Dornier P 252
Dornier P 252
| Motor | : | dva kapalinou chlazené dvanáctiválce Junkers Jumo 213 J o výkonu 1 750 hp na jeden motor, s přídavným zařízením MW 50 byl výkon jednoho motoru 2 240 hp |
| Rozpětí | : | 15,00 m |
| Délka | : | 17,20 m |
| Výška | : | 5,05 m |
| Nosná plocha | : | 50,00 m² |
| Hmotnost | : | 8 600 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 12 300 kg |
| Maximální rychlost | : | 930 km/h |
| Cestovní rychlost | : | 698 km/h |
| Výzbroj | : | dva kanóny MK 108 ráže 30 mm v nose letadla, dva kanóny MK 213C ve spodní části nosu letadla a dva kanóny MK 108 ráže 30 mm (Schräge Musik) |
| Nosnost | : | dvě 250 kg bomby a dvě 500 kg bomby podvěšené na závěsech pod křídly |
| Dostup | : | 12 500 m |
| Posádka | : | 3 |
Projekt Dornier P 252 byl přijat ke zpracování už v roce 1943, ale byl zpožděný, aby jej představitelé Luftwaffe v souhlasu s požadavkem specifikací (27.ledna 1945) změnili na noční stíhačku. V rámci projektu byly udělány tři verze (P 252-1, P 252-2 a P 252-3), všechny si byly podobné, nehledě na malé odchylky v rozměrech a tvaru křídel.
P 252-3 měl delší trup s velkou kabinou pro tři členy posádky. Křídla byla přímé šípovitosti o úhlu 22,5° do otevřeného V. Předpokládalo se použití dvou dvanáctiválcových kapalinou chlazených motorů Jumo 213 J (s 1 750 koni na každý) bez systému MW 50, které musely být nastaveny do tandemu a poháněly dvě vrtule o průměru 3,2 metru s protiběžným chodem (trojlisté vrtule měli šípovitost listů vrtule o 50°). Proud vzduchu se k přednímu motoru přiváděl přes kruhové vzduchovody uložené v kořenech křídel. K druhému motoru se vzduch přiváděl vzduchovody umístěnými na bocích zadní části trupu, to platilo pro verzi P 252-2.
Verze P 252-3 měla boční vstupy vzduchu na levé a pravé straně trupu. Kromě toho měla verze P 252-3 velký vzduchový vstup nahoře na zadní části trupu těsně před ocasními plochami. Výhodou podobného uspořádání ocasních ploch bylo to, že spodní stabilizační plocha sloužila také jako ochrana pro listy vrtule před úderem o zem při vzletu.
Podvozek byl zamýšlený jako tříbodový s přední podvozkovou nohou. Hlavní podvozkové nohy se zatahovaly dovnitř do trupu a přední podvozková noha se sklápěla směrem k ocasu letadla.
Tři členové posádky se nacházeli v kabině umístěné v přední části trupu letadla. Pilot a radarový operátor seděli k sobě zády, zatímco navigátor seděl obličejem k pravému boku letadla nepatrně vzadu.
P 252 měl nést silnou a rozmanitou výzbroj, kromě toho byla pod aerodynamickým krytem vyměnitelné nosové části umístěna vnitřní parabolická anténa od radaru.
Třebaže měl tento projekt dobré přednosti před ostatními. Měl skvělý výhled z kabiny pilota (to bylo důsledkem toho, že motory a vrtule byly umístěny dozadu za kabinu), těžkou výzbroj a velkou zásobu paliva (přibližně na čtyři hodiny letu). Komisní požadavek Luftwaffe předpokládal letadlo, které muselo mít zabudovány proudové motory. Takže následkem toho nebyl projekt P 252 vůbec přijat.