Josef František
| Narozen | 10.července 1914 | |
| Místo | Otaslavice u Prostějova | |
| Hodnost | Sergeant | |
| Kampaně | Polsko, Francie, Velká Británie | |
| Sestřely celkem | 17 | |
| Úmrtí | 8.října 1940 |
Josef František se narodil 7.10. 1914 v Otaslavicích u Prostějova v rodině truhláře. K otcovu dřevu však netíhl, učarovala ho technika. Nad jeho rodnou vsí často přelétaly stroje z Vojenského leteckého učiliště v Prostějově a o Josefově kariéře pak už nemohlo být pochyb. Po vyučení zámečníkem se dobrovolně přihlásil k letectvu a v letech 1934-1936 prodělal Školu pro odborný dorost letectva u VLU v Prostějově. Pak byl přidělen k leteckému pluku č. 2 "Dr. E. Beneše" do Olomouce. U zdejší 5. pozorovací letky pilotoval pozorovací dvouplošníky Aero A-11 a Letov Š-328. Již v té době se výrazně projevovala jeho nezkrotná individualita. Na zemi se s kázní příliš nebratřil. Přetahování propustek, hospodské rvačky a podobné incidenty dokonce vedly k jeho degradaci ze svobodníka na vojína; hrozilo mu i vyloučení z řad létajícího personálu. Protože však vykazoval vynikající pilotní nadání, byl vybrán do stíhacího kursu, který prodělal u leteckého pluku č. 4, u něhož pak zůstal. V červnu 1938 ho přidělili ke 40. stíhací letce v Praze-Kbelích. Jeho velitelem zde byl nejprve škpt. let. Korčák, později por. let. František Novák, předválečný československý "král vzduchu". Na stíhačkách Avia B-534 a Bk-534 tu pak František dále zdokonaloval své pilotní a střelecké umění. Během dramatických podzimních událostí roku 1938 byla 40. letka dislokována na několika letištích v okolí Prahy a jejím úkolem byla vzdušná obrana hlavního města. Po mnichovském diktátu se však letka musela vrátit zpět do Kbel, kde ji zastihl 15. březen 1939. Desátník Josef František dlouho neváhal a zvolil útěk do sousedního Polska. Jedna z četných legend, která se kolem jeho osoby postupně vytvořila, dokonce hovoří o tom, že již 15. března 1939 na své Avii B-534 do Polska uletěl: "... když hitlerovci v březnu 1939 vtrhli do Prahy, byl jedním z té hrstky, kteří přes rozkazy svých nadřízených vzlétl, a útočil na své Avii B-534 proti postupujícím hitlerovským kolonám, načež přistál v Polsku." Skutečnost je však jiná. V den obsazení českých zemí pro krajně nepříznivé počasí neuletěl do zahraničí žádný československý letoun.
František se dostal za hranice tak jako naprostá většina našich letců, a to podstatně prozaičtější cestou: pěšky přes hranici. Dne 13.6. 1939 spolu s několika kamarády překročil hranici u Szumbarku (dnes Havířov). Po prezentaci na čs konzulátě v Krakově strávil krátký čas v nedalekém táboře v Malých Bronowicích, kde byla ubytována čs. vojenská jednotka. Poté odjel se skupinou letců do polského přístavu Gdyně, odkud se měl na palubě lodi "Castelholm" přeplavit do Francie. Zde se však přihodila událost, která ve svých důsledcích určila jeho další osud. Dne 29.7. 1939 již stál na schůdcích lodi, když se na molu objevila skupina Poláků. Úředníci na poslední chvíli přemlouvali odplouvající Čechy ke vstupu do polského letectva. Spolu s kamarády si František hodil polskou mincí. Padl orel. Rezignoval tedy na odjezd do Francie a spolu s několika druhy vstoupil do polského letectva. Svůj další osud tak definitivně spojil s Poláky. Odjel na leteckou základnu v Deblinu, kde se po přeškolení na polskou techniku stal instruktorem u Eskadry Szkolnej Obserwatorów, která patřila zdejšímu výcvikovému středisku Centrum Wyszkolenia Officerów Lotnictwa Nr.1. Létal zde na strojích Potez XXV, Bréguet XIX, PWS 26, RWD 8, RWD 14 "Czapla", Lublin R XIII a na dalších. V Deblinu jej také zastihl počátek války. Dne 2.9. 1939 se tato základna stala terčem těžkého náletu luftwaffe. Mezi dopadajícími pumami František se svým Potczem XXV již odstartovat nestačil. Měl tak nechtěnou přiležitost být svědkem toho, jak 88 Heinkelů He 111 od KG 4 "General Wever" proměnilo největší polskou leteckou základnu v hromadu trosek.
Spolu s dalšími letci pak František odjel na letiště Góra Pulawska a pod vedením kpt. Jana Hryniewicze poté přelétával zbylé letouny dále do zázemí před postupujícím wehrmachtem. Při jednom z takových letů, 5.9., kdy letiště hylo ohroženo bezprostředním postupem německých tanků, musel pro nedostatek paliva nouzově přistát Bréguet XIX čet. Zdeňka Škarvady. Pilotovi hrozilo zajetí se všemi důsledky... František se svým potezem však vedle nešťastného pilota okamžitě přistál, vzal Škarvadu na palubu, a tak jej zachránil.
