Junkers EF 128
Junkers EF 128
| Motor | : | proudový Heinkel Hirth HeS 011 o tahu 12,8 kN |
| Rozpětí | : | 8,90 m |
| Délka | : | 7,05 m |
| Výška | : | 2,65 m |
| Nosná plocha | : | 17,60 m² |
| Hmotnost | : | 2 607 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 4 077 kg |
| Maximální rychlost | : | 990 km/h |
| Výzbroj | : | dva kanóny MK 108 ráže 30 mm se 100 náboji na zbraň |
| Dostup | : | 13 750 m |
| Posádka | : | 1 |
Projekt EF 128 byl vyvíjený Junkersem v rámci vyhlášené soutěže na pohotovostní zásahový stíhací letoun v únoru 1945. Stíhačka měla vstupy vzduchu k motoru na bocích trupu, které byly udělány po vyloučení vstupu vzduchu v nose letadla. Toto řešení přívodu vzduchu dovolilo udělat v projektu dostatečně objemnou kabinu pro pilota. Dřevěné křídlo mělo přímou šípovitost 45°. Na nich byly v zadní části umístěny dva nevelké svislé kýly. Palivové nádrže v křídlech pojmuly 540 litrů a dalších 1 025 litrů bylo umístěno v trupové nádrži za kabinou pilota. Prostorná hermetická kabina byla vybavena vystřelovací sedačkou a byla též opancéřována (vydržela zásahy kulkami ráže 12.7 mm zepředu a 20 mm granáty zezadu).
Předpokládalo se, že letadlo bude vybavené proudovým motorem Heinkel Hirth HeS 011 a dvěma kanóny MK 108 ráže 30 mm umístěnými na bocích nosu letadla (se 100 náboji na každý). Podmínkou bylo, že později půjdou zabudovat ještě další dva kanóny MK 108.
Výsledky aerodynamických testů modelu v aerodynamickém tunelu skončily s dobrými výsledky. Pro další zkoušky byla postavena maketa trupu letadla s zastavěným motorem HeS 011, o kterém se předpokládalo, že bude vyzkoušen v přirozených podmínkách a to díky upevnění navrchu Ju 88. V průběhu prací na projektu se objevil i projekt nočního univerzálního stíhacího letadla s prodlouženým trupem a kabinou pro druhého člena posádky. Projekt nebyl do konce války dokončen.