Dornier Do 335 Pfeil
Dornier Do 335A-1
| Motor | : | dva řadové kapalinou chlazené dvanáctiválce Daimler Benz DB 603E-1 o výkonu 1 800 hp na jeden motor |
| Rozpětí | : | 13,80 m |
| Délka | : | 13,83 m |
| Výška | : | 5,00 m |
| Nosná plocha | : | 37,30 m² |
| Hmotnost | : | 7 266 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 9 600 kg |
| Maximální rychlost | : | 785 km/h |
| Cestovní rychlost | : | 682 km/h |
| Nejvýhodnější rychlost | : | 450 km/h |
| Výzbroj | : | jeden kanón MK 103 ráže 30 mm s 70 náboji na zbraň a dva kulomety MG 151/15 ráže 15 mm s 200 náboji na zbraň |
| Nosnost | : | jedna 500 kg bomba PC-500 nebo SD-500, nebo dvě 250 kg bomby SC-250 v pumovnici a dvě 250 kg bomby na vnějších závěsnících |
| Dolet při cestovní rychlosti | : | 1 390 km |
| Dolet při nejvýhodnější rychlosti | : | 2 050 km |
| Dostup | : | 11 400 m |
| Posádka | : | 1 |
V prosinci 1942 projednával Erhard Milch s prof. Hertelem od Junkerse projekt stroje se dvěma motory v trupu a s náhonem na společnou protiběžnou vrtuli na přídi. Hertel neuspěl, zato se lépe dařilo prof. dr. Claudiu Dornierovi, který Milcha navštívil 8.ledna 1943. Předložil Projekt 231, stroje se dvěma motory a dvěma vrtulemi, jednou tažnou a druhou tlačnou na obou koncích trupu. Stroj byl nabízen jako univerzální, stíhací, bombardovací i průzkumný, s rychlostí alespoň 750 km/h. Šéf technického vývoje RLM dr. Pasewaldt sice Milchovi tento příliš futuristický projekt rozmlouval, ale Milchovi se zamlouval. Dornier odejel s předběžnou zakázkou na 20 kusů prototypů a ověřovací série. RLM pro ně stanovilo typové číslo Do 335.
Dornier se zabýval myšlenkou tlačné vrtule na konci trupu dosti dlouho, ostatně tlačné vrtule použil pro své vodní letouny dávno předtím. V roce 1940 si vyzkoušel tlačnou vrtuli na konci dlouhého trupu u pokusného letounku Göppingen Gö 9, který pro něj podle návrhu Ulricha Hüttera postavila firma Schempp-Hirth ve Wüsterbergu. Létal celkem dobře s motorem Hirth HM 60R o výkonu 80 koní uloženým v trupu na úrovni křídla a s dálkovým náhonem vrtule za ocasními plochami.
Nový Do 335 dostal dva motory. Jeden v přídi s tažnou vrtulí měl standardní kruhový čelní chladič, druhý, umístěný v trupu na úrovní odtokové hrany křídla, poháněl prodlouženou hřídelí vrtuli na zádi, za křížovými ocasními plochami. Chladič měl pod trupem. Do 335 spočíval na vysokém podvozku příďového typu. Dornier pracoval rychle, takže první prototyp Do 335V-1 CP+UA mohl být zalétán v Oberpfaffenhofenu 26.října 1943. V té době se zakázka rozšířila na 14 prototypů, deset kusů ověřovací série Do 335A-0 a 11 sériových stíhacích bombardérů Do 335A-1. Zároveň měly být dodány i tři dvoumístné Do 335A-10 a A-12 pro zaškolování pilotů. Zkoušky V-1 probíhaly slibně, nejvyšší rychlost přesahovala 740 km/h a se zastaveným předním motorem stroj dosáhl 560 km/h. Prozatím jej poháněly dva DB 603A po 1 750 koních.
Výzbroj, zatím byla jen pokusná (dva kulomety MG 151/15 ráže 15 mm), dostal Do 335V-5 zkoušený Luftwaffe. V-6 zůstal v továrně a V-7 se testoval u Junkerse s motory Jumo 213 různých verzí pro případ nedostatku motorů Daimler Benz. Předpokládané definitivní motory DB 603E po 1 800 koních se dostaly na V-8, avšak plně vyzbrojený V-9 z května 1944, odpovídající standardu Do 335A-0, měl opět DB 603A-3. Nesl navíc ke kulometům ještě motorový kanón MK 108 ráže 30 mm. Pumovnice na úrovni křídla pojala jednu pumu o 500 kg nebo dvě po 250 kg. Různé stroje Do 335A-0 přišly ke zkušebním útvarům Luftwaffe, kde se promýšlely a zkoušely způsoby jejich nejvhodnějšího nasazení.
Vzdor trvalým intrikám ze strany Messerschmitta se Do 335 dařilo držet ve vysoké prioritě, zejména když jej Milch protlačil Hitlerovi do jeho souboru spásných zbraní. Osobně pak Hitler den po spojeneckém vylodění v Normandii, 7.června.1944, volal po urychlení výroby. Do 335 se již dříve stal spolu s Me 262 rovnoceným partnerem tzv. Jägerstabu, utvořeným pod vedením funkcionáře NSDAP Karla-Otto Saura v únoru 1944 a vybaveným rozsáhlými plnými mocemi pro urychlení produkce a nasazení stíhacích letadel.
První sériový Do 335A-1, pojmenovaný Pfeil a vybavený motory DB 603E-1 o nejvyšším výkonu 1 900 koní, byl hotov na podzim 1944. Nesl ještě vnější závěsníky pro dvě pumy po 250 kg. Sériovou výrobu však zdržovaly pomalé dodávky motorů a prakticky všech ostatních komponentů. Mezitím postavili Do 335V-10 jako prototyp dvousedadlové noční stíhací verze Do 335A-6 s radarem FuG 217J Neptun na křídle a s nadsazenou kabinou operátora za pilotním prostorem. Sériové stroje měly dostat motory DB 603A-3 se vstřikem metanolu a vody a výkonem až 2 000 koní. Létal také jeden Do 335A-4, vybavený jako dálkový průzkumný a bez výzbroje.
V zimě 1944-45 vznikly ještě dva prototypy nové čistě stíhací verze B, a to V-13 s kanóny MG 151/20 (Do 335B-1) a V-14 Do 335B-2 s dalšími dvěma kanóny MK 103 v křídle. Vývojové plány počítaly s pestrou paletou, avšak konec války přišel dříve, než se mohla uplatnit. Američané našli v Oberpfaffenhofenu 11 kusů Do 335A-1 a dva cvičné A-12. Dalších několik kusů různých verzí bylo rozpracováno. Na 70 strojů bylo v různém stupni montáže.
cvičný Dornier Do 335 V-11 Pfeil WkNr.230011