Savoia Marchetti SM-92
Savoia Marchetti SM-92
| Motor | : | dva řadové kapalinou chlazené dvanáctiválce Alfa Romeo RA-1050 RC.58 Tifone (DB 605A-1) o výkonu 1 475 hp |
| Rozpětí | : | 18,55 m |
| Délka | : | 13,70 m |
| Výška | : | 4,15 m |
| Nosná plocha | : | 38,52 m² |
| Hmotnost | : | 6 250 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 8 760 kg |
| Max.rychlost | : | 615 km/h |
| Výzbroj | : | tři kanóny Mauser MG 151/20 ráže 20 mm a pět kulometů Breda-SAFAT ráže 12,7 mm |
| Dolet | : | 2 000 km |
| Dostup | : | 12 000 m |
| Posádka | : | 2 |
Postaven byl jediný prototyp tohoto typu.
V březnu 1944 byla všeobecná situace v Itálii dosti složitá. Od jihu se probojovávaly spojenecké armády proti tvrdému odporu německých vojsk. Řím byl již od června obsazen Spojenci, ale na severu země nastolilo Německo tvrdý, až okupační režim. Benito Musollini byl sice oficiálně i nadále, dučem země, ale jeho Republica Sociale s hlavním městem v lázních Salo na břehu jezera Garda byla už jen hračkou v německých rukou. Italští partyzáni byli stále bojově aktivnější a na druhé straně zoufale bojovala stále menší hrstka zarytých fašistů. Převahu ve vzduchu si drželo spojenecké letectvo, třebaže Luftwaffe ještě představovala značnou sílu. Také italské letectvo ještě existovalo. Na jihu se už dalo k dispozici Spojencům, na severu projevovalo aktivitu letectvo fašistické s podivným výsostným znakem v podobě poštovní známky s trikolorou, nalepené na trupu. Letecký průmysl na severu ještě pracoval, ale trpěl nedostatkem surovin a byl neustále bombardován.
V této nepřehledné situaci nebylo překvapením, co se přihodilo 18.března 1944. V oblasti Vergiate ve Varese letěl dvoutrupý rychlý letoun, sám bez doprovodu. To bylo něco pro pilota italského stíhacího Macchi C.205V Veltro. Vrhl se na osamělý Lightning, který nejevil známky odporu, a hbitě jej sestřelil. Stroji se jen s námahou podařilo přistát na letišti Lonate Pozzolo. Lze si dobře představit, jaké pochvaly se dostalo onomu stíhači, když vyšlo najevo, že nesestřelil americký P-38, ale vlastní italský prototyp SM.92, procházející právě letovými zkouškami. Ještě že za řízením seděl zkušený tovární pilot mjr. Aido Moggi se svým mechanikem Carlo Balzarinim. Dokázali stroj dovést na zem s minimem poškození.
SM.92 byl mezi posledními typy továrny SIAI-Marchetti, známé spíše jako Savoia-Marchetti, které vznikly za války. Byl postaven se snahou koncentrovat maximálně palebnou sílu většího počtu kanónů a velkorážných kulometů pro boj se spojeneckými bombardéry. Dvoumotorové řešení bylo v takovém případě nejvhodnější. Z aerodynamických důvodů lákalo i použití nevelké přední trupové gondoly a dvou dlouhých nosníků ocasních ploch, vybíhajících z motorových gondol.
Výsledek této filozofie byl prototyp SM.91 (MM530), zalétaný 11.března 1943 Moggim. Měl dva německé motory Daimler-Benz DB 605A po 1084 kW (1475 k), celokovovou konstrukci a byl na rozdíl od Lightningu dvoumístný. Nesl tři kanóny Mauser MG 151/20 v přídi trupové gondoly a dva další těsně u gondoly v křídle, každý kanón měl po 300 nábojích. Zkoušky probíhaly v továrně, pak v Guidonii ve zkušebním středisku, 12.října 1943 přelétl německý pilot SM.91 do Německa, kde po něm mizí stopy. Ještě 10.července 1944 mohl být zalétán druhý SM.91, ale ten byl zničen americkým náletem na letišti Vergiate v prosinci 1944.
Šéf firmy a šéfkonstruktér Alessandro Marchetti však nebyl s SM.91 spokojen. Byl to příliš těžký letoun, navíc bez obrany dozadu. Nalezlo se lepší řešení, odpadla trupová gondola, kabina osádky se přemístila do levého trupu a rozpětí a nosná plocha se úměrně tomu zmenšily. I plocha celkového příčného průřezu stroje byla menší. Protože značná část dílů byla převzata od SM.91, mohl být prototyp MM531 zalétán již 12.listopadu 1943. Zkoušek, které přirozeně probíhaly pod německým dohledem, se jako pilot zúčastnil mjr. Moggi.
Nový SM.92 měl rovněž dosti účinnou výzbroj. Ve výstupku pod centroplánem nesl dva pevné kanóny MG 151/20 a stejnou zbraň měl i v ose vrtule pravého motoru. Nad tímto motorem spočívaly i dva synchronizované kulomety Breda-SAFAT 12,7 mm, takže větší hmotnost levého trupu s kabinou se částečně vyrovnávala. Jeho motor totiž nesl pouze kulomet 12,7 mm v ose vrtule. Druhý člen osádky ovládal dálkově kulomet 12,7 mm, umístěný v kapkovitém výstupku uprostřed vodorovné ocasní plochy. Toto zařízení však bylo u MM531 nahrazeno jen maketou.
Letové zkoušky probíhaly celkem uspokojivě, stroj však nesl již německé výsostné znaky. Po březnovém sestřelu se prototyp opravoval a začal opět létat v červenci. Prosincový nálet na Vergiate znamenal i jeho konec. V té době měl nalétáno 21 hodin.
Souběžně s SM.92 a v celkem shodné koncepci se vyvíjely i dva další těžké stíhací letouny, a to Reggiane Re.2005 a Caproni-Bergamaschi Ca.380 Corsaro. Zůstaly nedokončeny.