PZL PZL-23 Karaś
PZL PZL-23B
| Motor | : | vzduchem chlazený hvězdicový devítiválec Bristol Pegasus VIIIA o výkonu 680 hp |
| Rozpětí | : | 13,95 m |
| Délka | : | 9,68 m |
| Výška | : | 3,30 m |
| Nosná plocha | : | 26,80 m² |
| Hmotnost | : | 1 980 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 2 893 kg |
| Maximální vzletová hmotnost | : | 3 525 kg |
| Maximální rychlost u země | : | 274 km/h |
| Maximální rychlost ve výšce | : | 319 km/h |
| Cestovní rychlost | : | 270 km/h |
| Maximální rychlost stoupání | : | 402 m/min |
| Výzbroj | : | jeden kulomet ráže 7,9 mm a dva kulomety Vickers ráže 7,7 mm |
| Nosnost | : | náklad pum o celkové váze 700 kg |
| Dolet | : | 1 260 km |
| Dostup | : | 7 300 m |
| Posádka | : | 3 |
Polští letci bojovali na nebi druhé světové války v evropě od samého jejího začátku, od 1.září 1939 a někteří až do jejího vítězného konce v květnu 1945. První strany své slavné bojové historie začali v záříjové kampani při obraně Polska. To čtyři sta bojových letadel polského vojenského letectva odolávalo častokrát mnohem silnější Luftwaffe, což svědčilo o statečnosti polských pilotů, kteří bojovali až do úplné porážky Polska.
Ve středu těchto čtyř set letadel bylo přibližně 120 bombardovacích letadel PZL PZL-23 Karas. Které prováděly pumové útoky na mechanizované kolony wehrmachtu, uskutečňovaly průzkumné lety a zajišťovaly spojařskou činnost. Od 2. do 16.září 1939 polští letci na Karaších uskutečnili 164 bojových vzletů a shodily na wehrmacht více než 50 tun pum. Aktivita polského letectva se stala jednou z hlavních nečekaných věcí pro německá vojska a podstatně narušila jejich plány Bleskové války.
Vývoj Karaše byl zadán polské letecké firmě PZL zřízené v roce 1928 z Centrálních leteckých dílen ve Waršavě. Konstruktérem letadla byl Stanislaw Prauss, který začal práce na projektu na podzim roku 1931. Jako základ posloužila rozestavěná konstrukce šestimístného dopravního letadla PZL-13.
V druhé polovině roku 1932 byl k pracem na letadle přizván doktor technických věd František Misztal, který byl jmenovaný zástupcem Prausse. Doktor Misztal uplatnil při projektování křídla techniku kazetové konstrukce, využil tak svůj patent, který byl schválený při projektování křídla pro sportovní letadlo PZL-19.
Na podzim roku 1932 začala výroba částí prototypu, zatím to bylo jen pro statické zkoušky. Při nich se projevila nedostatečná tuhost konstrukce letadla. Nutné dodělávky protáhly statické zkoušky do konce roku 1939.
První prototyp letadla označený jako PZL-23/I, se zvedl do vzduchu v srpnu roku 1934. Měl zastavěný motor Bristol Pegasus IIM o výkonu 590 koní, tento motor byl vyráběný v Polsku na základě anglické licence. Letové zkoušky ukázaly řadu podstatných nedostatků. Výhled pilota a navigátora byl nedostatečný a prostor pro umístění bomb v trupu byl příliš těsný. Kromě toho zadní části trupu letadla za letu citelně vibrovaly.
Po vyřešení těchto problémů byl postaven druhý prototyp s označením PZL-23/II. Pro zlepšení výhledu byla zvětšená plocha prosklení kabiny a motor byl posunut dolů o 100 mm. Posunutí závěsu pro pumy z vnitřku trupu pod střední část křídla, umožnilo přeprojektování kabiny pro posádku a udělalo jí prostornou. V střední části křídla byla umístěny štěrbinové klapky, změnila se i konstrukce eleronů a klapek, předělané bylo i kapotování podvozkových noh. Na kapotu podvozkových noh byla umístěna přistávací světla. Na jaře roku 1935 vzletěl druhý prototyp do vzduchu na letišti Okece ve Waršavě. 27.září 1935 při pravidelném letu PZL-23/II přešel do ploché vývrtky a roztříštil se o zem, celá posádka zahynula. V polovině téhož roku byl hotový třetí prototyp PZL-23/III. Na něm byly provedeny další úpravy, křeslo pro pilota bylo posunuto ještě výš, díky čemuž se výhled z kabiny stal dostatečný. Nová kapota motoru se snížením zadní části dovolila snížit čelní odpor. Kromě toho byl použit hydraulický řídící systém pro kulomety střelce, zkoušky proběhly ve velkých výškách a padlo doporučení k zabudování do sériových strojů. Představitelé vojenského letectva přijali třetí prototyp letadla jako typ pro sériovou výrobu a došlo k jeho výrobě pod názvem PZL PZL-23A Karaś.
