Arado Ar 95
Arado Ar 95A-0
| Motor | : | vzduchem chlazený hvězdicový devítiválec BMW 132Dc o výkonu 880 hp |
| Rozpětí | : | 12,50 m |
| Délka | : | 11,10 m |
| Výška | : | 5,20 m |
| Nosná plocha | : | 44,00 m² |
| Hmotnost | : | 2 537 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 3 560 kg |
| Maximální rychlost u země | : | 274 km/h |
| Maximální rychlost ve výšce | : | 300 km/h |
| Cestovní rychlost | : | 250 km/h |
| Výzbroj | : | jeden pevný kulomet MG 17 ráže 7,9 mm s 500 náboji a jeden pohyblivý kulomet MG 15 ráže 7,9 mm s 600 náboji v zadní části letadla |
| Nosnost | : | torpédo o váze 700 kg nebo 375 kg bomba na vnějším podvěsu |
| Dolet | : | 1 090 km |
| Dostup | : | 7 300 m |
| Posádka | : | 2 |
Na jaře roku 1935 konstrukční odbor štábu vrchního velení loďstva přistoupil k pracem nad letadlovou lodí, jejíž výroba měla začít během roku 1936. Stavba letadlové lodi byla předána Deutsche Werke Kiel, ale před zahájením prací dostala firma Arado Flugzeugwerke zakázku na vytvoření palubního průzkumného a torpédového letadla. Letadlo se plánovalo využívat s plovákovým a kolovým podvozkem. Projekt Waltera Bluma dostal označení Ar 95.
Dvoumístný jednoduchý dvouplošník s posunutým vrchním křídlem měl celoskořepinový trup z lehké slitiny a křídlem kovové konstrukce zespodu potaženým tkaninou, které se sklápělo dozadu. Ar 95 V1 (D-OLUO) na dvou kovových plovákách bylo vybavené devítiválcovým radiálním motorem BMW 132 o výkonu 845 koní. První let byl na podzim roku 1936. Brzy byl hotový V2 (D-OEO), který dostal motor Jumo 210Sa o výkonu 600 koní. Později i on byl vybavený motorem BMW 132. Oba dva V1 a V2 byly dvoumístné, ale třetí Ar 95 V3 (D-ODGV), který se zapojil do zkoušek v roce 1937 byl třímístný stejně jako V5 (D-OGV). Oba dva sloužily jako vzor pro sériové Ar 95A. Ar 95 V4 byl vyrobený na podvozku z koly, které měli aerodynamické kryty podvozkových noh a posloužil jako základ pro Ar 95B.
Zkoušky pěti různých Ar 95 ukázaly nedostatečné letové vlastnosti. Ve výsledku zkoušek bylo zaznamenáno, že Ar 95B zastará dříve než bude první letadlová loď uvedena do služby. Na jaře 1937 se objevila nová specifikace, podle které byly realizovány Ar 195 a Fieseler Fi 167. V té době Arado Flugzeugwerke spustilo výrobu předsériových Ar 95A-0 a začali hledat objednávky v zahraničí s plnou podporou RLM. Šest Ar 95A-0 bylo vybaveno motory BMW 132Ds o výkonu 880 koní s třílistou stavitelnou vrtulí Hamilton-Standart. Obranná výzbroj se skládala z jednoho pevného kulometu MG 17 s 500 náboji, který střílel dopředu a pohyblivého kulometu MG 15, který byl v zadní části kabiny s osmi zásobníky po 75 nábojích.
Všech šest Ar 95A-0 bylo s Legií Condor posláno v roce 1938 směrem do Španělska, kde byla sestavena Grupo 64 v zálivu Polensa na Malorce, která se věnovalo námořnímu průzkumu. Grupo 64 uskutečnila několik letů a byla rozpuštěná v dubnu 1939. Tři Ar 95A-0 byly předány španělským falangistům a zůstali v jejich výzbroji až do roku 1948. V roce 1938 bylo v nevelkém počtu vyrobena série dvoumístných Ar 95A-1. Od Chile obdržela firma Arado Flugzeugwerke zakázku na tři plováková letadla a tři Ar 95 na kolovém podvozku. Zakázka byla splněná ještě v roce 1939. Ještě jedna série Ar 95A-1 byla v letech 1939-40 postavena pro Luftwaffe. Tato série přišla k jednotce 3./SAGr 125 a skládala se z osmi letadel. Druhé dvě staffel v gruppe byly vybaveny He 60 a He 114.
Když 22.června začal vpád do Sovětského svazu, byla SAGr 125 u Baltského moře. 125 jednotka postupovala za německými vojsky do Lotyšska a Estonska a v říjnu 1941 se účastnila výsadku na ostrovech Moonzundského souostroví. Později byla jednotka přesunuta do Konstance a vyměnila Ar 95 za létající čluny Blohm und Voss BV 138. Ar 95 byly předány SAGr 127. Jejíž tři staffel naposledy létaly na He 60 a letadlech Arado ve Finském zálivu jako součást 1.letecké armády.
Arado Ar 95 V4