Arado Ar 197
Arado Ar 197 V3
| Motor | : | vzduchem chlazený hvězdicový devítiválec BMW 132Dc o výkonu 880 hp |
| Rozpětí | : | 11,00 m |
| Délka | : | 9,20 m |
| Výška | : | 3,59 m |
| Nosná plocha | : | 20,60 m² |
| Hmotnost | : | 1 841 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 2 477 kg |
| Maximální vzletová hmotnost | : | 2 676 kg |
| Maximální rychlost | : | 396 km/h |
| Cestovní rychlost | : | 350 km/h |
| Výzbroj | : | dva kanóny MG FF ráže 20 mm s 60 náboji na zbraň v křídle a dva synchronizované kulomety MG 17 ráže 7,9 mm s 500 náboji na zbraň |
| Nosnost | : | čtyři 50 kg bomby |
| Dolet | : | 690 km |
| Dolet s přídavnou nádrží | : | 1 630 km |
| Dostup | : | 8 600 m |
| Posádka | : | 1 |
V roce 1936 došlo k opravdovým změnám v názorech na provedení palubního stíhacího letadla, akorát když Arado Flugzeugwerke zahájilo práce na prvním letadle v třídě palubních stíhaček. Koncepce palubní stíhačky vždy povážlivě zaostávala ve svém rozvoji narozdíl od pozemní verze. V USA a Japonsku zahájili základní práce v tomto směru mnohem dříve, spočítali si, že rozvoj tohoto typu letadla bude v nejbližších spojený s výměnou dvouplošníků, které převládaly v té době na palubách letadlových lodí za jednoplošníky. Ale USA a Japonsko měli bohaté zkušenosti s vytvářením a využitím palubního letectva, které Německo nemělo. Firma Arado byla pověřena úkolem vytvořit stíhačku pro letadlovou loď Graf Zeppelin, jelikož neměla žádné zkušenosti s touto činností tak šla cestou vytvoření klasického dvouplošníku.
Poslední německý stíhací dvouplošník Ar 197 mělo málo společné s předchozími pracemi firmy, třebaže jeho konstrukce byla blízká pozemnímu Ar 68. Shoda mezi dvěma stíhačkami se vysvětlovala konstrukční zvláštností, která charakterizovala letadla firmy Arado v té době. Ar 197 představoval konstrukci jedenapůlplošníku s posunutým vrchním křídlem celokovové konstrukce. Křídla byla dvouramenná s kovovým potahem a vzpěrami ve tvaru písmene N. Trup letadla byl svařený z ocelových trubek, nosová část letadla byla potažená plechy z lehké slitiny a zadní část letadla za kabinou byla potažena plátnem. Ojedinělý byl v té době posuvný překryt kabiny.
Ar 197 V1 (D-ITSE) poprvé vzlétlo na začátku roku 1937 ve Warnemünde a bylo vybavené dvanáctiválcovým kapalinou chlazeným motorem Daimler Benz DB 600A o výkonu 910 koní ve výšce 4 000 m a třílistou vrtulí s měnitelným úhlem náběhu. První zkušební letadlo nemělo výzbroj a ani vybavení pro přistání na letadlové lodi. Druhé zkušební Ar 197 V2 (D-IVLE) se lišilo od svého předchůdce devítiválcovým hvězdicovým motorem BMW 132 o výkonu 815 koní, přistávacím hákem a vyztužením pro katapult. Záměna motoru se vysvětlovala malou prioritou programu Ar 197, obecně Luftwaffe počítala s vytvořením speciálního palubního stíhače předčasně. Nicméně byla dokončena montáž třetího Ar 197 V3, který se připojil k V2 v Travemünde na konci léta roku 1937.
Ar 197 V3 byl vyrobený jako prototyp pro sériovou výrobu a byl vybavený motorem BMW 132Dc o výkonu 800 koní při vzletu. Letadlo mělo již plnou výzbroj a mohlo nést přídavnou nádrž nebo aparaturu na výrobu kouřové clony. Prázdná a vzletová váha narostla z 1 210 a 1 630 kg u Ar 197 V2 na 1 237 a 1 667 kg u Ar 197 V3. Vlastnosti obou strojů byly celkem stejné, kromě malého snížení rychlosti a doletu.
Výzbroj se skládala z páru synchronizovaných kulometů MG 17 s 500 náboji na zbraň a dvěma křídelními kanóny MG FF ráže 20 mm se 60 náboji na zbraň. Pod spodní křídlo bylo možné podvěsit čtyři 50 kg bomby SC-50. Byla také realizována úprava podvozku aby se případě krajní potřeby daly odstřelit podvozkové nohy.
Před koncem roku 1937 se RLM seznámilo s pracemi na palubním stíhacím jednoplošníku, a protože bylo jasné, že v nejbližších dvou letech první letadlová loď nevstoupí do služby, bylo firmě Arado uloženo zastavit práce na tomto typu.