Breguet Bre-730
Breguet Bre-730
| Motor | : | čtyři dvouhvězdicové vzduchem chlazené čtrnáctiválce Gnome-Rhône 14N-44/45 o výkonu 1 120 hp |
| Rozpětí | : | 40,36 m |
| Délka | : | 24,38 m |
| Výška | : | 8,60 m |
| Nosná plocha | : | 172,00 m² |
| Hmotnost | : | 16 115 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 28 525 kg |
| Max.rychlost | : | 330 km/h |
| Výzbroj | : | dva pohyblivé kanóny ráže 25 mm a dva dvojkulomety Darne ráže 7,5 mm a jeden kulomet Darne ráže 7,5 mm |
| Nosnost | : | čtyři pumy o celkové váze 800 kg |
| Dolet | : | 6 920 km |
| Dostup | : | 6 000 m |
| Posádka | : | 6 až 10 |
Celkem byl postaven jeden prototyp Bre-730 a dva sériové hydroplány Bre-730 a dva sériové hydroplány Bre-731.
Velký létací člun Breguet Bre-730 patří k velmi početné skupině moderních letadel, jejichž vývoj zadaly francouzské ozbrojené složky ve druhé polovině třicátých let. Snaha po modernizaci početně silného, leč technicky zastaralého francouzského letectva dala sice pozoruhodné plody, avšak pomalé tempo vývoje a především obtíže znárodněného průmyslu a morální a politický rozklad špiček francouzské společnosti zabránily jejich účinnému rozšíření a nasazení.
10.května 1935 zadala francouzská admiralita propozice na vývoj Hydroavion de croisière (křižníkový dálkový průzkumný létající člun). Na soutěž odpověděly projekty čtyř firem, z nichž největší naději měl návrh Breguet Bre-710 s křídlem lomeným do Mas hmotností 20 tun. V prosinci 1935 admiralita podmínky změnila, požadovala ještě větší tonáž 23 tun. Breguet reagoval rychle, zvětšil rozměry původního projektu, zjednodušil tvar křídla a návrh předložil jako typ Bre-730. Admiralita jej zadala k realizaci a již v říjnu 1936 se začalo pracovat na prvním prototypu.
Bre-730 představoval desetimístný, mimořádně robustní létací člun s trupem vysokým 4,7 m a v užitkové části širokým 3,4 m. To byly rozměry dosud ve Francii nevídané. Mnohé detaily byly zcela neobvyklé, dva vyrovnávací plováky se zaprofilovanými vzpěrami ve tvaru vysokých pylonů. Ze středu zasklení pilotního prostoru vybíhala kupředu do přídě úzká prosklená chodbička, vedoucí ke stanovišti pozorovatele/bombometčíka, jeho zaměřovači přístroj instalovali do jakéhosi arkýře přečnívajícího příď trupu.
Létací člun Bre-730 měl být soběstačným v obraně proti eventuálnímu napadení ze vzduchu. Na hřbetě trupu se počítalo s jedním nebo dvěma střelišti s pohyblivým kanónem ráže 25 mm. Na každém boku trupu měla být dvě střeliště s pohyblivými kulomety Darne ráže 7,5 mm a pátý kulomet měl střílet štěrbinou pod zádí za posledním stupněm kýlu. Počítalo se se čtyřmi pumami po 200 kg, avšak nepochopitelné je, že při rozměrech stroje se pro ně nenalezlo místo uvnitř, měly viset pod křídlem. Nezvyklost tvarů dokreslovaly ještě ocasní plochy, z nichž vodorovná ležela na vrcholu široké kýlovky, vytažené ze zádě trupu. Vlastní svislé plochy s kormidly byly dvojité.
Čtyři velké čtrnáctiválce Gnome-Rhône po 742 kW (1010 k) poháněly třílisté automatické vrtule Ratier o průměru 3,6 m. Motory byly střídavě ve verzi 14N-2 pravotočivé a 14N-3 levotočivé. V křídle stroj nesl 18 450 l paliva a 1 200 l oleje. V náběžné hraně křídla byl průlezný tunel, jímž se mohl mechanik dostat až za motory.
Trup se stavěl spolu s ocasními plochami a plováky v závodě La Havre, zatímco křídlo smontovali ve Villacoublay. Prototyp Bre-730-01 vzlétl z hladiny Seiny 4.dubna 1938 a vedl si celkem úspěšně. Pak jej přelétli do Cherbourgu, kde se však 16.srpna 1938 těžce poškodil, když pilot přistál na příliš mělkou vodu. Zahynuli přitom dva členové osádky. Počátkem roku 1939 dostala továrna objednávku na tři sériové kusy a v září se zakázka rozšířila na neomezenou výrobu. Tíživá situace ve francouzském leteckém průmyslu však vedla na jaře 1940 k omezení produkce na čtyři kusy. Stavěly se v závodech Latécoère v Montaudranu u Toulouse, které patřily do skupiny SNCAM.
V okamžiku francouzské kapitulace 25.června 1940 se blížily k dokončení, ale práce se obnovily až v roce 1941 podle objednávky vlády ve Vichy. V roce 1942 sestavili křídlo prototypu s novým trupem a tak vznikl Bre-730 No.1 s motory Gnome-Rhône 14N-44/45 po 823 kW (1120 k), avšak bez výzbroje. Německá okupace zbytku Francie v listopadu 1942 zabránila zkouškám v Berre, ale na stavbě sériových strojů se pokračovalo. Z jedenácti kusů rozpracovaných v Montaudranu přežily spojenecký nálet 6.dubnu 1944 tři. Němci sice v Berre při ústupu mnoho zničili, ale Bre-730 No.1 zůstal, takže mohl začít zkoušky v prosinci 1944. V únoru 1945 jej převzala francouzská flotila 9FTr a pokřtila „Vega“. Zbylé tři stroje dokončili v Biscarosse. Bre-730 No.2 vzlétl 14.června 1946. Další dva stroje překonstruovali v příďové části, přeznačili Bre-731 a opatřili motory 14R-24/25 po 1168 kW (1590 k). Všechny tři dostaly jména. Bre-730 No.2 „Sirius“, Bre-731 No.1 „Altair“ a No.2 „Bellatrix“. Krátkou dobu je používala eskadra 33S. „Vega“ létala na dálkových spojích a v prosinci 1948 havarovala v severní Africe, „Sirius“ v červnu 1951 v Maroku. „Altair“ přestal působit na vojenské lince Toulon - Dakar v roce 1950, „Bellatrix“ v roce 1954, zrušili jej v roce 1956.