Dne 7. 9. 1939 na letišti Sosnowice Wielkie u Parczewa byl František a několik jiných čs. pilotů začleněn k jednotce Pluton Rozpoznawczy Eskadry Cwiczebnej Obserwatorów SPL Deblin. Jednotka disponovala patnácti cvičnými stroji RWD 8 a PWS 26 a jejím velitelem byl por. Zbigniew Osuchowski. Po dalším ústupu byl tento oddíl l6.9. 1939 přidělen k dispozici veliteli obrany města Lucku brig. gen. Skuratowiczi. Ve dnech 18. až 22.9. 1939 pak oddíl vykonával průzkumné a spojovací lety také ve prospěch vojenských uskupení brig. gen. Stefana Strzeminského, plk. Stefana Hanky-Kuleszi a plk. Kazimierza Halického. Na neozbrojených cvičných letounech RWD 8 prováděl František hazardní akce, při nichž se mohl snadno stát snadnou kořistí německých stíhaček. Ve dnech 19. a 20. 9. spolu s des. Josefem Balejkou a čet. Matějem Pavlovičem napadl ručními granáty ,svrhovanými ve svazcích z letounu, německé kolony v prostoru Kamionka Strumilowa. Dne 20.9. František zpozoroval německou kolonu tanků a automobilů v oblasti Zloczowa. Při akci vsak byl sestřelen ze země a musel nouzově přistát v blízkosti Němců. Díky obětavému zásahu polských letců st. sierz. Józefa Zwierzynského a sierz. Wilhelma Kosarze, kteří s letounem pod nepřátelskou palbou odvážně přistáli opodál, byl František se svým polským pozorovatelem zachráněn.
Přes veškerou statečnost a odhodlání se však polský odpor chýlil ke konci. Dne 22.9. 1939 proto zbylých šest letounů oddílu odletělo z leliště Kamionka Strumilowa do Rumunska. Tři ze strojú pilotovali Češi. František vezl gen. Strzeminského. Letci přistáli na letišti Ispas a pak pokračovali přes Černovice a Jassy do Pipery. Zde však byli internováni. Již 26.9. se však Františkovi a jeho druhům podařilo z internace uprchnout. Dostali se do Bukurešti a po vybavení dokumentů odpluli 3.10. 1939 lodí "Dacia" z Constance do Bejrútu. Odtud pak pokračovali lodí "Théophile Gautier" do Marseille. Na francouzskou půdu vstoupili 20.10. 1939.
I ve Francii František setrval u polského letectva, které se tvořilo v rámci francouzské L'Armeé de l'Air. Přeškoloval se na leteckých základnách Lyon-Bron a v Clermont-Ferrand, kde pak prý zůslal a zalétával zde letouny po opravách. Zprávy o jeho údajné účasti ve vzdušných bojích jsou značně rozporné. Někteří svědkové se zmiňovali, že v té době měl František sestřelit l0, případně 11 nepřátelských letounů. Tyto neoficiální údaje se dostaly i do literatury a dosud je nikdo přesvědčivě nevyvrátil; ovšem oficiální francouzské a polské dokumenty je také nepotvrdily. Někteří pamětníci však uvádějí, že v dubnu 1940 si František dočasně změnil jméno, aby svou rodinu v Otaslavicích neuvedl do nebezpečí perzekuce gestapem. Dodnes se však nepodařilo zjistit, jak jeho krycí jméno znělo. Dokud se tedy neobjasní tato otázka, nemůže být za Františkovými "francouzskými" osudy učiněna definitivní tečka. Dne 18.6. 1940, poté co se Francie zhroutila, odplul František na palubě polské lodi z přístavu Bordeaux do Anglie. Plavidlo dorazilo 21.6. do přístavu Falmouth. František byl odeslán do polského leteckého depa v Blackpoolu a 2.8. 1940 odjel na letiště Northolt, kde se formovala 303. polská stíhací squadrona. Sgt Josef František se stal jedním z jejích prvních příslušníků. U ní zakrátko dosáhl nesmrtelné slávy a nesmazatelně se zapsal do historie bitvy o Británii, která tehdy právě začínala.
Jednotka byla vyzbrojena stíhacími Hurricany Mk.I. Velení squadrony bylo zdvojené. Tedy britsko- polské. Britskou stranu zastupoval S/Ldr Ronald G. Kellet, DFC, polskou pak S/Ldr Zdzislaw Krasnodebski (poté co byl 6.9. 1940 zraněn ve vzdušném boji, zaujal jeho post S/Ldr Witold Urbanowicz, jeden z nejlepsích polských stíhačů 2. světové války). Po krátkém zaškolení byla 303. squadrona vržena do prudkých vzdušných bojů nad jižní Anglií.
