Nacistická továrna na smrt - Osvětim (Auschwitz)
OSVĚTIM V DATECH
| 14.června 1940 | - | do Osvětimi přijel první transport polských politických vězňů |
|---|---|---|
| 3. září 1941 | - | první oběti plynových komor, cyklonem B byli zabiti sovětští váleční zajatci |
| leden 1942 | - | byly přidány další čtyři velké plynové komory |
| Březen - červen 1943 | - | do provozu byla v Osvětimi - Březince uvedena další čtyři krematoria |
| leden 1945 | - | Němci opouštějí tábor, mnoho vězňů zabijejí ještě v táboře, 58 tisíc dalších nutí k odchodu, pochod smrti většina vězňů nepřežije |
| 27. ledna 1945 | - | do tábora vstupuje Rudá armáda, osvobozuje zbývajících sedm tisíc zbídačených vězňů |
Koncentrační tábor v polské Osvětimi letecký snímek. (23. srpna 1944)
Pro slezskou Osvětim se vžilo označení továrna na smrt. V ní nenávratně zmizelo přes milion lidí, převážně Židů, ale také Poláků či Romů.
Při vyslovení jména polského města Osvětim běhá mráz po zádech. Před očima se objeví nekonečné řady baráků pro vězně, komíny, z nichž k nebi stoupá nasládlý kouř. Osvětim je také symbol totálního ponížení, odebrání veškerých práv a okradení o poslední, co zbídačelým vězňům zbylo.
Obejít největší osvětimský tábor trvá hodiny. Je to krušná a těžko uvěřitelná cesta. Jde o největší nacistický vyhlazovací tábor, rozkládá se na patnácti čtverečních kilometrech. S jeho výstavbou začali nacisté v červnu 1940 a původně byl určen pro polské politické vězně. Další rok se tábor rozrostl o Osvětim II, Birkenau. Tedy nejstrašnější místo pro masové vraždění vězňů. Téměř každý den sem tři roky přijížděly z celé Evropy vlaky a v nich lidé odsouzení na smrt. Málokdo si blížící se hrůzu dokázal předem představit.
Dlouhou a namáhavou cestu řada lidí nepřežila. Ti, kteří se ukázali fyzicky zdatní, byli posláni na otrocké práce. Ostatní, většinou staří lidé, nemocní a děti rovnou na smrt do plynových komor.
Bylo možné zastavit vraždění dříve?
Nad zcela jednoznačnou historií Osvětimi se vznáší dosud nezodpovězená a nepříjemná otázka: proč Spojenci koncentrační tábor nebombardovali, ačkoli věděli o tamních zvěrstvech. Už v létě 1944 se díky několika uprchlým vězňům podařilo získat detailní popis systematického vraždění, přesto byl tábor osvobozen až o půl roku později, v lednu 1945. Mezitím životy dalších tisíců lidí "vylétly osvětimskými komíny".
Řada lidí a také bývalých vězňů dodnes Spojencům vyčítá, že nezasáhli. Na to, zda by byl letecký útok na podporu povstání vězňů úspěšný, neexistuje jednoznačná odpověď. Nicméně britské letecké záběry pořízené během války dokládají, že spojenecké letectvo mohlo Osvětim zasáhnout.
Nakonec svoboda pro zbylých sedm tisíc podvyživených a nemocných vězňů přišla až 27. ledna 1945 spolu s Rudou armádou. Ještě před příjezdem vojáků však nacisté část tábora zbořili a 58 tisíc lidí donutili vyrazit na pochod smrti na západ. Ti, kdo v nelidských podmínkách pochod nevydrželi a upadli, byli zastřeleni. Cestu tak nepřežilo patnáct tisíc lidí.