8 dwl). Letadla RWD 8 PWS měla zpočátku příliš těsné pasování součástek sestavy řízení, což způsobovalo netypické letové vlastnosti a zvyšovalo nárok na sílu pilota při řízení. Tento jev vyjasnil zkušební pilot DWL-RWD Kazimierz Chorzewski. Po odstranění závady se letové vlastnosti mnohem zlepšily, ačkoliv si piloti více cenili stroje z produkce DWL-RWD. Od roku 1934 bylo v obou firmách používáno k montáži vylepšené křídlo typu Friese, které zlepšilo příčnou ovladatelnost letadla a zmenšilo tlak na křídlo.
Od roku 1936 bylo vyrobeno 50 kusů verze RWD 8a PWS s přidanou nádrží na 95 litrů paliva v křídle pro zvětšení doletu. Dalších 50 kusů bylo vyrobeno ve verzi pro noční lety a vybaveno reflektorem pro přistání a dalším osvětlením. V roce 1938 byla vyrobena verze pro tréninkové skoky s padákem, vybavená plošinou pro skoky na pravé straně letadla. V nevelké sérii byla také vyrobena verze se zakrytou zadní kabinou pro lety bez vidu. Na letadla bylo možné montovat zařízení pro vlek kluzáků. Jeden letoun z výroby DWL s označením SP-AMD dostal hvězdicový motor Škoda G-594 Czarny Piotrus. Na základě RWD 8 byl vyprojektován školní akrobatický letoun RWD 17.
Výroba typu byla ukončena počátkem roku 1939. RWD 8 byl nejpočetnějším letadlem stavěným pro polské letectvo před válkou, toto prvenství mu vydrželo až do 70.let 20.století kdy ho překonal PZL 104 Wilga. O jeho úspěchu rozhodly: hodně dobrá stabilita za letu, spolehlivý motor o dobrém výkonu, pevný podvozek s dobrým odpružením, to vše bylo završeno dobrou ovladatelností a vyvážením kormidla. Tyto vlastnosti měli za příčinu snadnou pilotáž, oblíbenost u pilotů a hlavně oblíbenost v leteckých školách.
Licenci na výrobu RWD 8 zakoupilo Estonsko, kde bylo vyrobeno jen jedno letadlo s poznávacím označením ES-RWD. Další licence byla prodána do Jugoslávie firmě Rogožarski, kde byla vyrobena malá série letadel opatřených hvězdicovým motorem Walter NZ-120. Československo taktéž zakoupilo licenci, ale nevyrobilo žádný kus.
RWD 8 používalo polské vojenské letectvo od jara roku 1934 a stalo se hlavním typem školního letadla pro počáteční výcvik. Používaly je letecké školy v Deblinu, Bydgoszczy a Krosně. V listopadu roku 1938 mělo vojenské letectvo 349 RWD 8, z nichž bylo 200 školních, 45 bylo používáno pro spojovací úkoly a 104 jich bylo v rezervě.
RWD 8 používalo i civilní letectvo, konkrétně aerokluby. Několik desítek letadel bylo zakoupeno pro aerokluby ze společné sbírky fondu Zwirki a Wigury, další byly zakoupeny přes různé instituce. Letadla byla používána také v leteckém sportu již od prvních prototypů v roce 1933. Letadla byla také prezentována v zahraničí jako vlekače kluzáků.
Nevelké množství letadel RWD 8 bylo též dáno na export. Tři letouny RWD 8 DWL byly prodány do Palestiny (dva měly označení VQ-PAG a VQ-PAK) a jeden do Španělska. Po jednom letadle RWD 8 PWS byl prodej do Maroka a Brazílie.
Byly použité i v průběhu začátku války v zářijové kampani. Část letadel byla zabavena v rámci mobilizace a byly využívány v improvizovaných jednotkách. Výhodou RWD 8 byla možnost startovat na horších vzletových drahách a piloti na nich museli létat v malých výškách aby se vyhnuli německým stíhačům, přesto byly tyto lety velmi nebezpečné. Letci z improvizované jednotky operující z Deblinu, se účastnily bojů o Kamiok Strumilowy, létali na průzkum a zasypávali němce ručními granáty, současně to samé dělaly letouny RWD 8 z jednotky SGO Polesie, kteří se účastnily bojů pod Kockiem.
Velké množství RWD 8 bylo zničeno Němci během náletů na letiště nebo zapáleno a zničeno ustupujícími Poláky. 57 letadel bylo evakuováno do Rumunska, okolo 40 přelétlo do Litvy a 2 do Maďarska. Pouze pár letadel padlo do rukou Němcům. Několik letadel padlo do rukou také sovětům v Polsku a později v Litvě. Letadla RWD 8 byla nadále poté používána již jen Rumunskem a Maďarskem.