Poslední let admirála Jamamota operace Vengeance
Večer 17.dubna 1943 velení americké 13. letecké armády dostalo přednostní rychlé hlášení z Washingtonu. Námořní rozvědka zachytila a dekódovala informace o tom, že následující den ráno japonský admirál Isoroku Jamamoto uskuteční přelet z Rabaulu do Bugenvillu v rámci inspekce japonských vojenských základen na Šalamounových ostrovech. Tato inspekce ho přivedla do krajního doletu amerických stíhaček P 38 Lightning majících základnu na ostrově Guadalcanal.
Modrý formulář telegramu nejvyššího utajení obsahoval rozkaz: „Pro odstranění admirála Jamamota musíte nasadit všechny možné síly“. V Americe byl Isoroku Jamamoto pokládaný za člověka, který vymyslel a uskutečnil nenadálý útok na Pearl Harbor. Ztráty amerického loďstva se ukázaly po tomto náletu na tichomořskou základnu jako obrovské. Tento den se stal nesmytelnou černou skvrnou v dějinách amerických ozbrojených sil. Jako znak osobních zásluh admirál Jamamoto obdržel osobní pozdrav od císaře Hirohita a americká speciální služba se zvláštní bedlivostí vybírala takové momenty pro budoucí plánování. Za jeden a půl roku války se admirál dokázal stát nejnebezpečnějším protivníkem pro anglo-američany v Tichomoří. Dokonce odpřisáhl, že: „bude diktovat poměry ve světě z Bílého Domu“. Když se objevila možnost zúčtovat s Jamamotem, američané se jí s radostí chopili.
Ironií osudu sám admirál pomohl svojí záhubě. Vychovaný v přísných samurajských tradicích byl neobyčejně dochvilný. Jamamoto se neuměl opozdit a tato vlastnost s ním sehrála špatný žert.
Velení vojenského letectva na Guadalcanalu vybralo pro splnění zvláštního poslání dva schopné letecké důstojníky, majora Johna V. Mitchella, který do té doby sestřelil osm japonských letadel velel skupině ochranných stíhaček a kapitána Thomas G. Lamphiera (šest sestřelů na kontě) vedl údernou skupinu. Měli spolu nalétané stovky hodin a navzájem si dobře rozuměli.
Dostali neobvyklé zadání, Mitchell a Lamphier okamžitě začali na zpracovávání plánu následujícího úderu, do odletu jim zbývalo pouhých 12 hodin. Konzultující námořní důstojníci navrhovali odstranit Jamamota v okamžiku kdy přijede na základnu ponorek v Shortland Harboru. Letci odmítli tuto variantu, protože nebyla jistota úspěchu, kouř z ostatních lodí mohl zahalit přístav. Přijmuli tradiční řešení, zaútočit na letadlo admirála Jamamota při letu k Bugenvillu. Tento plán měl i zápornou stránku. Brali v úvahu trasu letu a nízkou výšku ve které museli letět a tak pro misi připadaly jen stíhačky P 38 Lightning se jejich maximálním poloměrem doletu. Malá výška byla zvolena za účelem zamezení předčasného odhalení japonským radiolokátorem. Na organizaci úderu a samotný boj zůstalo všeho všudy pouhých 10 minut, ale bylo ještě třeba najít malý Jamamotův letoun na obloze stovky kilometrů od místa jejich vzletu.
Mitchell a Lamphier předpokládali, že ochranné stíhačky budou obklopovat ve velkém počtu, počítali se stovkami Zer. Rozumělo se, že toto hodnocení počtu bylo přehnané, protože japonci po řadě porážek už neměli takový počet strojů v této oblasti. Stav amerických důstojníků vystihovala náruživost lovců, úzkostlivé čekání a chápání hrdosti za to, že byli právě oni vybráni na tak odpovědný úkol.
Na přepad byly poslány všechny opravené P 38, které se nacházely na letecké základně, celkem to bylo 18 strojů. Čtveřici útočníků vedl kapitán Lamphier a zbylých 14 stíhačů včele s Mitchellem bylo určených k odrážení útoků doprovodných stíhaček. Vzlet skupiny byl určený na 7:25, 5 minut na vybudování formace z párů letadel. Let do prostoru Bugenville byl spočítaný na 2 hodiny. Na celou cestu byla určena výška letu pouhých 10 metrů nad mořem a rychlost 380 km/h. Po příletu na místo určení se předpokládalo rychle nabrat výšku 3 100 m a 6 000 m tu měl určenou ochranný doprovod. Útok na Jamamotův letoun byl naplánovaný z východu ze sluneční strany. Zničte ho za každou cenu! Vyjděte z boje a vraťte se zpět, kdo budete naživu…. Takový byl rozkaz.
Každý pilot dostal objemný balík s anglickými šilinky pro placení možných služeb přátelsky naladěných domorodců na Šalamounových ostrovech v případě, že by došlo k sestřelení letadla.
Dopoledne 18.dubna se vše nezačalo celkem podle plánu. Při rolování byl jeden z letounů úderné skupiny poškozen a Lamphier vzletěl jen se dvěma piloty. Po uplynutí dvou minut jeden pilot úderné P 38 oznámil poruchu na palivovém systému, jeho stroji nefungovalo čerpání paliva z přídavné nádrže. Lamphier dal domluveným gestem letci rozkaz k návratu.Režim neustálého dodržování rádiového klidu od okamžiku vzletu způsobil Mitchellovi problémy a nemalé pracovní nasazení předat pokyny dvěma letcům ze své skupiny aby se přidali k Lamphierovi a přešli pod jeho velení.
