Adolf Pietrasiak
| Narozen | 17.listopad 1916 | |
| Místo | Kośmin | |
| Hodnost | Pilot Officer | |
| Kampaně | Polsko, Francie, Velká Británie | |
| Sestřely celkem | 11 | |
| Úmrtí | 29.listopad 1943 |
Narodil se 17.listopadu 1916 ve vesnici Kośmin (Lubelská vojvodina). Na obecnou školu chodil do Ryk. Roku 1933 nastoupil do Vojenské letecké školy v Bydgoszczy, dokončil jí v roce 1936 jako letecký mechanik se základním pilotním výcvikem. Po dokončení Vyšší letecké školy, byl přidělený k 2. leteckému pluku v Krakově a začleněný do 122. stíhací eskadry.
Na začátku války desátník Pietrasiak sloužil u 122. stíhací eskadry III/2 stíhací divize. V září uskutečnil několik letů. Mimo jiné i 4.září (neúčelná hlídka), 6.září (když zbytek 122. eskadry sestřelil šest bombardérů Do 17, zase jeho P-11c byl poškozený vlastním protiletadlovým dělostřelectvem), 7.září (pronásledoval jeden Do 17, který definitivně sestřelil kapitán Wiorkiewicz). 17.září po sovětské agresi z Petlikowic u Buczacze (35 km od hranic s Rumunskem), do Rumunska odletělo šest P-11c 122. eskadry. Naproti tomu zbytek personálu (s nimi i Pietrasiak) odjela náklaďáky a hranice Rumunska překročila k ránu 18.září 1939.
Z Rumunska se Pietrasiak palubě parníku (nejspíše přes Bejrút) dostal do Francie. Přeškolil se na francouzské stíhačky a byl povýšený na četaře a po útoku němců na Francii byl začleněný do polské letky. Letka pod velením kapitána Bronislawa Kosińského bránila leteckou továrnu v Bourges, do výzbroje dostal v ní vyráběné stíhačky Curtiss Hawk 75A. Zpočátku pouze tři a potom postupně další čtyři. 5.června kapitán Bronislaw Kosiński, poručík Marian Wesołowski, četař Adolf Pietrasiak a četař Jan Kremski svedli doj s formací He 111, která chtěla bombardovat tovární letiště. Do boje také zasáhla letka zkušebních pilotů továrny, vedená podplukovníkem Heagelanem. Boj trvající skoro 50 minut skončil úspěchem: pět pilotů sestřelilo tři Heinkely a poškodilo další dva, čtyřem polským letcům a francouzskému veliteli byla přiznána třikrát 1/5 sestřelu (dohromady 3/5) a dvakrát 1/5 poškození (dohromady 2/5). K dalším leteckým bojům se už letka nedostala. Po kapitulaci Francie přeletěli piloti na svých letadlech do Alžírska, další evakuace do Anglie se uskutečnila parníkem přes Gibraltar. Pietrasiak se dostal na ostrovy mezi posledními 27.června 1940.
Přeškolení proběhlo u 58. OTU a dostal přidělení k 303. polské stíhací squadroně. U „Kosciuszkowců“ setrval jen krátce, zakrátko se stěhoval k 92. squadroně. V této squadroně získal v létě 1941 řadu vítězství. 2.července sestřelil jeden Bf 109, 4.července jeden Bf 109 a druhý ve spolupráci s jiným pilotem. 8.července sestřelil jeden Bf 109, o den později dva Messerschmitty, 11.července další Bf 109. 23.července 1941 byl převelený k 308. polské stíhací squadroně „Krakowské“.
Během leteckých bojů nad Francií 19.srpna 1941 sestřelil jeden Bf 109 (pravděpodobně od 5/JG 26) na jih od Dunkerque, bohužel sám byl rovněž sestřelený palbou protiletadlové obrany. Vyskočil z hořícího letadla na padáku, během přistání si poranil nohu. Díky pomoci francouzských civilistů se dostal do St. Omer, kde se o něj postarali odbojáři. Francouzi ho převezli do Lille, kde setrval do 1.září 1941. Později ho převezli do Marseille, kde si musel vyléčit nohu, jejíž stav se díky nutnosti stále chodit zhoršil. Po vyléčení překročil hranice do Andory, odkud pokračoval do Španělska a hlásil se na britském konzulátu v Barceloně. Nakonec se přes Madrid a Gibraltar, v listopadu 1941 vrátil do Anglie. Znovu létal v 308. squadroně a od 24.srpna 1941 v 317. squadroně „Wilenské“. V prosinci 1942 dokončil důstojnický kurs v Cosfordu a 1.ledna 1943 byl povýšený na podporučíka. 14.února 1943 odešel na povinný odpočinek po dokončený operační túry k 58. OTU jako instruktor. 10.září 1943 se vrátil k 308. squadroně.
29.listopadu 1943 vzlétl na Spitfiru Mk. IX nad Francii. Nad Kanálem La Manche se oddělil od zbytku squadrony a vracel se, pravděpodobně měl závadu na motoru. Nikdy více už ho nikdo neviděl, pravděpodobně se zřítil do kanálu a utopil se v jeho vlnách.
Adolf Pietrasiak byl za svoje válečné činy vyznamenaný Stříbrným křížem Virtuti Militari (číslo 9183), Válečným křížem a Distinguished Flying Medal. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno a proto po válce vybudovala rodina padlého stíhače na hřbitově v Rykách symbolický náhrobek.