V průběhu pouhých 28 dní, od 2 do 30.9. 1940, se Františkovi podařilo sestřelit 17 nepřátelských letounů jistě a 1 pravděpodobně. To byl bezkonkurenční výkon na straně RAF v tomto období. V této souvislosti se často uvádí, že těchto vynikajících výsledkú František dosáhl mj. i díky své nedisciplinovanosti ve vzduchu, kdy se utrhl od sestavy a na vlastní pěst pronásledoval nepřátele. Tyto prohřešky proti disciplíně svorně potvrdilo několik polských pamětníků včetně Witolda Urbanowicze. Jako velitel perutě stál Urbanowicz takřka před neřešitelným dilematem: buď Františka "umravnit" (o což se několikrát, ovšem bezvýsledně pokoušel), nebo jej nechat přeložit, a tak ztratit pilota, na kterého byla squadrona pyšná. Urbanowicz však celou věc vyřešil šalamounsky: neoficiálně totiž Františka jmenoval "hostem' u squadrony, což vzhledem k Františkovu českému původu bylo únosné. Poláci Františkovu taktiku osamělého lovce označili jako "metodu Frantiszka', Britové pak jako "lone wolf" (osamělý vlk). Každopádně však nelze tvrdit, že všechny své sestřely dosáhl František při individuálních akcích. Na základě zkoumání jeho osobních bojových hlášení lze spíše konstatoval, že většinou bojoval ve skupině a na konto jeho individuálních bojů padá zhruba pouze 7 až 8 sestřelů z celkových 17.
V průběhu bitvy o Británii bylo 303. squadroně přiznáno celkem 126 potvrzených sestřelů. Stala se tak nejúspěšnější jednotkou RAF v tomto období. Se svými 17 sestřely byl František nejen jejím nejúspěšnějším pilotem, ale i jedním z nejlepších v celém RAF. Některé materiály dokonce tvrdí, že byl dokonce vůbec nejúspěšnějším stíhačem RAF v bitvě o Británii.
Není vyloučeno, že k jeho úspěchům přispěla jeho již zmiňovaná nedisciplinovanost v bojovém kolektivu. Je však nepochybné, že hlavní zásluhu na tom měly jeho vynikající pilotní a především střelecké schopnosti. Zkušenost celé řady pilotů prokázala, že skvělý pilot bez precizní mušky se esem nikdy nestal, zatímco průměrný pilot s přesnou palbou ano. František, jak už to tak vypadá, patřil do třetí kategorie - byl výborný pilot i střelec. Osvojil si velmi dobře taktiku, která vynesla mezi esa řadu jemu podobných stíhačů. Dokázal totiž střílet z takřka každé pozice a palbu zahajoval až z velmi malé vzdálenosti od nepřátelského letounu, což nebylo tehdy u RAF příliš rozšířeným zvykem. Pálil zpravidla z ne více než 150 či 100 metrů, nejednou riskoval i srážku se soupeřem, když střílel dokonce z pouhých 10 metrů. To bylo tajemství úspěchu všech špičkových stíhačů za války.
Jeho náhlá smrt při letecké nehodě 8.10. 1940 zůstává stejně nepochopitelnou jako u jiných vynikajících letců. Toho dne ráno "Třistatrojka" prováděla rutinní patrolu. Během ní však Františkův stroj zmizel ostatním z dohledu a od té doby jej již nikdo nespatřil živého. V 09.40 h jeho Hurricane Mk.I R 4175 (RF-R) havaroval v Cuddington Way v Ewellu v hrabství Surrey. Při nárazu byl František vymrštěn z kabiny a jeho tělo bylo nalezeno v nedalekém živém plotě. František měl pouze lehce ohořelou uniformu a poškrábaný obličej. Ale už nežil. Zlomený vaz ukončil jeho život okamžitě. Příčiny tragického pádu dosud ještě nikdo uspokojivě nevysvětlil. Některé údaje hovoří o tom, že nezvládl akrobatickou exhibici v přízemní výšce před domem své dívky, jiní pamětníci se zmiňují o jeho naprostém vyčerpání předcházejícími boji, a nehodu proto připisují tomuto faktoru. Není ani vyloučena možnost kombinace obou možností. Za mimořádně úspěšnou bojovou činnost obdržel Sgt Josef František za svého života či posmrtně mnohá vyznamenání: Čs. válečný kříž, Čs. medaili Za chrabrost, Čs. medaili za zásluhy II. st., Pamětní medaili Čs. zahraniční armády (se štítky P-F-VB), čtyřikrát obdržel polský Krzyz Walecznych, dále byl vyznamenán řádem Virtuti Militari V. tř., dvakrát obdržel britskou Distinguished Flying Medal (DFM & bar - 27.9. a 28.10. 1940) a The 1939-1945 Star with Battle of Britain Clasp. V roce 1941 byl povýšen na podporučíka polského letectva in memoriam, roku 1946 obdržel posmrtně hodnost nadporučíka čs. letectva a roku 1991 byl mimořádně povýšen na plukovníka.
Polští kamarádi Františka pohřbili 10.10. 1941 na hřbitově polského letectva v Northwoodu, kde leží dodnes. Zůstal s Poláky navždycky.