Stanislav B. Fejfar
| Narozen | 25.listopad 1912 | |
| Místo | Štikov u Nové Paky | |
| Hodnost | Plukovník | |
| Kampaně | Francie, Velká Británie | |
| Sestřely celkem | 6 | |
| Úmrtí | 17.květen 1942 |
Narodil se 25.listopadu 1912 ve Štikově u Nové Paky. Vystudoval vyšší průmyslovou školu a po maturitě se rozhodl věnovat dráze profesionálního vojáka u letecké zbraně. V letech 1933 - 1935 studoval na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě a v Prostějově, kde prodělal letecký výcvik. Vyřazen byl v hodnosti poručíka letectva a po aplikačním kursu nastoupil službu u 3.leteckého pluku M.R. Štefánika, u něhož se v roce 1938 stal velitelem 45.stíhací letky, vyzbrojené letadly Avia B-534. V napjatých měsících druhé poloviny roku 1938 byla jeho letka zařazena nejprve do sestavy 4.armády na jižní Moravě a poté do 3.armády na Slovensku. Rozpad státu ho zastihl s 45.letkou na letišti ve Spišské Nové Vsi.
Stejně jako další Češi musel Slovensko opustit a vrátit se do rodných Čech. Již 8.června 1939 však společně s několika druhy ilegálně přešel hranici do sousedního Polska, kde se přihlásil do vznikajícího čs. zahraničního odboje. S podepsaným závazkem na pětiletou službu u Cizinecké legie odtud odplul na lodi Sobieski do Francie, kde vystoupil 20.června. Pak následovala krátká služba v hodnosti Sergenta u 1.pluku Cizinecké legie v alžírském Sidi-bel-Abbés. Po vypuknutí války se na francouzskou techniku přeškoloval přímo v severní Africe, v Blidě a v La Senii, kde se seznamoval se stíhačkami Morane Saulnier MS-406, do jejichž kabin usedal v průběhu vlastní bitvy o Francii. Dne 13.prosince 1939 byl společně s dalšími pěti Čechy přidělen ke Groupe de Chasse I/6, zformované v Oranu-La Senii a zakrátko odeslané přes Středozemní moře do metropolitní Francie. V průběhu německé invaze do západní Evropy nalétal bojově celkem 76,30 operačních hodin a sestřelil dva letouny jistě Bf 109 a Hs 123 a třetí pravděpodobně He 111. Zúčastnil se také šesti doslova sebevražedných útoků na nepřátelské tanky a mohl mluvit o velikém štěstí, že je přežil, neboť GC I/6 při těchto akcích utrpěla hrozné ztráty.
Po francouzské debaklu odletěl se zbytky rozbité jednotky na jih Francie a 24.června 1940 společně s dalšími Čechoslováky odplul na lodi General Chanza do severní Afriky. Pak následovala další evakuace po moři na britské ostrovy, na jejichž půdu vstoupil 12.července 1940 poté, co loď Neuralia dorazila do Liverpoolu.
Jako novopečený Pilot Officer byl 6.srpna 1940 přidělen k 310.československé stíhací squadroně do Duxfordu. Po přeškolení na Hurricany Mk.I, které prodělával od 17.srpna do 9.září 1940 u 6.OTU v Sutton Bridge, se k 310.squadroně vrátil jako operační pilot a okamžitě s ní úspěšně zasáhl do bitvy o Británii. Při té příležitosti své dosavadní bojové skóre obohatil o další tři sestřely, z toho jeden ve spoluúčasti. Již 9.září sestřelil Messerschmitt Bf 110C-4, památného 15.září poslal k zemi Dornier Do 17Z-3 a 18.září se podílel na zničení Junkersu Ju 88A-1.
V době když bitva o Británii již pomalu končila, počátkem listopadu, však musel jednotku opustit. Příčinou byl bolestivý zánět čelních dutin. Byl převezen do nemocnice v Ely a léčil se až do dubna 1941, kdy byl zařazen do administrativní funkce na Inspektorátu čs. letectva v Londýně. Kancelářská práce se mu však příliš nezamlouvala a proto usiloval o zařazení k bojové jednotce. Poté, co byl lékařskou komisí opět uznán fit, se do bojové služby vrátil 21.července 1941, kdy byl jako velitel letky B zařazen k nedávno zformované 313.československé stíhací squadroně. Ta byla jako první z československých jednotek vyzbrojena Spitfiry, zezačátku verze Mk.I, poté Mk.IIA a Mk.VB. S jednotkou se účastnil četných útočných akcí nad okupovaným kontinentem, a to nejprve v rámci Portreathského wingu a poté Hornchurchského wingu. Dobyl zde další vítězství a jeho závěrečný bojový účet činil šest sestřelů jistých, dva pravděpodobné a jeden stroj poškozený.
17.května 1942 vzlétl ke svému poslednímu bojovému letu. Hornchurchský wing (64., 122. a 313.squadrona) se tehdy účastnil operace Ramrod 33. Úkolem stíhačů bylo výškové zajištění Kenleyského wingu, doprovázejícího dvanáct bombardovacích Bostonů, jejichž cílem byly doky v přístavu Bologne. Po odbombardování Hornchurchský wing neotočil ihned nazpět, jako zbytek sestavy, ale letěl dále do francouzského vnitrozemí, aby kryl ústup hlavního svazu. Teprve před St. Omer začalo točit ke zpáteční cestě. To se stalo v 11.30 h. V té době byl přímý doprovod, Kenleyský wing letící dole, napaden přesilou Focke Wulfů Fw 190 od I., II. a III./JG 26. Hornchurchský wing však zůstával i nadále ve své výšce, aby kryl sestavu před případným náhlým přepadem shora. A právě v tomto okamžiku se od sestavy 313.squadrony odpoutaly dva stroje. Ostatní piloti se nejprve domnívali, že se piloti chtějí jen přeskupit, ale pak jim oba zmizeli z dohledu. Volali je rádiem nazpět, ale odpovědi se nedočkali. Od té doby už nikdo ani F/Lt Stanislava Fejfara ani jeho číslo Sgt Miroslava Borkovce nespatřil. Byli prohlášeni za nezvěstné. Teprve po několika měsících dorazila do Anglie zpráva o tom, že Fejfarovy ostatky byly pohřbeny v hrobě č. C-8 na hřbitově Pihen-les-Guines, asi deset kilometrů jihozápadně od Calais. Fejfarův Spitfire Mk.VB BL973 (RY-S) byl v 11.33 h sestřelen v boji mezi Guines a Audembert v severní Francii. Smrtící dávku vypálil Hptm. Josef "Pips" Priller, pro kterého to byl jeho již 72. sestřel. Fejfarova stíhačka vzplála, převrátila se na záda a v kolmém piké se roztříštila o zem. Pilot byl zřejmě zasažen již v kabině, neboť nebyl zaznamenán jeho pokus o seskok padákem.
Stanislav Fejfar byl obdržel tři Československé válečné kříže 1939, dvě Československé medaile Za chrabrost, dále Československou medaili Za zásluhy I. stupně, Pamětní medaili Čs. zahraniční armády (se štítky F a VB). Dále byl vyznamenán francouzským Croix de Guerre se třemi palmami a jednou zlatou hvězdou, britským The 1939-1945 Star with Battle of Britain Clasp, Air Crew Europe Star a Defence Medal.
Padl v hodnosti kapitána československého letectva, po válce byl v roce 1947 povýšen na majora a v roce 1991 na plukovníka in memoriam.