Mitchell odvážně přivedl skupinu na určené místo přesně v určeném čase, využívajíce jen magnetický kompas a hodinky. Přesně v 9:30 byly P 38 nad jihozápadním pobřežím Bugenvillu. Za méně než minutu poprvé během letu byl porušen rádiový klid vzrušeným výkřikem: „Na deseti hodinách a výš!“
Prvním kdo spatřil japonce byl kapitán Kanning z Mitchellovi skupiny. Lamphier přesunul pohled vlevo nahoru. O tisíc metrů výše ve vzdálenosti okolo 8 kilometrů letěly dvě bombardovací letadla Mitsubishi G4M Betty (japonci je používali i jako dopravní letadla) v doprovodu šestice Zer. Admirál Jamamoto přiletěl včas!
Kdyby Lightningy přiletěli o několik minut dříve, tak by byly ve větší výhodě, měly by nabranou větší výšku než přilétající japonci. Ale takto musely zaútočit odspodu v režimu maximálního stoupání, což je zbavilo možnosti udeřit s převahou rychlosti. Lamphier odhodil prázdnou přídavnou nádrž. Velitel druhého páru Holmes měl s odhozením nádrže problémy, jeho nádrž se nechtěla od letadla oddělit. Pilot převedl stroj do strmé zatáčky v naději, že mu přetížení pomůže se zbavit již neužitečné nádrže, ale nestalo se tak. Zlý osud pronásledoval letadla úderné skupiny tento den. Lamphier dal Holmesovi rozkaz aby spolu s jeho číslem Hinem opustil boj. Podle jeho názoru P 38 s podvěšenou nádrží ztrácel na rychlosti a manévrovatelnosti a pro Zero se stával sedící kachnou.
Ale nevědomost se nemohla prodlužovat nekonečně. Japonští piloti zcela neočekávali útok američanů tak daleko od jejich letišť, proto oni jednoduše „prospali“ objevení Lightningů. Zera neměnila kurs až do okamžiku, kdy se Lamphier objevil ve stejné letové výšce. Hned na to se trojice japonských stíhačů obrátila proti němu, ale druhá skupina se přemístila mezi američany a vlastní dopravní Betty.
Lamphier otočil svůj stroj a hnal se naproti Zeru které měl v zaměřovači. Příliš spěchal a příliš brzy zahájil palbu a minul. Zero také zahájilo palbu, ale také minulo. Následující dávka z velkorážných kulometů dopadla na křídlo japonské stíhačky a tu nečekaně přivedla k explozi. Trosky prolétly těsně kolem Lamphiera. Vedoucí úderné skupiny automaticky zvedl svůj stroj ve vertikální zatáčce avšak stačil zpozorovat na pozadí zeleného pralesa stín Betty.
„Narušení bojového pořádku protivníka je polovina vítězství“. Toto pravidlo zřejmě znali piloti japonských bombardérů a přiměly je změnit směr k ostrovu a snížili výšku k vrcholkům stromů. Lamphier nepolevil v pozvolném přibližování. Spikoval k Betty aniž by stáhl plyn. Rychlost prudce narůstala a jemu se do dráhy letu připletla druhá trojice Zer, ale nedokázala odrazit úder.
Lamphier úmyslně ignoroval vlastní bezpečnost a nastavil ocas letadla japonským stíhačům, zato dostal několik drahocenných okamžiků pro zahájení palby. Když mu Betty ve které letěl admirál Isoroku Jamamoto vyplnila skoro celý zaměřovač, vypálil dlouhou dávku ze všech zbraní. Pravý motor hned vzplanul a vzápětí s ním začalo hořet i křídlo. Pro Betty bylo takové poškození smrtelné, japonský letoun byl z hořlavých materiálů. Zachránit se bylo možné pouze na padáku. Za půlminuty jasně hořící Betty v mohutné explozi narazila do vrcholků stromů a rozletěla se na kusy.
1st Lt. Rex T. Barber sestřelil druhý bombardér a úkol byl v podstatě splněný. Ale poloha Lamphiera byla nezáviděníhodná. Trojice japonských stíhačů na něj útočila zezadu a zeshora. Poprvé za celý let pronesl Lamphier několik slov do rádia: „Hej, Mitchi, sundej ty opice z mojeho ocasu“. Mitchell se akorát nudil nečinností, očekávané stovky japonských stíhačů se na místě neukázaly. Lehce poté odřízl japonce od Lamphierova ocasu, potom co piloti Zer zjistili velký počet přibližujících se amerických stíhaček, se chtěli rychle vymanit z boje. Barber se připojil k Holmesovi a Hinemu a už se neúčastnil boje. Ostatní Lightningy se shromáždily ve výšce 6 000 m a zamířili nejkratší přímou cestou ke Guadalcanalu. Při návratu trojici vedenou Barberem napadli japonští stíhači. V následujícím boji byl sestřelený a zahynul 1st Lt. Raymond K. Hine, jehož život pravděpodobně stál za záchranu stovek ba možná tisíců životů.
Tato akce zvýšila morálku ve Spojených státech a šokovala Japonce, když byla 21.května 1943 formálně oznámena. Pro zvýšení krytí skutečnosti, že spojenci mají možnost číst japonský kód americké tiskové kanceláře sdělili, že civilní pozorovatelé na pobřeží Šalamounových ostrovů viděli Jamamotův bombardér v oblasti. Také nebyla publikována jména pilotů. kteří napadli Jamamotovo letadlo, protože bratr jednoho z nich byl zajat japonci a vojenské úřady se obávaly o jeho bezpečí když by se jména zveřejnila.