PZL PZL-50 Jastrzab
PZL PZL-50
| Motor | : | vzduchem chlazený hvězdicový devítiválec Bristol Mercury VIII o výkonu 840 koní |
| Rozpětí | : | 9,70 m |
| Délka | : | 8,00 m |
| Výška | : | 2,67 m |
| Nosná plocha | : | 15,80 m² |
| Hmotnost | : | 1 900 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 2 400 kg |
| Maximální rychlost | : | 500 km/h |
| Cestovní rychlost | : | 430 km/h |
| Maximální rychlost stoupání | : | 660 m/min |
| Výzbroj | : | čtyři kulomety PWU wz.36 ráže 7,7 mm |
| Nosnost | : | maximálně 100 kg pum |
| Dolet | : | 750 km |
| Dostup | : | 7 500 m |
| Posádka | : | 1 |
V roce 1936 vojenský úřad vydal specifikace na lehký bombardér a bitevník pro polské vojenské letectvo. PZL přihlásilo do soutěže hned dva nápady konstruktérů, kteří předložili dva rozdílné projekty - PZL PZL-50 a PZL PZL-45. Poté se po dlouhých konzultacích rozhodlo vedení společnosti rozvíjet projekt inženýra Wsiewołoda Jana Jakimiuka PZL PZL-50. Konkrétní práce na něm začaly v zimě mezi léty 1936-37. Jako základní pohonná jednotka byl vybrán motor Bristol Mercury VIII, který se v zemi vyráběl na základě licence. Samotný PZL PZL-50 Jastrzab byl typickým letadlem pro polní boj, výzbroj se skládala ze čtyř kulometů. Mimo to se plánovalo, využít ho jako stíhačku pro jeho vysokou rychlost. Díky své dokonalé aerodynamice mohl vyvinout rychlost 500 km/h ve výšce 4 300m. Na konec byly objednány dva prototypy, PZL PZL-50/I a PZL PZL-50/II.
Podle plánu měla být první série 15 strojů dodána vojenskému letectvu na konci roku 1939 a druhá na konci roku 1940. Stavba prvního prototypu odhalila řadu velkých chyb v konstrukci. Problémy byly především se zatahovacím podvozkem anglické firmy Dowty Equipment Ltd. Kromě toho se trup letadla začal v malé rychlosti třást a stabilita se ukázala nedostatečnou.
Pro první prototyp byl v Anglii speciálně zakoupen motor Bristol Mercury VIII, ale další problémy nadále trvaly. V únoru roku 1939 inženýr Jerzy Widavski poprvé vzlétl do vzduchu s prvním prototypem. Letové vlastnosti předčily všechna očekávání a armáda hned objednala montáž předsériových letadel v počtu pěti kusů. Později se plánovalo postavit první sérii v počtu 30 letadel.
Na začátku války s jediným PZL PZL-50/I inženýr Widawski vjel na vzletovou dráhu. Spolu s ním byly evakuovány PZL P-11G a PZL PZL-46/I. Již 6.září byl stroj odeslán do Lvova. Proto aby unikl střetnutí s německými stíhači letěl ve výšce 100 až 150 metrů. Ale při letu k Ravve Russke se motor letadla zastavil a pilot byl nucený nouzově přistát. Letadlo bylo vážně poškozeno, ale pilot zůstal nezraněn. Widawskij se dostal do Lvova a za několik dní byly zbytky stroje evakuovány. Ostatní nedokončené PZL PZL-50/II a PZL PZL-50A padly do rukou němcům. Již v druhé polovině roku 1939 jeden z prototypů dokončili a Kazimir Kul s ním vzletěl. Ale dále práce na tomto typu nepokračovaly.