Marcel Lefevre
| Narozen | 17.března 1918 | |
| Místo | Andelys | |
| Hodnost | staršij lejtěnant | |
| Kampaně | Francie, Velká Británie, SSSR | |
| Sestřely celkem | 11 | |
| Úmrtí | 5.června 1944 |
Narodil se 17.března 1918 ve městě Andelys v rodině dělníka. Dokončil střední školu. Během roku 1937 získal pilotní průkaz v aeroklubu Etrépagny. V roce 1938 byl odveden do francouzské armády kde byl přiřazen k letectvu, kde ještě tentýž rok získal pilotní průkaz vojenského pilota. Poté byl jako nováček poslán do Salon de Provence, kde byl přiřazen ke stíhací skupině II/3 Dauphiné.
Od roku 1940 bojoval na nebi Francie proti německé Luftwaffe. Po demobilizaci 1.ledna 1941, uvažoval jestli má jít do civilu nebo jít bojovat do Sýrie proti angličanům. Nesnesitelné podmínky v okupované Francii ho přivedli do Alžírska, kde nastoupil v Oranu ke stíhací skupině I/3 Corse, od dubna roku 1941 zde létal s Albertem Durandem a Marcelem Albertem. S nimi poté 14.října 1941 ulétl do Gibraltaru. Po tomto útěku byl ve své vlasti v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. V prosinci roku 1941 se přidal v Anglii ke Svobodným Francouzům, poté byl odvelený k britské squadroně, která chránila Londýn. Později se účastnil příležitostně misí nad kanálem La Manche a nad okupovanou Francií.
Na konci listopadu roku 1942 spolu s ostatními dobrovolníky odcestoval do Sovětského svazu, 29.listopadu dorazil do města Ivanovo, kde se počínala formovat stíhací letka Normandie. V zimě 1942 - 1943 si francouzští letci a mechanici osvojili stíhačku Jak 1. 22.března 1943 letka odletěla na frontu, kde přibyla do sestavy 204.bombardovací letecké divize (1.vzdušné armády Západního frontu). Při prvních bojových letech prokázal Lefevre obětavost, vyjimečnou kuráž a odvahu. Od dubna roku 1943 letka bojovala v sestavě 303.stíhací letecké divize.
V zimě 1943 až 1944 byla Normandie odvelena do týlu, kde byla přeformována na pluk. K přeformování docházelo v Tule, staršij lejtěnant Lefevre zde vedl francouzské letce, kteří přibyli z Anglie a Severní Afriky a přeškolovali se na stíhačky Jak 9 a úspěšně se mu podařilo plnit tento úkol. Za bojové zásluhy a předvedené letecké mistrovství byl jmenován velitelem 3 letky Cherbourg.
Na jaře roku 1944 se pluk Normandie opět dostal do sestavy 303.stíhací letecké divize (1.vzdušné armády, 1.běloruského frontu). Lefevrova letka byla nejlepší u pluku. Letci letky prováděly samé zodpovědné zadání vedení: doprovázely a chránili ve vzduchu sovětské bombardéry a bitevní letadla, blokovali nepřátelská letiště a chránili svoje letiště. Lefevre uskutečnil 105 bojových vzletů, zůčastnil se 30 vzdušných bojů, v nichž sestřelil 11 letadel nepřítele a další tři ve spolupráci.
28.května 1944 byla Lefevrova stíhačka ve vzdušném boji vážně poškozena a on sám byl raněn. S hořícím letounem přeletěl frontu a přistál na svém letišti, ale utrpěl při tomto letu vážné popáleniny (těžce byl popálený v obličeji, na rukou a na stehnech). Dostal se do nemocnice v Moskvě, kde sovětští vojenští lékaři dělali všechno možné, aby zachránili život statečnému francouzskému letci. Ale nehledě na veškeré úsilí lékařů, Marcel Lefevre podlehl 5.června 1944 utrženým zraněním a spáleninám. Do jeho posledního vydechnutí s ním byla kapitán Delfino. Pohřbený byl v Moskvě u památníku Napoleonových vojáků.
Nařízením Prezidia Nejvyššího Sovětu SSSR byl 4.června 1945 za statečnost, hrdinství a vojenskou chrabrost, projevenou v boji s německým fašistickým okupantem státnímu příslušníku Francouzské republiky staršímu lejtěnantovi Marcelu Lefevrovi im memoriam udělen titul Hrdiny Sovětského svazu, řád Lenina a medaile Zlatá hvězda.
Vyznamenán byl řádem Lenina, řádem Rudého praporu, řádem Vlastenecké války 2.stupně, řád Suvorova, Croix de la Libération, Croix de Guerre, Légion d'honneur, řádem Drapeau Rouge, řádem Guerre pour la Patrie.
Rozkazem ministra obrany SSSR staršij lejtěnant Marcel Lefevre na věky zařazen do seznamů sovětského leteckého pluku.
18.února 1953 se Rusové setkali s francouzskými vojenskými úřady v Západním Berlíně a předali jim Lefevrovi ostatky, které byli za pomoci několika jeho kamarádů z pluku Normandie-Němen repatriovány do vlasti. Ještě v únoru roku 1953 byly jeho ostatky převezeny do Normandie, kde byly uloženy na hřbitově v Andelys do hrobu k jeho rodičům.