Vasilij Grigorjevič Zajcev
| Narozen | 23.března 1915 |
| Místo | Elino |
| Hodnost | kapitán |
| Kampaně | SSSR |
| Zásahy | 242 |
| Úmrtí | 15.prosince 1991 |
Narodil se 23.března 1915 ve vesnici Elino (nyní Agapovský okres Čeljabinského kraje) v rodině rolníka. Členem VKP(b)KPSS byl od roku 1943. Dokončil stavební průmyslovku ve městě Magnitogorsk. Od roku 1936 byl ve Vojenské námořní flotile. Dokončil Vojenskou hospodářskou školu. Válka zastihla V.G. Zajceva ve funkci náčelníka finančního oddělení v Tichomořském loďstvu v zálivu Preobražene.
Na frontě Velké Vlastenecké války byl od září roku 1942. Odstřelovačskou puštu dostal z rukou velitele 1047.pluku Meteleva, měsíc na to dostal medail Za odvahu. Do té doby Zajcev stihl zastřelit 32 němců. V odbdobí od 10.listopadu do 17.prosince 1942 v bojích o Stalingrad zastřelil 225 vojáků a důstojníků, mezi nimi i 11 odstřelovačů. V přední linii učil odstřelovačskému umění řadové vojáky a důstojníky, připravil takto 28 odstřelovačů. V lednu roku 1943 byl Vasilij Zajcev těžce zraněn. Zrak mu zachránil profesor Filatov v moskevské nemocnici.
Nařízením Prezidia Nejvyššího Sovětu SSSR byl 22.února 1943 Vasiliji Grigorjeviči Zajcevovi udělen titul Hrdiny Sovětského svazu, předán řád Lenina a medaile Zlatá hvězda (№801).
Pro medaile a titul Hrdiny Sovětského svazu si byl Zajcev v Moskvě a po jejich obdržení se vrátil na frontu. Válku skončil na Dněstru v hodnosti kapitána. Ve válečných letech napsal Zajcev dvě učebnice pro odstřelovače, ale také objevil použitelný způsob odstřelovacího lovu v podobě šestice - kdy jednu oblast boje pokrývaly palbou tři páry odstřelovačů (střelec a hledač).
Po válce byl demobilizován. Pracoval jako ředitel Kijevského strojírenského závodu. Zemřel 15.prosince 1991. Byl pohřbený v Kijevě na Lukjanovském vojenském hřbitově, třebaže jeho posledním přáním bylo pohřbení ve stalingradské zemi, jíž on bránil.
31.ledna 2006 byly ostatky Valerije Zajceva převezeny do Volgogradu a slavnostně pohřbeny na Mamajevské mohyle.
Vyznamenán byl řádem Lenina, dvěma řády Rudého praporu, řádem Vlastenecké války 1.stupně a mnoha dalšími medailemi. Byl také poctěn titulem Čestný občan města hrdiny Volgogradu.
Jméno hrdiny nese motorová loď plavící se po Dněpru. Byly o něm také natočené dva filmy Andělé smrti v roce 1992, režisérem byl J.N. Ozerov a hlavním představitelem byl Fjodor Bondarčuk a Nepřitel před Branami v roce 2001.