Messerschmitt Me 262C Heimatschutzer
Messerschmitt Me 262C-1a
| Motor | : | dva proudové Junkers Jumo 004B-3 s osmistupňovým axiálním kompresorem a jednostupňovou axiální turbínou, maximální tah jednoho motoru byl 8,7 kN |
| Přídavný motor | : | jeden raketový Walter HWK 109-509 A-2 (R II-211/3) o maximálním tahu 16,8 kN |
| Rozpětí | : | 12,50 m |
| Délka | : | 10,60 m |
| Výška | : | 3,80 m |
| Nosná plocha | : | 21,80 m² |
| Hmotnost | : | 3 800 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 7 800 kg |
| Max.rychlost | : | 868 km/h |
| Výzbroj | : | čtyři kanóny MK 108 ráže 30 mm s 100 náboji na zbraň |
| Dolet | : | 760 km |
| Dostup | : | 11 700 m |
| Posádka | : | 1 |
Na začátku roku 1945 byla věnována zvláštní pozornost raketové verzi letadla Me 262, byla nazývána Heimatschutzer (ochránce domova), schopného velice rychle dosáhnout výšky k zachycení letadel nepřítele. První z nich Me 262C-1a byl přestavěn z Me 262A-1a (výrobního čísla 130 186) a vzletěl 27.února 1945, pilotoval ho Gerd Lindner. Me 262C-1 byl vybavený raketovým motorem Walter HWK 109-509 (R II-211/3). Motor byl zastavěný do zádní části letadla, výstupní tryska byla pod ocasními plochami. Látka T byla v přední nádrži o objemu 900 litrů a látka S byla v zadní nádrži o objemu 600 litrů. Palivo pro Jumo 004B bylo zadní hlavní nádrži o objemu 900 litrů a v přední přídavné nádrži o objemu 170 litrů.
Třebaže raketový motor podstatně zvětšil délku rozjezdu, ale u Me 262C-1a byla nejdůležitější věcí rychlost dosažení operační výšky. Nehledě na přidaných 1 700 kg v tahu, Heimatschutzer při váze 7 800 kg potřeboval pro vzlet betonovou dráhu o délce 600 m, to bylo 20% více než se dvěma 500 kilogramovými startovacími raketami Borsig. Výsledkem toho bylo, že motor Walter byl použitý již při startu, aby se dosáhlo normální dráhy vzletu, pilot musel stisknout dva přepínače v dvousekundovém intervalu. Třebaže Walter 109-509 pracoval celkem tři minuty stačilo to na dosažení výšky 8 000 m a výšky 11 700 m letadlo dosáhlo po startu během 4,5 minuty. Lindner úspěšně provedl s Me 262C-1 jen čtyři lety, poté byly práce přesunuty na Me 262C-3.
Druhá raketová varianta Me 262C-2b Heimatschutzer byla též přestavěna z Me 262A-1a (výrobní číslo 170 074). Svůj jediný let uskutečnila v březnu 1945, pilotem byl Karl Baur. Me 262C-2b byl vybavený dvěma motory BMW 003R, představujícími společnou montáž proudového BMW 003A o tahu 800 kg a raketového HWK 109-718 o tahu 1 225 kg. Nádrže byly stejné jako u C-1a, jen v přední bylo palivo S a v zadní palivo R. Motor HWK 718, bez ohledu na 50 zážehů BMW 003R na zemi, představoval vyslovený problém, protože jeho bylo vysoce vznětlivé. Svůj jediný let na tomto letadle Karl Baur popisoval takto: „v rychlosti okolo 160 km/h jsem stiskl přepínač pro spuštění HWK 718 a raketa se se hřměním rozběhla. Letadlo rychle akcelerovalo a já jsem už po několika sekundách byl nucen zasunout klapky a podvozek, protože jsem se bál, že by se letadlo mohlo převrátit a havarovat. Cítil jsem, že rychlost letadla pomalu dosahuje kritické rychlosti k Machovu číslu, začal se chvět nos letadla, ale rychlost se stále zvětšovala. Palivo vyhořelo ve výšce 7 000m a já jsem ještě vystoupal díky rychlosti o 1 000 m, celkem od startu uplynulo jeden a půl minuty.“
Hlavním nedostatkem prvního Heimatschutzeru byla omezená kapacita nádrže pro proudový motor. Výsledkem byl Me 262C-3 který byl vybavený raketovým motorem Walter 109-509 v podvěsu pod trupem letadla spolu s nádržemi na palivo pro raketový motor, umístěných na závěsnících pro pumy, která byly pod přídí letadla. Raketový motor bylo možné po spotřebování paliva shodit na padáku. Palivo se přivádělo k motoru pružným potrubím, ale vznikal problém, nádrže byly o něco níže než raketový motor, čímž se stěžovala dodávka paliva do spalovací komory raketového motoru. Tento problém tak znemožnil pokračovat v dalším vývoji této verze Heimatschutzeru a práce byly zastaveny.