Macchi MC.202 Folgore
Macchi MC.202 Folgore
| Motor | : | řadový motor Alfa Romeo AR.1000 RC-41-1 Monsone o výkonu 865 kW |
| Rozpětí | : | 10,58 m |
| Délka | : | 8,85 m |
| Výška | : | 3,04 m |
| Nosná plocha | : | 16,80 m² |
| Hmotnost | : | 2 515 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 2 937 kg |
| Max.rychlost | : | 595 km/h |
| Výzbroj | : | dva kulomety ráže 12,70 mm a dva kulomety ráže 7,70 mm |
| Dolet | : | 760 km |
| Dostup | : | 11 500 m |
| Posádka | : | 1 |
Přechod od hvězdicových motorů k řadovým, nejčastěji německého původu, s vyšším výkonem a aerodynamicky výhodnějším kapotováním, vedl v Itálii ke vzniku celé řady nových stíhacích letadel. Z letadla typu MC.200 vznikl typ MC.202 Folgore, v srpnu 1940 jeden z nejlepších stíhacích letounů. Drobná aerodynamická vylepšení, silnější motor a mohutnější výzbroj pak udělal z typu MC.205 jednu z nejlepších italských stíhaček. Bohužel pro Itálii jich bylo vyrobeno jen 262 kusů ...
Je známou pravdou, že italské konstrukce stíhacích letadel zpočátku přes kvalitní drak a dobré výkony trpěly především slabými pohonnými jednotkami, jejichž vývoj Itálie před válkou zanedbala. Ministerstvo letectví proto muselo náhradu hledat v zahraničí - v Německu. Dohodlo licenční stavbu osvědčeného motoru Daimler-Benz DB 601, později i DB 605 a DB 603. Ale licenčních motorů i dovezených originálů byl vždy nedostatek, a tak nové, byť zdařilé typy byly produkovány relativně v nevelkých sériích (poměřováno např. počty Messerschmittů Bf 109).
Kvalitní drak typu MC.200 Saetta také prošel adaptací na novou pohonnou jednotku, a dal tak vzniknout nové elegantní stíhačce MC.202 Folgore. Letoun MC.202 Folgore byl poháněn buď motorem DB 601 A-1, nebo licencí DB 601A továrny Alfa Romeo - RA.1000 RC-41 Monsonie. Letoun byl vybaven zatahovacím podvozkem a zatahovacím zadním kolečkem. MC.202 byl zalétán v srpnu 1940 a v listopadu příštího roku již Folgore operoval v severní Africe a ve Středomoří. Tento typ, byl-li odhodlaně pilotován, představoval nebezpečného protivníka všech spojeneckých letadel. Zřetelný nárůst výkonu vedl k výrobě 11 sérií, v celkovém počtu 1100 letadel Folgore s importovanými nebo licenčně postavenými motory.
Pozdější letadla měla zesílenou výzbroj o dva lehké kulomety v nosných plochách. Hlavní verzi doplnily malé série verzí MC.202 AS, vhodné pro tropické oblasti a verze MC.202 CB, která mohla být použita buď jako stíhací bombardér s celkovým bombovým nákladem 320 kg, nebo jako doprovodná stíhačka s dlouhým doletem. Verze MC.202 D měla pokusně namontovaný chladič ve spodní příďové části trupu. Neustále však narůstalo nebezpečí bombardovacích útoků na samotnou Itálii a bylo potřeba ještě výkonnější stíhačky.