Henschel Hs 129B
Henschel Hs 129B-1
| Motor | : | dva dvouhvězdicové čtrnáctiválce Gnome-Rhône 14M 4/5 o výkonu 700 hp |
| Rozpětí | : | 14,20 m |
| Délka | : | 9,75 m |
| Výška | : | 3,25 m |
| Nosná plocha | : | 29,00 m² |
| Hmotnost | : | 3 815 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 5 225 kg |
| Max.rychlost | : | 407 km/h |
| Výzbroj | : | dva kanóny MG 151/20 ráže 20 mm, dva kulomety MG 17 ráže 7,92 mm, jeden kanón MK 101 ráže 30mm pod kabinou |
| Nosnost | : | čtyři 50 kg pumy |
| Dolet | : | 690 km |
| Dostup | : | 9 000 m |
| Posádka | : | 1 |
Vyrobeno celkem 859 letounů všech typů Hs 129B.
Luftwaffe projevila zájem o jednoúčelový bitevní letoun v roce 1937 a technický úřad ministerstva letectví zadal konstrukci čtyřem firmám. Realizovaly se dva projekty - Focke-Wulf FW 189V-1 a Henschel Hs 129V-1 - a zkoušely se v průběhu roku 1939. Vybrán byl Henschelův stroj, Fw 189V-1 zůstal v záloze a doznal přestavby na pozorovací. Ing. F. Nicolaus, šéfkonstruktér Henschelu, pojal Hs 129 jako malý dolnoplošník se silně pancéřovanou kabinou pilota. Stroj poháněly dva vzduchem chlazené Argusy As 410A-1 po 341 kW (465 k). Vzniklo osm strojů ověřovací série Hs 129A-0, ovšem Luftwaffe nezadala sériovou výrobu pro závažný nedostatek motorického výkonu.
Naštěstí pro ing. Nicolause ukořistilo Německo ve Francii velké množství dvouhvězdicových čtrnáctiválců Gnome-Rhône 14M 4/5 o výkonu 514 kW (700 k). Měly protiběžný chod a velmi malý průměr. Ing. Nicolaus nejprve zpracoval projekt P76 s těmito motory a Luftwaffe souhlasila. Dva ze strojů Hs 129A-0 byly vráceny do továrny a přepracovány na Hs 129B. Kabině zůstalo těžké pancéřování (podlaha 12 mm a boky 6 mm), ale dostala bohatější prosklení. Kanóny MG FF byly nahrazeny typem MG 151/20 stejné ráže 20 mm se zásobou 125 nábojů na hlaveň. Dva kulomety MG 17 (7,92 mm) a zásoba po 500 nábojích na každý zůstaly. Stroj byl navíc opatřen pumovými závěsníky a kováními pro připojování různých zbrojních souprav R (Rüstsatz) až v týlových dílnách podle okamžité potřeby.
V prosinci 1941 byl hotov první Hs 129B-0 a v březnu Luftwaffe dostala všech 10 objednaných B-0. Zároveň vycházely první sériové Hs 129B-1. Pak se produkce z různých důvodů zpomalovala, třebaže dále pokračovala. První stroje B-0 a B-1 přišly ke 4. Staffel Schlachtgeschwader 1 se sídlem v Lippstadtu, odkud po výcviku přelétla v květnu 1942 na sovětskou frontu. Byla tam dychtivě očekávána a o to bylo větším zklamáním, že francouzské motory, samy o sobě výborné, nebyly pro extrémní podmínky Ruska stavěny. Udržet několik letounů v bojeschopném stavu představovalo nadlidské úsilí. Další, 4. Staffel SG 2, přelétla na podzim 1942 do severní Afriky. Po těžkých ztrátách (již během cesty) se stáhly do Tripolisu k opravám, jež však nebyly pro evakuaci Němců z Afriky dokončeny.
Východní fronta ovšem stále volala po bitevních letounech a tak dodávky Hs 129B pokračovaly. Celkem jimi bylo vyzbrojeno pět Staffeln, z nichž 8. působila také v Africe a potom na Sardinii. Všechny byly staženy na východ a v červenci 1943 nasazeny masově jako protitankové v bitvě známé v Německu jako Operation Zitadelle a u Sovětů jako bitva u Kurského oblouku. Hs 129B způsobovaly poměrně značné ztráty sovětským pancéřovým silám především promyšleným nasazováním čtyř jednotek. Typ Hs 129B měla i rumunská Grupul 8 Asalt. Nápor byl dosti značný až do léta 1944, kdy se dařilo v bojovém stavu udržovat již jen dvě Staffeln, ostatní se rozpadávaly pro nedostatek náhradních dílů, jejichž výroba skončila v září 1944. Rumunské stroje ještě krátce bojovaly v roce 1945 na straně spojenců.
Účinnost Hs 129B zvyšovaly zbrojní soupravy pro dodatečnou montáž. Od verze Hs 129B-2/Wa se již montovaly v továrně. Závěsníky mohly nést dvě pumy po 50 kg či dvě pouzdra po 24 dvoukilových pumičkách proti živé síle. Rúst-satz R2 znamenal montáž kanónu MK 101 ráže 30 mm s 30 náboji pod trup, R3 čtyři kulomety MG 17 s 100 náboji tamtéž, R4 byly 4 závěsníky pod trupem. Hs 129B-2/Wa už měl z továrny R2, ale s kanónem MK 103 s vyšší úsťovou rychlostí. Alternativně se montoval BK 37 ráže 37 mm (pak se snímaly kulomety). V květnu 1944 se začala zkoušet montáž protitankového kanónu BK 7,5 se 12 náboji (šlo o leteckou úpravu armádního PaK 40L ráže 75 mm). Po zkušebních třech strojích se s nimi dodávaly Hs 129B-3/Wa v počtu asi 25 kusů. Na 500 m měly vysokou účinnost, přičemž pilot mohl vystřelit čtyřikrát při jednom náletu. Potíže s francouzskými motory se firma snažila odstranit montáží italských jednotek Isotta-Fraschini Delta RC-16/48 po 617 kW (840 k) u verze Hs 129C, ale k tomu již nedošlo.