Henryk Szczesny
| Narozen | 27.března 1910 | |
| Místo | Ruszkow | |
| Hodnost | Squadron leader | |
| Kampaně | Polsko, Velká Británie | |
| Sestřely celkem | 11 | |
| Úmrtí | 25.července 1996 |
Henryk Szczesny se narodil 27.března 1910 v Ruszkowě (Varšavská vojvodina). V nedalekém Plutusku navštěvoval obecnou školu a poté gymnázium. V roce 1930 získal maturitu, po které vstoupil do armády. Na podzim absolvoval přijímací zkoušky na kadetní školu. Na začátku ledna 1931 nastoupil na Vojenskou leteckou školu v Deblinu. Dokončil jí 15.srpna 1933 jako podporučík pozorovatel. Přidělený byl k 51. eskadře. V lednu 1934 byl převelený k 53. eskadře. V roce 1934 dokončil pilotní kurs ve Výcvikovém centru pro důstojníky v Deblinu a v roce 1935 kurs pro stíhací piloty v Grudziadzu. Po absolvování byl přidělený k 133. stíhací eskadře v Poznani. V srpnu 1938 byl velitelem II čety školní eskadry třetího leteckého pluku. V lednu 1939 byl převedený na funkci instruktora na Vysoké letecké škole v Grudziadzu (později v Ulezu), kde byl do začátku války.
Na začátku války létal Szczesny na vysloužilých P-7, sloužících k přeškolovacímu výcviku. 3.září vedl společně s poručíkem Kazimierzem Bursztynem letku P-7 proti nalétávajícím Stukám (dva Junkersy odhodily bomby do polí a zbytek se otočil). Později Szczesny vedl skupinu sedmi stíhačů, která měla být přidělena k jedné ze stíhacích divizí. Díky událostem k tomu nedošlo a 9.září Szczeseného piloti přeletěli na letiště u Sokalu a 14.září do Wielicka kde byla umístěna XV bombardovací divize kapitána Stanislawa Cwynara. Szczesnesného skupina byla podřízena kpt. Piotrowi Lagunie, odpovídající za protivzdušnou obranu letiště. Na letišti Szczesnesného tým dostal k dispozici letadla evakuovaná z Okecie. Byly to prototypy P-11G Kobuza, nejnovější verze typu P-11 (motor Mercury VIII, zakrytovaná kabina a 4 kulomety). Na tomto letadle tým 14.září měl odpoledne v okolí Kowla sestřelit Heinkel, což nepotvrzují německé zdroje. O den později zaútočili na svaz He 111. Během útoku byl zraněn střepinami z kulometné střely do nohy, ale podařilo se mu sestřelit jeden bombardér, který hořící spadl do bažin v okolí Dubno-Chyrowa (celá posádka zemřela, letadlo náleželo k 1/55 KG). Poškozená Kobuza byla pravděpodobně zničena při evakuaci eskadry z letiště. 17.září byl evakuován do Rumunska, léčil se nedaleko Bukurešti. Během bojů v Polsku podle vzpomínek „Bajanské lišky“ Szczesnesného během leteckých bojů sestřelil dvě letadla jistě, jedno pravděpodobně a jedno poškodil. Možná mu můžou být započteny sestřely dvou Junkersů, které atakoval ve třetím dni války, ale nebyly nikdy oficiálně potvrzeny.
Szczesny odplul přes Černé moře z přístavu Balcik řeckým parníkem Patris do Marseille přes Maltu. Ve Francii byl od 12.listopadu roku 1939 a v únoru 1940 odcestoval do Velké Británie. Zpočátku byl v leteckém táboře v Eastchurch na ostrově Sheppey u Londýna, poté dostal umístěnku k přeškolení na stíhače k 5. OTU v Aston Downu. 6.srpna 1940 dostal umístění k 74. squadroně v Hornchurchi, která létala na Spitfirech. Týden po svém nástupu, 13.srpna sestřelil Dornier Do 17. 11.září 1940 sestřelil v ústí Temže Bf 110 a 5.října společně s jiným pilotem sestřelil Do 17 (pravděpodobný sestřel byl pro „Bajanskou lišku“ zkorigovaný z 1/2 na 1/3). V prosinci 1940 si Szczeseny si na své konto připsal další úspěchy, 1. a 5. prosince sestřelil po jednom Bf 109 a 2. prosince poškodil dalšího.
12.prosince 1940 byl Szczesny převelený k 257. squadroně, ale již za týden později byl převelený k 302. squadroně „Poznaňské“, kde vykonával funkci kontrolora na pozemním stanovišti navádění letadel na přistání. 24.února 1941 byl převelený k 317. stíhací squadroně „Wilenské“, kde převzal velení letky B. 10.července 1941 během eskorty Blenheimů nad Brest sestřelil společně se seržantem Stanislawem Brzeskim Bf 109. O čtyři dni později sám sestřelil Ju 88, který chtěl zaútočit na konvoj chráněný 317. squadronou. 20.srpna 1941 Szczesny převzal po majoru Stanislawu Brzezinovi velení 317. squadrony. Funkci vykonával do 28.února 1942, kdy byl jako styčný důstojník přidělený do štábu 10. stíhací skupiny. Od 12.května 1942 sloužil ve štábu 12. stíhací skupiny.
28.prosince 1942 se vrátil k bojovému létání jako zástupce velitele 1. polského stíhacího wingu. Několikrát vedl polské squadrony nad Francii. Během jednoho letu, 4.dubna 1943 (doprovod létajících pevností nad Paříž), se Szczesny utkal s Focke Wulfy. Podařilo se mu jednoho němce sestřelit, ale jeho číslo se posadilo polákovi za ocas. V úporném boji se Spitfire a Focke Wulf střetli křídly a Szczesny se musel zachránit na padáku. Chvíli po přistání byl zajat, dostal se do zajateckého tábora Stalag Luft 3 v Saganu. Na základě hlášení po válce byly Szczesnemu připsány dva sestřely ze dne kdy byl zajat.
Szczesny se na svobodu dostal počátkem května 1945 a vrátil se do Anglie, kde byl jako styčný důstojník přidělený do štábu 12. stíhací skupiny, kde sloužil do roku 1946. Službu v Polském válečném letectvu ukončil v hodnosti kapitána a v RAF v hodnosti Squadron leader. Vyznamenaný byl Stříbrným křížem Virtuti Militari (číslo 9116), čtyřmi Válečnými kříži a anglickým Distinguished Flying Cross. Szczesny zůstal v Anglii a vstoupil do RAF, kde sloužil do roku 1965. Zemřel 25.července 1996 v Londýně ve věku 86 let.