Messerschmitt Bf 110
Messerschmitt Bf 110C-4
| Motor | : | dva řadové dvanáctiválcové, kapalinou chlazené motory Daimler-Benz DB 601A-1 o výkonu 1 175 hp |
| Rozpětí | : | 16,25 m |
| Délka | : | 12,10 m |
| Výška | : | 4,18 m |
| Nosná plocha | : | 38,50 m² |
| Hmotnost | : | 5 150 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 7 200 kg |
| Max.rychlost | : | 560 km/h |
| Výzbroj | : | dva kanóny MG FF ráže 20mm, čtyři kulomety MG-17 ráže 7,9mm v přídi a jeden kulomet MG-15 ráže 7,9mm pohyblivě uložený v zadní části kabiny |
| Dolet | : | 1 095 km |
| Dostup | : | 10 000 m |
| Posádka | : | 2 |
Historie této těžké stíhačky sahá do roku 1934, kdy byla specifikována na Technickém úřadu letectva nová kategorie letadel tzv. "kampfzerstörer". Mělo jít o rychlý doprovodný, bombardovací a bitevní letoun. Podmínky soutěže na tento letoun byly ihned rozeslány do leteckých továren. Willy Messerschmitt se při projektu nedodržel podmínky zadání, což bylo nakonec dobře. V roce 1935 byla totiž změněna koncepce výstavby Luftwaffe a kategorie "kampfzerstörer" se změnila na kategorie "těžký stíhač" a "rychlý bombardér".
Do kategorie těžkého stíhače se nový projekt přesně hodil a tak dostal označení Bf 110. Byl to dvoumotorový třímístný celokovový letoun se zatažitelným podvozkem. První prototyp Bf 110 V-1 s motory DB 600 A byl zalétán v květnu 1936, ale objevily se nedostatky v obratnosti a hlavně opakované poruchy motorů. Další prototypy byly dále upravovány, až vznikla čtyř kusová série Bf 110 A-0 s motory Jumo 210 Da (640 k). Letouny nesly 4 pevné kulomety MG 17 a jeden pohyblivý MG 15.
Dále vznikla hned Bf 110 B-1 s aerodynamickým vylepšením draku a motory Jumo 211 Ga (680 k), která nesla ještě přídavné 20 mm kanóny MG FF. Jejich odstraněním a montáží kamer vznikla průzkumná subverze Bf 110 B-2.
Koncem roku 1938 byly k dispozici motory DB 601 A, které byly instalovány do verze Bf 110 C. Ověřovací série Bf 110 C-0 byla hotova na jaře 1939 a do začátku války se výroba Bf 110 C-1 rozběhla naplno. Subverze Bf 110 C-4 měla pancéřovanou ochranu posádky, Bf 110 C-5 měla místo kanónů kameru pro průzkum a Bf 110 C-6 měla místo dvojice 20 mm kanónů jeden 30 mm kanón Mk 101.
Služba na severním bojišti si vyžádala zvýšení doletu. Jako dálkový byl koncipován Bf 110 D-1 s podtrupovou překližkovou přídavnou nádrží, jejíž použití však bylo dosti problematické. Proto vznikly Bf 110 D-2 se závěsníky 300 l přídavných nádrží pod křídly a Bf 110 D-3, která nesla 2 ks 300 l a 2ks 900 l přídavných nádrží na benzín a 75 l nádrž na olej.pro akce nad mořem nesla v trupu člun.
Na základě bojových zkušeností vznikla na jaře 1941 verze Bf 110 E,subverze Bf 110 E-2 měla nové motory DB 601 N. Průzkumná Bf 110 E-3 nesla místo kanónů kameru, měla ještě dva MG 17 střílející dozadu.
Zároveň se vyráběla Bf 110 F-1 se silnějšími motory DB 610 F (1 350 k). To umožnilo zvýšit pancéřovou ochranu posádky, která citelně chyběla při útocích stíhaček. Omezená série Bf 110 F-2 bez pumových závěsníků se používala mj. k testům nové výzbroje a průzkumná Bf 110 F-3 odpovídala subverzi E-3.
Na noční stíhač byl upraven Bf 110 F-4. Nesl doplňkovou podtrupovou výzbroj dvou 30 mm kanónů Mk 108. Výzbroj se později různě měnila.
V roce 1942 měl být tento typ nahrazen pokročilejším Me 210, ale jeho vývoj nebyl stále ještě ukončen. Proto byla konstrukce Bf 110 dále vylepšována. Instalací motorů DB 605 D (1 475 k) a modifikací výzbroje vznikla verze Bf 110 G. Původně navrhovaná Bf 110 G-1 se nestavěla, přešlo se rovnou na Bf 110 G-2. Byl vyzbrojen čtyřmi kulomety MG 17 a dvěma 20 mm kanóny MG 151 v přídi a jedním pohyblivým MG 81 Z. V této subverzi se hodně experimentovalo s výzbrojí. Bf 110 G-2/R1 nesla 37 mm kanón BK 3,7. Letoun neměl zadní kulomet a část pancéřování. Bf 110 G-2/R2 měla standardní výzbroj a měl zařízení na zvyšování výkonu motoru vstřikováním oxidu dusného GM 1, Bf 110 G-2/R3 měla místo příďových MG 17 dva 30 mm kanóny MK 108. Kombinací R1, R2 a R3 vznikla Bf 110 G-2/R5.
Průzkumná Bf 110 G-3 měla místo příďových MG 151 kamery a jeden MG 151 střílející dozadu.
Noční stíhač Bf 110 G-4 měl vylepšené přístrojové vybavení a výzbrojí čtyř MG 17, jednoho MG 81Z a dvou 20 mm MG 151. Zabudováním různých modifikací radiolokátoru "Lichtenstein" s typickými "tykadly" na přídi vznikly Bf 110 G-4a až d.
Poslední verze Bf 110 H s motory DB 601 E (1 730 k) se již do výroby nedostala.
Na začátku války šlo o velmi dobrý stroj, který byl v západním tažení velmi úspěšný, ale už v bitvě o Británii nestačil na britské stíhačky a jím vyzbrojené letky utrpěly velké ztráty. Obranná výzbroj byla slabá a chybělo pancéřování. V roce 1941 se pro své původní zaměření používal na východní frontě, ale po zesílení sovětského letectva byl nasazován prakticky jen jako noční stíhač. V této funkci zaznamenal při obraně Říše velké úspěchy, ale přesila Spojenců byla příliš velká, než aby mohl náletům zabránit. Malý počet těchto strojů dostalo Maďarsko a Itálie. Po válce se už nevyráběl.