Witold Urbanowicz
| Narozen | 30.března 1908 | |
| Místo | Olszanka | |
| Hodnost | Generál letectva | |
| Kampaně | Polsko, Velká Británie, Čína | |
| Sestřely celkem | 18 | |
| Úmrtí | 17.srpna 1996 |
Narodil se 30.března roku 1908 ve vesnici Olszanka kus od Augustova. V 1930 roce začal studovat v letecké škole v Deblinu, kterou ukončil 15.srpna 1932. Původně byl přidělený k 1 leteckému pluku ve Varšavě, k eskadře nočních bombardérů. Nicméně zde byl jen krátce a příští rok byl převelený do Školy Vyšší Pilotáže v Grudziade. Potom létal jako pilot-stíhač v 113. a 111. stíhací eskadře. Podle některých údajů jeho prvním sestřeleným letadlem stal sovětský průzkumník který přeletěl polskou hranici v srpnu 1936. Na konci roku 1936 byl převelený na funkci instruktora v Deblinu. Mnohá pozdější slavná polská stíhací esa začínala svůj výstup na nebe právě s pomocí Witolda.
V září 1939 Urbanowicz vedl skupinu posluchačů, se kterými vydal do Rumunska, aby tam dostali nové stroje (objednané a zaplacené stíhačky MS.406 a Hurricane). Taková složitá cesta byla zvolena proto, že všechny polské přístavy byly blokované Kriegsmarine. Nicméně německý blitzkrieg proběhl přespříliš rychle a polští letci nestačili dostat nová letadla. Urbanowicz se rozhodl vrátit do vlasti, aby bojoval s nepřítelem. Nicméně cestou se dostal do zajetí (různé zdroje uvádějí dvě rozdílné informace o zajetí: německé nebo ruské). V zajetí setrval pouze tři dny a jednu noc a uprchl ne i jednou v noci byly moci utéci a už ilegálně překročil starou polsko-rumunskou hranici. Zde mu již dělali společnost jeho svěřenci. Spolu s nimi byl pak evakuován do Francie. Stojí za zmínku, že byly jediným útvarem vojenské letecké školy, který byl evakuovaný spolu s velením.
Ve Francii nesetrval dlouho a na začátku roku 1940 Urbanowicz vstupuje do RAF k 601.squadroně. Do RAF byl přijat okamžitě a ihned po přijetí a zacvičení se zúčastnil Bitvy o Británii. 4.srpna bojoval v sestavě 145.squadrony, u ní dosáhl dvou sestřelů. 21.srpna je převelen k 303. polské squadroně a začal létat v letce A.
6.září 1940 v 8:45 do vzduchu vzlétlo devět Hurricanů 303. squadrony, aby se zúčastnilo v jednom z nejdramatičtějších leteckých bojů jednotky. Poláci letěli se třemi roji: Kellet + Karubin + Vunče; Krasnodebski + Urbanowicz + Ferik; Forbes + František + Rogowski. Jejich cesta se střetla s velkou skupinou německých bombardérů pod záštitou stíhačů. Poláci v tomto boji ohlásily 5 sestřelených Bf 109, 1 Do-17 a 1 He 111. Nicméně ztráty byly příliš vysoké: dva velitelé rojů (Krasnodebski i Kellet), také sgt. Karubin byl nucený použít padák a Forbes s Františkem se vrátili na poškozených strojích. Nepoškozený zůstal jen Urbanowicz a někteří badatelé právě jemu připisují vítězství nad slavným německým esem Joachimem Schlichtigem - velitelem III/JG 27 (Bf 109E W.Nr.1380). Podle jeho pamětí (které se stali i oficiální verzí Luftwaffe) po poruše zbraní opouštěl boj a byl napadený pěticí Spitfirů, která ho sestřelila. Pilot byl nucen použít padák a padl do zajetí. Schlichtig měl pět sestřelů ze Španělska a tři v druhé světové válce.
Protože major Zdislav Krasnodebski a jeho anglický kolega Kellet byli na nějaký čas vyřazeni z bojové činnosti, anglické velení stálo před problémem komu předat velení. Volba padla na Urbanovicze (především pro jeho dobré znalosti angličtiny). Witold se stal nejmladším velitelem squadrony na britských ostrovech, přičemž v polském letectvu byl stále jen poručík!
