Vasilij Ivanovič Čujkov
| Narozen | 19.únor 1900 | |
| Místo | Serebrjanyje Prudy | |
| Hodnost | maršál Sovětského Svazu | |
| Kampaně | SSSR, | |
| Úmrtí | 18.březen 1982 |
Narodil se 12.února 1900 ve vesnici Serebrjanyje Prudy nacházející se nyní v Moskevském kraji v rodině rolníka. Členem KPSS byl od roku 1919. Dokončil čtyři třídy církevní školy a ve dvanácti letech odešel pracovat do Petrohradu, kde se stal učedníkem sedlářského mistra. V roce 1917 sloužil jako plavčík na skupině minonosek v Krondstadtu. V roce 1918 se stal posluchačem prvních Moskevských vojensko-instruktorských kurzů RKKA v Moskvě, účastnil se potlačení vzpoury levičáckých eserů. Během občanské války se v 19 letech stal velitelem pluku, bojoval v Jižním, Východním a Západním frontu, během bojů byl vyznamenán dvěma řády Rudého praporu, zlatými hodinkami se jménem a zlatou zbraní. V roce 1925 dokončil vojenskou akademii nesoucí jméno M.V. Frunze, v roce 1927 dokončil její východní fakultu, poté byl odvelen jako vojenský rada do Číny. V letech 1929 až 1932 byl jmenován náčelníkem útvaru štábu Zvláštní Rudé Dálněvýchodní armády V.K. Bjuchera. Od roku 1932 byl náčelníkem kursů zdokonalování, poté velel brigádě, sboru, skupině vojsk, 9.armádě s níž se účastnil osvobození Západního Běloruska v roce 1939 a v sovětsko-finské válce v letech 1939 až 1940. V letech 1940 - 1942 byl jako vojenský přidělenec v Číně.
Velké Vlastenecké války se účastnil od května roku 1942 jako velitel 1.rezervní armády (od července 64.armáda) a poté operativní skupiny 64.armády. Od září 1942 velel 62.armádě, která se proslavila heroickou obranou Stalingradu. V dubnu 1943 až květnu 1945 velel 8.gardové armádě, jež s úspěchem působila v Izjum-Barvenkovské a Donbasské operaci, v bojích za Dněprem, v Nikopolsko-Krivorožské, Berezněgovato-Sněgirevské, Oděsské, Běloruské, Varšavsko-Poznaňské a Berlínské operaci.
Vyznamenán byl devíti řády Lenina, řádem Říjnové revoluce, čtyřmi řády Rudého praporu (2 v Občanské válce), třemi řády Suvorova 1.stupně, řádem Rudé hvězdy, čestným pojmenováním zbraně a mnoha cizími řády.
První titul Hrdiny Sovětského Svazu s předáním řádu Lenina a medailí Zlatá hvězda (№1958) byl Vasiliji Ivanoviči Čujkovi udělen 19.března 1944 za hrdinství a statečnost, projevené v bojích za Stalingrad.
Druhá medaile Zlatá hvězda (№5208) byla Vasiliji Ivanoviči Čujkovi udělena 6.dubna 1945 za hrdinství a statečnost projevenou při dobývání Berlína.
Po válce působil jako vrchní velitel sovětských vojsk v Německu. Od května 1953 velel vojskům Kyjevského vojenského okruhu. V roce 1955 byl generálu armády V.I. Čujkovi propůjčena nejvyšší vojenská hodnost - maršál Sovětského Svazu. Od roku 1960 působil jako vrchní velitel pozemních vojsk a zástupce ministra obrany. V letech 1964 až 1972 byl náčelníkem civilní obrany SSSR. Od roku 1972 působil ve skupině generálních inspektorů ministerstva obrany SSSR.
Od roku 1952 byl V.I. Čujkov kandidátem na členství v CK KPSS. Na XXII, XXIII a XXIV sjezdu KPSS byl zvolen členem CK KPSS. Poslancem Vrchního sovětu SSSR byl osm volebních období. Byl autorem několika knih, například Načalo puti (Начало пути), 180 dněj v ogně sraženij (180 дней в огне сражений), Becprimepnyj podvig (Беспримерный подвиг), Gvardějcy Stalingrada idut na zapad (Гвардейцы Сталинграда идут на запад), Koněc tretjego rejcha (Конец третьего рейха).
Zemřel 18.března 1982. V souladu se závětí byl pohřben ve městě hrdinovi Volgogradu na Mamajevské mohyle u podstavce monumentu Matka vlast. Na Čujkovově hrobu leží skoro pořád čerstvé květiny.