Junkers EF 132
Junkers EF 132
| Motor | : | šest proudových motorů Junkers Jumo 012 o tahu jednoho motoru 24,5 kN |
| Rozpětí | : | 32,40 m |
| Délka | : | 30,80 m |
| Výška | : | 8,40 m |
| Nosná plocha | : | 161,00 m² |
| Hmotnost | : | 31 300 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 65 000 kg |
| Maximální rychlost | : | 930 km/h |
| Cestovní rychlost | : | 850 km/h |
| Výzbroj | : | tři zdvojené kanóny ráže 20 mm |
| Nosnost | : | náklad bomb až do 5 000 kg |
| Dolet | : | 3 500 km |
| Dostup | : | 10 300 m |
| Posádka | : | 5 |
Projekt EF 132 byl jedním z posledních Junkersových projektů v období druhé světové války a jevil se jako vyvrcholení projektu Ju 287, který byl počat v roce 1942. Projekt byl koncipován jako hornoplošník s křídlem o přímé šípovitosti o úhlu 35° s nevelkým negativním sklonem do V. S umístěním pohonných jednotek se počítalo do kořenů křídel a mělo se jednat o šest proudových motorů Junkers Jumo 012, každý z těchto motorů vyvíjel tah 24,5 kN. Bylo sestrojeno několik dřevěných modelů kořene křídla v plném rozměru, jen proto aby se našlo co nejlepší uložení motorů. Zvláště se sledovalo mechanické zvedání křídla. Přistávací štítky byly vypracovány tak, aby v určitém okamžiku letu mohli provádět roli dělených klapek. Díky umístění křídla na hřbetě letadla bylo zamýšleno umístit v centrální části letadla pumovnici o délce 12 metrů. Ocasní plochy EF 132 byly tradiční: velká svislá kýlovka a stabilizátory (též s přímou šípovitostí) s malým pozitivním sklonem do V. Zajímavý byl podvozek, skládal se z přední podvozkové nohy, podvozkové nohy v zadní části trupu byly uspořádané do tandemu s čelním podvozkem a přídavných podvozkových noh pod každou krajní částí křídla. Hermetická kabina měla podle projektu bohaté prosklení celé přední části trupu letadla a vešlo se do ní pět členů posádky. Výzbroj se skládala ze dvou střeleckých věží vybavených zdvojenými kanóny ráže 20 mm (jedna byla umístěna nahoře za kabinou a druhá byla umístěna dole pod kabinou) a v zadní části trupu pod ocasem bylo střeliště vybavené také zdvojeným kanónem ráže 20 mm. Všechna střeliště byla dálkově ovládána z kabiny posádky. Náklad pum se očekával o váze 4 000 až 5 000 kg.
Na začátku roku 1945 byly provedené aerodynamické testy modelů v aerodynamickém tunelu a v Dessau byla vyrobená dřevěná maketa skutečných rozměrů, aby bylo možné prověřit rozmístění různých technických uzlů a komponent, ale též aby byl dopracován tvar vstupů vzduchu v náběžné hraně křídla pro proudové motory. Projekt ještě nebyl zcela dokončen když sovětská vojska obsadila komplex v Dessau a získali tak přístup ke všem materiálům projektů Ju 287 a EF 132. Výrobní a výzkumné kapacity byly částečně obnoveny (včetně aerodynamického tunelu a stanice pro přezkušování proudových motorů). Dřevěná maketa byla pečlivě prohlédnuta sovětskými odborníky a poté byl celý komplex demontován a odvezen do SSSR. Spolu s částmi komplexu byli v říjnu 1946 násilně odvezeni i všichni zaměstnanci společnosti Junkers. Na novém místě byly práce na projektu znovu zahájeny. Výsledkem dalších zkoušek bylo prověřeny pilotní charakteristiky projektu, které ukázali, že projekt je výborný. Byla zahájena stavba prvního prototypu Junkers EF 132, když došel příkaz zastavit všechny práce, později byl projekt definitivně ukončen.