Erich Hartmann
Narozen | 12.dubna 1922 | |
Místo | Weissach | |
Hodnost | Plukovník | |
Kampaně | SSSR | |
Sestřely celkem | 352 | |
Úmrtí | 20.prosince 1993 |
Skóre Ericha Hartmanna už nikdy nikdo nepřekoná. Jen málo současných leteckých sil má tolik letadel, aby si mohlo dovolit ztrátu 352 strojů, a to rukou jediného muže!
Narodil se 19. dubna 1922 ve Weissachu ve Würtenbersku. Jako dítě strávil několik let v Číně. V roce 1937 složil plachtařské zkoušky a stal se plachtařským instruktorem. Do Luftwaffe vstoupil v říjnu 1940.
1. listopadu 1941 ukončil výcvik stíhacího pilota a teprve 10. října 1942 byl v hodnosti poručíka přeložen na východní frontu k 7./JG 52. Při jedné z prvních bojových akcí letěl jako číslo zkušeného stíhače E. Rossmanna a dopustil se řady základních chyb. Když nasadili k útoku na skupinu sovětských stíhaček, neudržel se, předlétl svého velitele a ukvapeně zahájil palbu. Netrefil a ocitl se mezi sovětskými letouny, které ho začaly pronásledovat. Naštěstí se dostal do mraků, ale přestože s ním Rossmann udržoval rádiový kontakt, zmatkoval dál. Poté, co se vymotal z mraků, spatřil Rossmannův letoun, ale považoval ho za nepřátelský a unikal mu. Nakonec po vyčerpání paliva poškodil letoun bez sebemenšího nepřátelského zásahu. Dostal zákaz startu na tři dny a po tuto dobu musel sloužit u pozemního personálu. Do poloviny dubna 1943 absolvoval 100 bojových letů, ale jeho skóre obnášelo jen 7 sestřelů.
Jeho kariéra začala strmě stoupat v bitvě u Kurska. Již v její první den, tj. 5. července 1943, zaznamenal čtyři vítězství a o dva dny sestřelil čtyři La-5 a tři Il-2. 20. srpna dosáhl svého 90. vítězství. Tento den však pro něj mohl znamenat definitivní konec. Jeho letoun musel nouzově přistát na břicho a Hartmann skončil v zajetí, z něhož se mu po předstíraném zranění podařilo uprchnout už po čtyřech hodinách. Za dva dny dorazil za německé linie, kde ho však jen o vlásek minula kulka vypálená vyděšeným strážným. 2. září byl jmenován velitelem 9./JG 52 a 20. září dosáhl 100. vítězství. 13. prosince 1943 sestřelil 150. letoun, hranice dvouset vítězství dosáhl 2. března 1944 a ve stejný den byl vyznamenán dubovými ratolestmi.
Do dalších bojů zasáhl v Rumunsku, kde od 21. května do 24. června sestřelil 43 letounů, z toho jen 4. června sedm, a dosáhl tak 250 vítězství jako čtvrtý stíhací pilot Luftwaffe. 24. srpna sestřelil jedenáct sovětských letadel a jako první stíhací pilot vůbec překročil hranici 300 vítězství. O den později byl Hartmann vyznamenán Brilianty a dostal zákaz bojových letů. Dosáhl jeho zrušení a od 1. října 1944 působil ve funkci velitele 4./JG 52. Rok 1944 zakončil 331. vítězstvím. V březnu 1945 převzal velení I./JG 52 a v témže měsíci podstoupil v Lechfeldu krátkodobý výcvik na Me 262. 17. dubna získal jako jediný stíhací pilot 350. vítězství a 8. května sestřelil nad Brnem svůj poslední letoun, sovětskou stíhačku provádějící akrobacii.
Aby dosáhl jistého sestřelu, přibližoval se k nepřátelskému letounu až na vzdálenost 10-15 metrů. Tento způsob boje byl neobyčejně účinný, ale také riskantní, neboť v 8 ze 16 případů musel nouzově přistát, protože jeho letoun byl poškozen troskami sestřelených letounů. Přesto nebyl ani jednou zraněn. Heinz Bär řekl o Hartmannovi, že je to snad nejlepší stíhací pilot, kterého znal, a stavěl ho na stejnou úroveň s nejslavnějším německým válečným pilotem H.U. Rudelem.
V sovětském zajetí byl odsouzen na 25 let nucených prací za "sabotování sovětského válečného úsilí". V roce 1955 byl jako jeden z posledních německých válečných zajatců propuštěn po návštěvě kancléře Konráda Adenauera v Moskvě.