PZL PZL-42
PZL PZL-42
| Motor | : | vzduchem chlazený hvězdicový devítiválec Bristol Pegasus VIIIA o výkonu 680 hp |
| Rozpětí | : | 13,95 m |
| Délka | : | 9,68 m |
| Výška | : | 3,30 m |
| Nosná plocha | : | 26,80 m² |
| Hmotnost | : | 2 134 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 3 400 kg |
| Maximální rychlost | : | 330 km/h |
| Cestovní rychlost | : | 280 km/h |
| Výzbroj | : | jeden přední kulomet ráže 7,9 mm a dva kulomety Vickers ráže 7,7 mm v zadní části letadla |
| Nosnost | : | maximální náklad pum 700 kg |
| Dolet | : | 1 250 km |
| Dostup | : | 7 300 m |
| Posádka | : | 3 |
Na začátku roku 1936 začal Stanislaw Prauss pracovat na projektu průzkumného a bombardovacího letadla, které bylo v podstatě vývojem PZL PZL-23 Karaś. Ale brzy byl projekt předaný Tadeuszi Soltykovi, nástupci Prausse, který začal pracovat na projektu stíhačky PZL PZL-38 Wilk.
Pro stavbu nového letadla byl Soltykovým příkazem předán jeden PZL-23A. Základním cílem konstruktéra bylo zlepšení aerodynamiky a zkoumání možnosti zabudovat výkonnější motor. Nové letadlo dostalo označení PZL PZL-23/IV a motor Bristol Pegasus VIIIA o výkonu 680 koní. Kromě toho bylo do konstrukce letadla zaneseno několik opravdových změn - byly zřízeny dvoukýlové ocasní plochy, gondola pod kabinou byla zapuštěna do trupu a upraveny byly kapoty motoru.
Práce byly provedeny ve strašně krátkých termínech a nový letoun byl zalétán na konci dubna roku 1936. Již v květnu byl představen i v zahraničí. Na konci září se letadlo vrátilo výrobci, protože se některé vlastnosti ukázaly evidentně přemrštěné. Výsledkem bylo zastavění motoru Pegaz 8A (polský licenční Pegasus VIIIA). Na konci roku byly zformulovány i podmínky pro budoucnost letadla, bylo rozhodnuto, že to bude střemhlavá verze bombardéru Karaś určená pro export.
Zkoušky letadla se s přestávkami prodlužovaly do 19.dubna roku 1937, kdy po posledních zkouškách dostal projekt označení PZL PZL-42. Jak ukázal další průběh časově náročných zkoušek nedošlo nakonec k jeho použití, v porovnání s PZL PZL-46 Sum se jeho letové vlastnosti ukázaly nevyhovující a sériová výroba letadla tak byla zamítnuta.
Prototyp PZL PZL-42 byl předán zpočátku letecké škole Szkoly Podchorazych Lotnictwa v Mokotowském, za nějaký čas se letadlo přesunulo do Dzialu Nauk CWL-1 v Deblinu. Zde byl zničen v hangáru při jednom náletu Luftwaffe na letiště v září roku 1939.