V poledne 15.září 1940 během druhého bojového letu toho dne Urbanowicz sestřelil hned dva Dorniery Do 17. Tento den piloti squadrony sestřelili 16 letadel nepřítele. Za tři dny obdržel úspěšný pilot z rukou generála Sikorského (nejvyšší velitel všech vojenských sil v Británii) vysoký polský vojenský řád. 27.září squadrona uskutečnila dva letecké boje, přičemž sám Urbanowicz zvýšil svůj účet sestřelů o další čtyři letadla.
21.října Witold předává velení Zdislavu Chennebergovi a je přeložen na práci ve velení štábu 11. Fighter Group. Od 15.dubna do 1.června 1941 velí nově vytvořenému 1. Polskému stíhacímu wingu. Nicméně horkokrevná povaha Urbanowicze byla příčinnou, že nevydržel dlouhou dobu na jednom místě.
Generál Sikorski po několika nepříjemných incidentech musel řešit uklizení Urbanowicze někam z dohledu a jmenoval ho asistentem vojenského přidělence na polském velvyslanectví ve Washingtonu.
Nicméně diplomatická práce (přesné pracovní postupy a večírky) neodpovídaly charakteru letce-stíhače a v září 1943 Urbanowicz odchází na druhý konec země - zapisuje se jako dobrovolník do USAF. Konkrétně nastupuje k personálu 14. letecké armády pod velením slavného Chennaulta, bojující v Barmě.
23.října 1943 dostal rozkaz k velení 75. stíhací skupiny, která byla po právu považována za následovníka Létajících Tygrů. Pravda, v tuto dobu jen málo původních letců létalo pod praporem amerického letectva - většina z nich byla přeložená na jinou práci. Zde dosáhl dvou oficiálních sestřelů, ale podle jeho pamětí dosáhl daleko více sestřelů, ale nepotvrzených. Jak například popisuje jeden z bojů (mimochodem v tomto letu pod jeho vedením byl slavný major Tex Hill: „My jsme byli na Hong Kongem. Přímo na centrem města na nás zaútočila dvojice „Zeke“. Já jsem udělal utaženou zatáčku a jeden z nepřátelských letounů se mě dostal do zaměřovače. Ale japonský pilot se ukázal velice pohotový a začal dělat akrobatické kousky, a neposkytl mně možnost vystřelit přesnou dávku. Kromě jeho ohromující dovednosti pilotáže byla důvodem i fantastická pohyblivost jeho stroje. Tex se zaobíral někde svým „šikmookým“ a já jsem zůstal osamělý. Jeden z nás musel zemřít. Já jsem preferoval aby to byl on. Co se mne týká, těchto pár minut boje se jevilo jako hodiny. Bojovali jsme nad městem a viděl jsem lidi bavící se na ulici, jak se zájmem pozorně sledují nebe. Rikši zastavily svojí dopravu a cestující se též připojili k sledování neobvyklé podívané.
Avšak my jsme bojovali na život a na smrt a z přibližně 50 metrů jsem zmáčknul spoušť. Ale kulomety byly ticho! A tak jsem mačkal spoušť znovu a znovu, a výsledek byl stejný. Sledujíce nepřítele jsem nemohl nic udělat! Japonský pilot si nejspíše myslel, že je to poslední okamžik jeho života. A i on ztratil trpělivost. Nevěděl, že mě selhaly zbraně, věděl jen, že je smrt za zády. U něj se spustil pud sebezáchovy: začal klesat a otevřel podvozek, zřejmě se chystal přistát. Byl jistě ze mě zblázněný: ve velké rychlosti se jeho letadlo střetlo se zemí a explodovalo“).
Ale 15.prosinec 1943 ukončil Witold svůj čínský pobyt a vrátil se do Velké Británie. Po krátkém pobytu ve štábu znovu byl odvelen do diplomatických služeb v USA.
Po demobilizaci v roce 1946 se vrátil do Polska, ale zde ho čekalo neradostné přijetí (ostatně jako všechny kteří nebojovali s Rudou armádou). Brzy byl zatčený orgány bezpečnosti a odsouzený na deset let do vězení. Po propuštění v roce 1956 mohl emigrovat do USA ( i když podle jiných záznamů uprchl z Polska již v roce 1946).
Zemřel 17.srpna roku 1996 ve věku 88 let v New Yorku.