Dornier Do 217N
Dornier Do 217N1
| Motor | : | 2x Daimler-Benz DB 603A o výkonu 1850 hp |
| Rozpětí | : | 19,00 m |
| Délka | : | 18,90 m |
| Výška | : | 5,00 m |
| Nosná plocha | : | 55,10 m² |
| Hmotnost | : | 10 290 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 13 200 kg |
| Max.rychlost | : | 512 km/h |
| Výzbroj | : | čtyři kanóny ráže 20 mm a čtyři kulomety MG-17 ráže 7,9 mm v nose letounu a čtyři kanóny MG-151/20 ráže 20 mm (Schräge Musik) |
| Dolet | : | 1 750 km |
| Dostup | : | 8 900 m |
| Posádka | : | 4 |
První bojovný let Do 217 ve variantě nočního stíhače uskutečnil v noci na 30.května 1943, kdy anglické bombardéry podnikly Wuppertal. Kolem 150 bombardérů provádělo nálet v operačním sektoru v pásmu II/NJG 1. Pluk vzlétl do vzduchu s 13 Bf 110E a třemi Do 217J-2, které dosáhli 11 vítězství. Jeden z J-2 byl napaden a sestřelen anglickým nočním stíhačem při vzletu. K datu byla Do 217J-2 a jeho variantou s DB-603A - Do 217N využívána v několika eskadrách nočních stíhačů, i když ani jedna z eskader nebyla na tento typ zcela přezbrojena a byly použity „Dorne“ spolu s Bf 110.
Do 217N poprvé vzlétl do vzduchu 31.července roku 1942. Kromě motorů a zachování zadního střelce se prakticky ničím neodlišuje od J-2. Dodávky k eskadrám nočních stíhačů začaly v zimě na přelomu let 1942-43. Zpočátku byl vyzbrojen pouze starým typem radiolokátoru FuG-202 nebo FuG-212. Do vybavení patřil i radiolokační maják FuG-25, který sloužil pro rozeznání protiletadlovými dělostřelci a systémem na řízení „Himmelbett“, rádiovým výškoměrem FuG-101 a UKV rozhlasovou stanicí FuG-10HF. Od dubna roku 1943, kdy angličané začali rušit spojení mezi nočními stíhači a středisky na řízení, byla postavená radiová stanice FuG-16FHF, pracující na jiných frekvencích. Pro zvýšení palebné síly byly kanóny MGFF nahrazené kanóny MG-151/20, dávající vyšší palebnou rychlost a lepší balistické vlastnosti. Vrchní věž a dolní kulomet byl odmontován. Spodní střelecká věž byla zakrytována dřevěným aerodynamickým krytem, který znatelně snížil aerodynamický odpor. Se změnami, které byly realizovány s pomocí „továrních návodů na změnu vybavení“ v podmínkách polních opravárenských dílen, letadlo obdrželo označení Do 217N-1/U1.
Na jaře roku 1943 vzápětí po N-1 byl vyrobený i Do 217N-2, na němž bylo vše upraveno podle vzoru Do 217N-1/U1 a úpravy se staly standardními. K jeho výrobě bylo definitivně přikročeno na konci roku 1943. V této době bylo několik letadel modifikováno novým radiolokátorem FuG-220 „Lichtenstejn SN-2“, které bylo vyvoláno používáním proužků hliníkové fólie - „window“ angličany, ale minimální dosah nového radiolokátoru byl 400 metrů. Proto spolu s ním byly použity i FuG-202 nebo FuG-212, který dosahoval minimální vzdálenost 200 m. Některé Do 217N-2 byly vybavené FuG-227 „Flenzburg“ s goniometrickým zaměřováním „Moniki“ - systém varování britských bombardérů. Další letouny byly vybavené radiolokátorem FuG-350 „Maksos“, laděným na frekvenci radiolokátoru H2S britských nočních stíhačů.
