Focke Achgelis Fa 223 Drache
Focke Achgelis Fa 223E
| Motor | : | jeden Bramo 323 (BMW 301R) o výkonu 1 000 hp na rotor |
| Průměr nosných vrtulí | : | 12,00 m |
| Vzdálenost mezi osami vrtulí | : | 12,50 m |
| Délka | : | 12,25 m |
| Výška | : | 4,35 m |
| Hmotnost | : | 3 180 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 4 315 kg |
| Max.rychlost | : | 176 km/h |
| Cestovní rychlost | : | 120 km/h |
| Boční rychlost | : | 10 km/h |
| Výzbroj | : | jeden kulomet MG 15 ráže 7,92 mm |
| Nosnost | : | 4 vojáci nebo 500 kg nákladu |
| Dolet | : | 700 km |
| Dostup | : | 4 880 m |
| Posádka | : | 2 |
Navenek byl Focke-Achgelis Fa 223 zvětšenou verzí Fw 61 a stavěný na zakázku Lufthanse jako šestimístný civilní vrtulník. Stal se tak první generací dopravních vrtulníků. První prototyp byl dokončený na konci roku 1939, ale začátek války byl zlomový, bylo rozhodnuto o jeho přebudování na bojový vrtulník a dostal označení Fa 223 Drache. Po více než 100 hodinách podzemních zkoušek byl v srpnu 1940 uskutečněn první let.
Využití Fa 223 bylo plánované ve variantách jako průzkumný, protiponorkový, záchranný, dopravní a školní vrtulník. Firma Focke Achgelis v Bremenu dostala zakázku na 30 pokusných vrtulníků.
Trup vrtulníku se skládal ze čtyř sekcí. Čelní sekce s velkou plochou prosklení zabezpečovala výborný výhled pro pilota a pozorovatele. V pravém boku nákladní sekce byly dveře. V další sekci byl motor a za ní následovala ocasní sekce. Trup letadla byl svařený z ocelových trubek a potažený byl látkou a prostor motoru byl krytý tenkým plechem. Motor byl Bramo 323Q-3 Fafnir o výkonu 1 000 koňských sil (ve vrtulníkové verzi dostal odznačení BMW 301R). Mezi motorovou sekcí a sousedními byla 20 cm štěrbina zabezpečující vstup a odchod chladícího vzduchu. Výfuku motoru byly dopředu i dozadu. Vrtule byly umístěny na trubkových vzpěrách. Pro pohon vrtulí byl používaný reduktor s prodlouženými hřídeli. Na pravém hřídeli byla brzda vrtule. Převodový poměr transmise byl 9,1:1. Rychlost otáčení vrtulí byla 275 otáček za minutu. Osy vrtulí byly nakloněny k trupu vrtulníku o 4,5 stupně a mírně dopředu. Listy vrtulí byly vybaveny tlumícími klouby a klouby pro rotaci. Setrvačníkový tlumič tlumil kmity jističe náklonu. Klasické stabilizační plochy se vzpěrami byly používány pouze pro upravování kursu. Na hlavních vzpěrách byla kola podvozku s brzdami, ale přední kolo bylo volně uložené a mohlo se otáčet o 360 stupňů. Horizontální let byl zajišťován cyklickou změnou chodu vrtulí, boční pohyb byl zajišťován změnou chodu vrtulí při současném použití pedálů používaných pro ovládání směrového kormidla. Úhel polohy stabilizátoru bylo možné měnit během letu. Všechna řízení byla lanková. Narozdíl od ostatních vrtulníků byly pouze dvě polohy řídící páky pro změny chodu. První byla pro motorový let a druhá byla pro režim autorotace. Pilot nemohl během letu měnit náběh vrtulí, ale používal pouze RUD, to snižovalo bezpečnost letu a ovlivňovalo vlastnosti stroje. Z těchto důvodů byly na pilota kladeny zvláště nároky na zacházení s vrtulníkem v režimu visu a v malé rychlosti. Nemálo Fa 223 bylo rozbito při poryvech větru při letu u země.
Vybavení se mohlo měnit v závislosti na prováděných úkolech. Skoro všechny varianty, kromě školního, museli mít kulomet MG 15 v nosové části, radio stanici FuG 17, výškoměr FuG 101. Záchranný nesl elektroléčebné vybavení, průzkumník nesl ruční fotokameru. Pod vrtulník bylo možné zavěsit 300 litrovou odhazovací nádrž a proti ponorkové variantě nesl dvě 250 kg hlubinné pumy. Dopravní varianta mohla nést náklad ve venkovním podvěsu. Do ocasní části vrtulníku bylo též možné dát záchranný člun.
Z 30 předsériových Fa 223 továrna v Bremenu dokázala do bombardování vyrobit jen 10 strojů, ostatní byly zničeny v různém stupni dokončení. Firma se přesunula do Laupheimu kus od Stuttgartu. Tam postavila ještě sedm vrtulníků. Na začátku roku 1942 se plánovalo vojenské přezkoušení Fa 223, ale reálně proběhlo až v červenci 1942. Pro různé problémy byly letuschopné jen dva vrtulníky. Úspěšné přezkoušení Fa 223 zvláště pro jeho dopravní potenciál pro zásobování pozemních jednotek vedlo k objednání dalších 100 strojů, ale z nich bylo přezkoušeno pouze osm, šest bylo zničeno během léta spojenci v Laupheimu v červenci 1944. Výroba se po opětovném přestěhování obnovila ještě jednou v Berlíně, s kapacitou 400 vrtulníků za měsíc, ale do konce roku navzdory tomuto odvážnému plánu byl předán pouze jeden vrtulník.
Přes veškeré nasazení létalo najednou jen deset až jedenáct Fa 223. Společně nalétaly celkem 400 hodin a vzdálenost okolo 10 000 km. Maximální nálet na jeden stroj byl stanoven na 100 hodin. Zajímavý byl osud jednoho Fa 223 (#12): pro záchranu 17 lidí, ocitnuvších se pod lavinou na hoře Blane, vrtulník přeletěl skoro celé Německo. Na neštěstí, jeden z rotorů se poškodil a stroj se propadl dolů, třebaže přistál na podvozek, se vrtulník převrátil a posádka zahynula.
Třebaže byl Fa 223 zvláště efektivní při záchranných operacích, ve skutečnosti nebyl pro takové úkoly používán. Někdy ho používali pro dopravní cesty. V dubnu 1945 byly v 40.dopravní eskadře tři Fa 223. Jeden z nich byl na konci války zničený, ale zbylé dva získali američané. Fa 223 (#14) byl převezený do Anglie německou posádkou, stal se tak prvním vrtulníkem, který přeletěl kanál La Manche.
Některé Fa 223 byly také vybavené navijákem na vyprošťování sestřelených pilotů. Používaný byl také v horách. Jeden Fa 223 vozil vysoké důstojníky Wehrmachtu a SS pro rozkazy a vyznamenání do Berghofu v Berchtesgardenu. Na konci války zbyly letuschopné ze všech vyrobených Fa 223 jen tři stroje. Po roce 1945 byly v Československu vyrobené dva stroje Fa 223 z ukořistěných německých dílů, jejich použití bylo však minimální. Po skončení války Fa 223 též zkoušeli Francouzi.
Příprava Fa 223 na akci