Pjotr Michajlovič Gavrilov
Narozena | 17.června 1900 | |
Místo | Alvedino | |
Hodnost | Major | |
Typ služby | Velitel pluku | |
Kampaně | SSSR | |
Úmrtí | 26.ledna 1979 |
Narodil se 17.června 1900 ve vesnici Alvedino, nyní Pestrečinský kraj republiky Tatarstán, v rodině rolníka. Národností Tatar. V roce svého narození ztratil otce. V 15 letech pěšky odešel do Kazaně, kde pracoval jako pomocný dělník. Účastnil se také Říjnového ozbrojeného povstání.
Na začátku roku 1918 jako dobrovolník vstoupil do řad Rudé armády, v jejích řadách bojoval v občanské válce. Po skončení občanské války zůstal v armádě. Členem VKP(b)KPSS byl od roku 1922.
V září roku 1925 Pjotr Michajlovič Gavrilov dokončil Vladikavkazskou pěchotní školu a v roce 1939 dokončil Vojenskou akademii M.V. Frunze. Poté byl jmenován velitelem 44.střeleckého pluku. Účastnil se sovětsko-finské války v letech 1939 až 1940.
Od prvních dní Velké Vlastenecké války se účastnil bojů. Major Pjotr Michajlovič Gavrilov od 22.června do 23.července 1941 vedl obranu Východního opevnění Brestské pevnosti. Dokázal pod svým velením sjednotit všechny vojáky a velitele jednotek co zůstali naživu. Uzavřel nejvíce zranitelná místa proražená nepřítelem. 23.července utrpěl od dělostřeleckého tříštivého náboje těžké zranění a bezvědomí byl zajat. Léta války strávil v německých koncentračních táborech Hammelburg a Ravensbrück, kde zkusil všechny hrůzy zajetí. Byl osvobozen sovětskými vojsky v květnu 1945. Byla mu vrácena hodnost, ale byl vyloučen ze strany a na podzim dostal nové pověření. Stal se náčelníkem sovětského tábora pro japonské válečné zajatce na Sibiři. Zabránil epidemii tyfusu mezi japonskými zajatci, zlikvidoval zneužívání moci ze strany japonských důstojníků přes které se zásobovali zajatí řadoví vojáci. Obdržel několik uznání za svojí službu v táboře, tato uznání byla za dobře provedenou práci v táboře.
Poté se v roce 1947 poprvé od konce války vrátil do Pestrečinského kraje, později se přestěhoval do Krasnodaru, kde v roce 1955 konečně našel svojí ženu a syna, se kterými se rozloučil v prvních dnech války. V roce 1956 vyšla kniha Sergeje Sergejeviče Smirnova Brestská pevnost, založená na nesporných faktických materiálech. Tato událost se odrazila na budoucím osudu Pjotra Michajloviče Gavrilova. Byl znovu přijat do strany a byl navržen na vysoká vyznamenání Sovětského svazu. Titul Hrdiny Sovětského Svazu, předání řádu Lenina a medaile Zlatá hvězda (№10807) bylo Pjotru Michajloviči Gavrilovovi uděleno výnosem Prezidia Nejvyššího Sovětu SSSR 30.ledna 1957 za příkladné plnění vojenských povinností při obraně Brestské pevnosti v roce 1941 a při tomto projevenou odvahu a hrdinství.
Pjotr Michajlovič Gavrilov jezdil hodně po Sovětském svazu a aktivně se vykonával veřejné práce. Zemřel 26.ledna 1979, poté byl s vojenskými poctami pohřben ve městě Brest.
Byl vyznamenán dvěma řády Lenina a mnoha dalšími medailemi.
Obdržel čestné občanství města Brest. Ve vesnici Kon Pestrečinského kraje je umístěna socha Hrdiny. Jeho jméno nesou ulice v Kazani, Krasnodaru a Pestreči.