PZL PZL-24
PZL PZL-24F
| Motor | : | vzduchem chlazený hvězdicový čtrnáctiválec Gnome-Rhône 14N.07 o výkonu 970 koní |
| Rozpětí | : | 10,70 m |
| Délka | : | 7,60 m |
| Výška | : | 2,70 m |
| Nosná plocha | : | 17,90 m² |
| Hmotnost | : | 1 332 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 2 000 kg |
| Maximální rychlost | : | 430 km/h |
| Cestovní rychlost | : | 350 km/h |
| Maximální rychlost stoupání | : | 885 m/min |
| Výzbroj | : | dva kanóny Oerlikon FF ráže 20 mm a dva kulomety ráže 7,7 mm |
| Dolet | : | 700 km |
| Dostup | : | 10 500 m |
| Posádka | : | 1 |
V únoru roku 1932 byl drak verze PZL P-11 přeprojektován by využití motoru Gnome-Rhône Mistral Major s výkonem 760 koní. Dodávka prvního motoru se zdržela a byla uskutečněna až v květnu roku 1933. První let se uskutečnil se zkušebním letadlem PZL PZL-24/I. Tento let skončil nouzovým přistáním pro rozpadnutí vrtule. Verze PZL-24/I znovu vzlétla do vzduchu ještě v říjnu roku 1933 a ukázalo se, že je potřeba ještě mnoho dodělávek. Na jejich základě byl vyroben PZL-24/II, který byl známý také pod názvem Super PZL-24. 28.června 1934 letadlo stanovilo rychlostní rekord pro danou třídu letadel rychlostí 414 km/h, který byl potvrzený Mezinárodní leteckou federací.
Třetí prototyp uskutečnil svůj první let ještě během roku 1934 a byl označen PZL-24/III nebo jako Super PZL-24bis. Byl vybavený motorem Gnome-Rhône 14Kfs o výkonu 930 koní, vyzbrojený dvěma kanóny ráže 20 mm a dvěma kulomety ráže 7,7 mm. V roce 1934 byl vystavený na Pařížském aerosalonu, kde na sebe tento letoun přitáhl hodně pozornosti a výsledkem bylo hodně exportních zakázek. První přišla z Turecka, které chtělo vyrábět licenčně verzi PZL-24, ale objednalo letadla i u PZL a to 40 stíhaček PZL-24A, 26 letadel verze PZL-24C se čtyřmi kulomety zastavěnými v křídle, náhradní díly a materiál pro montáž dalších 20 letadel verze PZL-24A.
Další zakázka přišla z Bulharska a to na 14 strojů verze PZL-24B, podobných verzi PZL-24C, které byly bez výzbroje. PZL-24B byly dodány na začátku roku 1938, poté je následovala série 24 letadel PZL-24C a 26 letadel PZL-24F, které byly poslední vyráběnou verzí tohoto typu stíhacího letadla s osazením motorem Gnome-Rhône 14N.07 o výkonu 970 koní, mající ve výzbroji dva kulomety a dva kanóny. Verze PZL-24E byla vyvinuta podle technického zadání Rumunska, základem pro ní byla verze PZL-24C, šest letadel PZL-24E bylo postaveno společností PZL a měly motory Gnome-Rhône 14KIIc32 o výkonu 900 koní. Později bylo postavených dalších 40 letadel již přímo v Rumunsku firmou IAR, ty již měli licenční motor Gnome-Rhône 14KMc36 o výkonu 940 koní, motor byl také stavěný společností IAR. Na konci roku 1939 společnost IAR přepracovala verzi PZL-24E na verzi se spodním umístěním křídla a označila ji jako IAR 80. Verze PZL-24F se čtyřmi kulomety byla přeznačena na PZL-24G. 30 letadel IAR 80 a šest PZL-24G bylo zakoupeno Řeckem, tato letadla představovala všechna stíhací letadla řeckého vojenského letectva v té době.