Michail Timofejevič Kalašnikov
| Narozen | 10.listopadu 1919 | |
| Místo | Kurja | |
| Hodnost | Generálporučík | |
| Kampaně | SSSR | |
| Úmrtí |
Narodil se 10.listopadu 1919 ve vesnici Kurja v Altajském kraji v rodině rolníka jako jeden v mnoha jejích dětí. V roce 1938 byl odvedený do Rudé armády a již tam projevil svoje schopnosti vynálezce, vypracoval čítač výstřelů pro tankový kanón.
Velkou Vlasteneckou válku začal jako velitel tanku a v říjnu roku 1941 byl těžce raněn. Po vyléčení dostal šestiměsíční dovolenou na rekonvalescenci, během této doby Kalašnikov vypracoval svůj první model útočné pušky. Vzor byl vyroben a předán pro přezkoušení známému odborníku v oblasti zbraní profesoru Blagonravovi. Ač posudek profesora Blagonravova byl v zcela odmítavý, označil originálnost a zajímavost zpracování zbraně a doporučil vyslat staršího seržanta Kalašnikova na další vzdělávání. Později byla Kalašnikova útočná puška představena Hlavnímu dělostřeleckému velení RKKA. Zpozorovali některé nedostatky na celkem vydařené konstrukci, ale odborníci GAU nedoporučili přijmout útočnou pušku Kalašnikova do výzbroje pro technologické důvody. Jedním z důvodů byla i mnohem dražší výroba než již vyráběných PPŠ-41 a PPS.
Od roku 1942 Kalašnikov pracoval na Centrálním vědecko-výzkumném polygonu střelecké výzbroje (NIPSMVO) Hlavního dělostřeleckého velení RKKA. Zde v roce 1944 vytvořil prototyp vícechodé karabiny, třebaže tato karabina se také nedostala do výzbroje, posloužila částečně jako prototyp pro vytvoření automatické pušky. Od roku 1945 Michail Timofejevič Kalašnikov začal pracovat na automatické zbrani pro náboje 7,62x39, používané od roku 1943. Konstrukci nové útočné pušky silně ovlivnily německé zbraně, především Stg-44. Kalašnikova zbraň ovšem nebyla její kopií, jen si vzal za vzor její podobu.
V roce 1947 kdy byla vypsána soutěž na novou zbraň pro Rudou armádu byl Kalašnikova útočná puška přezkoušena a vykazovala nejvyšší efektivitu. V roce 1949 tak byla přijata do výzbroje pod názvem AK-47.
Po demobilizaci z armády odjel Kalašnikov do Iževsku, kde předtím žil. Tam začal pracovat jako konstruktér ve zbrojovce Ižmaš.
V letech 1950 až 1970 byly na základě AK-47 vyvinuty a přijaty do výzbroje různé typy střelecké výzbroje (AKM, RPK, PK, PKT, AK-74).
Vyznamenán byl řádem Svatého Andreje Prvozvaného (v roce 1998), řádem Za zásluhy vůči vlasti 2.stupně (v roce 1994), řádem Za vojenské zásluhy, třemi řády Lenina, řádem Říjnové revoluce, řádem Vlastenecké války 1.stupně, řádem Rudého praporu práce, řádem Družby lidu, řádem Dostyk 1.stupně (Kazachstán, rok 2003), řád Cti (Bělorusko, rok 1998), řádem Hvězda Karabobo (Venezuela), řádem Rudé hvězdy, dvěma medailemi Zlatá hvězda se srpem a kladivem. Dvakrát mu byl udělen titul Hrdina socialistické práce. V roce 2007 obdržel poděkování prezidenta Ruské federace.
Obdržel také několik cen. Je laureátem Leninské prémie, laureátem Stalinské ceny (1949), laureátem státní prémie SSSR, laureátem prémie Ruska.