Jiná modifikace Do 217N-1 byla vybavena dalšími kanóny s hlavněmi sklopenými vzhůru - „Schräge Musik“. Vznik této zbraně se připisuje několika osobám, ale nejpravděpodobněji byl jeho vynálezcem Oberleutnant Rudolf Schönert, který když byl velitelem 4. eskadry NJG2 experimentoval s kulometem střílejícím nahoru z kabiny Do 17Z-10. V červenci roku 1942 obdržel od Kammhubera rytířský kříž, Schönert se nabídl namontovat tento palebný systém na Do 217, aby mohl i tento typ nočního stíhače útočit na břicho bombardérů z nejméně zranitelné pozice. Kammhuber se rozhodl objednat předělání třech strojů se Schräge Musik pod sklonem o úhlu 70° instalací kanónů MG-151 v centrální části trupu letadla. Míření bylo zajištěno pomocí reflexního zaměřovače na střeše kabiny, skoro na úrovni hlavy pilota.
Tři přestavěná letadla se dostala k testům na jaře roku 1943. V této době se Schönert stal kapitánem a velitelem II/NJG 5, vytvořené v prosinci roku 1942 na základně Bf 110 v Parchimu. První vítězství při kterém byl použit systém „Schräge Musik“ dosáhl sám Schönert během náletu britských bombardérů na Berlín v květnu roku 1943. Dodatečně upravené Bf 110 z II/NJG.5 se Schräge Music si mezi 17.srpnem a koncem září na svůj účet připsaly 18 sestřelů. Tento úspěch vedl ke zpracování návodu na polní výměnu a úpravu vybavení a pro montáž čtyř kanónů MG - 151/20 pod úhlem 70° k horizontu do Do 217N-2. Letadlo s tímto vybavení obdrželo označení Do 217N-2/R-22. Jeho váha se zvýšila o 500kg, snížil se dostup o 500 m, maximální rychlost u země o 5km/h a o 15km/h ve výšce 6000 m.
Do 217 ve variantě nočního stíhače se začal ve velkém využívat v roce 1943. 4.eskadra nočních stíhačů v sestavě třech pluků, se základnami v okolí Frankfurtu, byla přemístěna k Eindhovenu do stavu 3.letecké armády, spolu s vlastními Bf 110 a Do 217J. Většina posledních byla součástí dvou eskader II/NJG.4, i když I a III pluk také čas od času používala Do 217. NJG 3 a NJG 6 které byly součástí velení „Střed“ používaly Do 217 do konce roku 1943. Mezi srpnem a listopadem roku 1943 Do 217 sloužil na východní frontě ve stavu I/NJG 100 - zvláštním pluku, slavném pod jménem „železniční stíhači“ podle střediska řízení letů ve vlaku. Tento pluk se poprvé objevil v Sovětském Svazu na středním sektoru fronty jako součást 6.letecké armády v srpnu roku 1943, měl 16 Do 217 a 16 Ju 88C. Zajišťoval noční stíhací ochranu, ale v polovině října, kdy byl převelen na jih, v něm zůstaly jen tři Do 217, a z nich jen jeden byl bojeschopný. V listopadu byla eskadra plně přezbrojená na Ju 88C.
Bojová kariéra nočního stíhače se neomezuje jen luftwaffe. Se zvětšením počtu náletů spojeneckých letounů na průmyslová centra v Itálii. Italské vrchní velení řešilo vytvoření speciálních sil protiletecké obrany se sídlem v Tortoně, podle německých zkušeností z nočních bojů. Původním úkolem byla ochrana Milána, Janova a Turína. Do složení sil PVO byly zařazeny pluky 2., 59. a 60 stíhačů vybavených Fiaty CR-42 a Reggiane Re-2001, které z nočního zařízení měla jen tlumiče plamene na výfukách a další nepatrné změny v konstrukci. Z jara roku 1943 Regia Aeronautica začaly dostávat do stavu 59. a 60. pluku Bf 110G-4/U5 a Do 217J-2 vybavené radiolokátorem. Avšak v předvečer kapitulace Itálii v září roku 1943 zůstaly na tamních letištích jen dva Bf 110 a osm Do 217.
Na začátku roku 1944 se Do 217 začal vytrácet z eskader nočních stíhačů. Tento proces skončil ke konci roku. Veškerá výroba všech verzí ve variantě nočního stíhače se zastavila na čísle 364 letadel. Z nich 157 bylo postaveno a dodáno v průběhu roku 1942 a zbývající v roce 1943.