Arado Ar 67
Ar 67A
| Motor | : | kapalinou chlazený řadový vidlicový dvanáctiválec Rolls-Royce Kestrel VI o výkonu 640 koní |
| Rozpětí | : | 9,68 m |
| Délka | : | 7,87 m |
| Výška | : | 3,10 m |
| Nosná plocha | : | 24,00 m² |
| Hmotnost | : | 1 270 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 1 660 kg |
| Maximální rychlost | : | 338 km/h |
| Cestovní rychlost | : | -- km/h |
| Minimální rychlost | : | -- km/h |
| Maximální rychlost stoupání | : | 480 m/min |
| Výzbroj | : | dva kulomety MG-17 ráže 7,92 mm s 500 náboji na zbraň |
| Nosnost | : | -- |
| Dolet | : | -- km |
| Dostup | : | 10 000 m |
| Posádka | : | 1 |
Poté když se v roce 1932 stal hlavním konstruktérem firmy Arado Walter Blume, vzrostla aktivita práce konstruktérského týmu a to hned na dvou typech stíhačky a to Ar 67 a Ar 68. Třebaže motor BMW VI byl nejsilnějším německým leteckým motorem, nevyhovoval příliš pro zástavbu do stíhačky. Blume proto rozhodl a vybral speciálně pro Ar 67 dovezený motor Rolls Royce Kestrel VI, jako alternativu pro BMW VI a Curtiss V-1570 Conqueror, který bylo plánováno využít pro současně stavěné Ar 68.
Kromě společné konstrukce a shodného mechanizmu křídla, neměly tyto dvě stíhačky moc společného. Zvláštní pozornost byla věnována aerodynamické dokonalosti letadla. První ze dvou stíhaček Ar 67A byla odeslána na letové zkoušky na podzim v roce 1933. Nové letadlo bylo viditelně menší a lehčí než jeho předchůdce a představovalo dvouplošník s jednou šikmou opěrou křídla ve tvaru písmene N. Neobyčejnou zvláštností byla výšková plocha v jednom kuse, která byla osobitou konstrukční zvláštností firmy Arado na konci 30 let. Křídla s rozdílným rozpětím měla dřevěnou konstrukci s látkovým potahem a překližkovými náběžnými hranami. Na vrchním křídle byly umístěna křidélka a na dolním křídle byly usazeny vzletové a přistávací klapky. Trup letadla byl ze svařované trubkové konstrukce oválného tvaru. Potah trupu byl tvořen lehkou slitinou v přední části trupu a za kabinou až k ocasním plochám tvořilo potah trupu plátno. Stabilizační plochy měly konstrukci příček zhotovenou z kovu a byly potaženy plátnem, pro zpevnění byly ještě vybaveny vzpěrami.
Dobře zakapotovaný motor Kestrel VI s nestavitelnou dřevěnou vrtulí dával při vzletu výkon 525 koní, při letu ve výšce 3 300 metru dával výkon 600 koní a 640 koní dával ve výšce 4 300 metru. Výzbroj se skládala ze dvou kulometu MG-17 ráže 7,92 mm s 500 náboji na zbraň, zkušební letoun neměl tuto výzbroj zabudovánu. V porovnání s Ar 65E bylo nové Ar 67A (bez výzbroje) mnohem lehčí, ale zatížení křídla vzrostlo z 64 kg/m² na 66 kg/m². Zatížení na výkon se snížilo z 1,5 na 1,1 kg/ks. Rychlost v horizontálním letu a rychlost stoupání prudce narostly ve větší výšce, ale u zemi se výkony ukázaly být mnohem nižší, než se předpokládalo.
Výsledným rozhodnutím RLM bylo vytvoření Komisariátu letecké dopravy pod vedením Hermanna Göringa, který rozhodl, že Ar 67 nedostatečně překonává své předchůdce a proto nebude zahájena jeho sériová výroba. Další práce byly přerušeny ve prospěch Ar 68. Tak byla ukončena výroba jednoho zkušebního stroje.