Ve druhé polovině roku 1935 dostala firma PZL od vojenského letectva zakázku na 240 letadel PZL-23A a v roce 1937 na dalších 10. Protože licenční motory Pegasus IIM měly mnoho závad, bylo rozhodnuto využít pro Karaše motory Pegasus VIII, které byly více odladěné a byly silnější (680 koní). Výsledkem toho bylo, že se prototyp PZL-23/III s motorem Pegasus VIII stal prototypem pro druhou modifikaci Karaše - PZL PZL-23B.
Výroba sériových letadel modifikace A začala v červnu roku 1935, ale pro průtahy s dodávkou motorů Pegasus IIM dorazily stroje do výzbroje polského vojenského letectva až v červnu roku 1936. Pro závady motorů nepřevyšoval dostup Karaše výšku 3 000 metrů. Na sériových PZL-23A byly instalovány automatické sloty, které byly umístěny na konzolách(bylo to místo na slotů upevněných v pevném uložení, jak tomu bylo u prototypu). Během letu se, ale sloty vysouvaly příliš rychle, výsledkem toho byla snížená ovladatelnost letadla, které mělo tendenci převracet se po křídle, což se stávalo při rychlé změně výšky. Po uskutečnění zkoušek bylo rozhodnuto změnit úhel nastavení stabilizačních ploch, toto zlepšilo letové vlastnosti letadla, ale přispělo to ke zmenšení rychlosti letu. Na konec byly sloty zamítnuty a další letadla byla vyráběna bez nich.
Karaše verze A měly dvojité řízení (řídící páka byla u navigátora). Poté co přišla verze B byly všechny letouny verze A předány do leteckých škol. Nejvíce jich přišlo do nejdůležitější do Centra letecké přípravy v Demblinu.
V létě roku 1936 byly vyrobené první sériové PZL-23B. Do 1.června následujícího roku jich bylo vyrobeno už80, celkem jich bylo 110 (výroba byla ukončena v roce 1938). Karaše verze B se odlišovaly nejen nepřítomností slotů, byla také trochu upravena kabina, výšková kormidla měla zhotoveny výztuhy. Nehledě na zabudováni motoru o větším výkonu se letové vlastnosti zlepšily nepatrně, vinu na tom měla zvětšená vzletová hmotnost.
V letech 1937 až 1938 byly Karaše verze B dodány do výzbroje 15 letek šesti pluků vojenského letectva Polska. Do 1.září 1939 bylo postaveno 120 letadel PZL PZL-23B Karaś a z nich mělo jen 80 zabudované radiostanice. V té době bylo ještě 25 Karašů verze A používáno Centrem letecké přípravy v Demblinu.
1.září 1939 bojové akce polského letectva proti vpadnuvším němcům zahájili stíhači. V 5:30 ráno Wladislaw Gnyš sestřelil ve válce první německý letoun, kterým byl Dornier Do 17. Karaše začaly útoky proti němcům 2.září. VI skupina brigády bombardovacích letadel útočil na mechanizované části tankových divizí wehrmachtu. Němci neočekávali tak aktivní odpor polského bombardovacího letectva. Cesty byly ucpané technikou a nákladními auty s motorizovanou pěchotou, kde to bylo možné tak jeli ve dvou řadách. Jednu z takových kolon bombardovaly Karaše VI skupiny, během útoku zničili velké množství techniky a živé síly nepřítele.
Druhý nálet na motorizované oddíly wehrmachtu uskutečnily záložní letouny. Úder proti motostřeleckému pluku a protitankové divizi wehrmachtu se uskutečnil na cestě z Čenstochova do Radomi a uskutečnily ho dva roje Karašů 24.letky, která byla součástí armády Krakow. Pro nedostatečně velké letiště Klimontovo byly Karaše nuceny vzlétnout s nákladem osmi 50 kg pum, nicméně všech 48 pum zasáhlo cíl, němci utrpěli značné ztráty a byli nuceni zastavit postup.
2.září byly uskutečněny i první bombardovací nálety na území nacistického Německa. Provedli je letci VI skupiny brigády bombardovacích letadel a 41.průzkumná letka armády Modlin. Jedna posádka Karaše 32.letky armády Lodž zničila ve vzduchu průzkumné letadlo Henschel Hs 126.
Tak začala tragédie pro Polsko a pro celý svět válka. 17 dní polské letectvo vedlo kruté boje s nacisty. Celkem bylo v zářijových bojích zničeno 112 Karašů, to bylo 90% hotovostních strojů. Žádný další typ letadla v polském letectvu neměl takové ztráty.
17.září byly zbylé letouny evakuovány do Rumunska, bylo to více než sto strojů, z nichž bylo okolo 40 Karašů verzí A a B.
Polské vojenské letectvo, nehledě na hrdinství a obětavost, nemělo sílu zabránit katastrofě, která postihla ozbrojené síly a celý polský stát. Vojenské letectvo sice ztratilo materiální část jednotek, ale zachránilo cenné vycvičené piloty a posádky letadel. A v následujícím roce 1940 se polští letci opět vrhli do boje proti Luftwaffe, pravda bylo to již na nebi jiných zemí.