Junkers Ju 87H Stuka
Junkers Ju 87H
| Motor | : | řadový kapalinou chlazený dvanáctiválcový Junkers Jumo 211J-1 o výkonu 1 420 hp |
| Rozpětí | : | 14,98 m |
| Délka | : | 11,5 m |
| Výška | : | 3,88 m |
| Nosná plocha | : | 33,68 m² |
| Hmotnost | : | 3 630 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 5 000 kg |
| Max.rychlost | : | 340 km/h |
| Dolet | : | 1 530 km |
| Dostup | : | 8 100 m |
| Posádka | : | 2 |
Jako kvalitní školní letadla byly v leteckých školách Luftwaffe byly do roku 1942 běžně používány Ju 87A Anton. Po skončení jejich životnosti vyvstala otázka o vytvoření školního stroje. Jako základ byla použita verze Ju 87D-1, ze které byla v roce 1943 vytvořena školní verze Ju 87H-1 bez křídelních kulometů, pumového držáku a otočné věže GSL-K81Z. Na místě střelce byla zřízena kabina pro instruktora a bylo zdvojené řízení. Pro zlepšení výhledu dopředu dostala kabina instruktora boční zrcátka.
Pozdější modely H-1, H-3, H-5, H-7 a H-8 byly vytvořeny ze z verzí Ju 87D a jejich odpovídajících verzí v malých dávkách, které stavěl závod v Lemwerderu. V leteckých školách se na nich přeškolovali bývalí piloti stíhacích a bombardovacích letadel pro doplnění skupin bitevního letectva, které mělo obrovské ztráty na Východní frontě.
Ju 87H nebyl předurčený pro boj, ale na samém konci si přece jen zabojoval, když bojové typy Stuky byly přibité k zemi pro nedostatek sto oktanového benzínu. Motor Ju 87H byl nenáročný a neměl forsáž a tak pracoval na 87 oktanový benzín, který ještě zůstal v benzínových nádržích Třetí říše. V poslední dny a týdny před kapitulací už nebyl čas najít pro něj označení, Ju 87H se tak nestal Hansomem, ale ani Heinrichem.